Princ Bajaja

Filmová pohádka, která není nic moc. Unylé herecké výkony nesympatických postav jsou opravdu k uzoufání. Ovšem drak je naprosto skvělý a za něj (a jen za něj) ty dvě hvězdičky. K filmu vznikla krásná parodická scéna pro Malý televizní kabaret, kde Pavel Zedníček hraje Prince Bajaju a Josef Dvořák co by král, ve snaze se s ním domluvit, se ho ptá "Ba nein, nein?" :) (10.10.2011)

----- "Nezapomeň, že do pekla vede cesta přímo, podle toho ji poznáš - ale do ráje ..." ----- Jedna z nezapomenutelných pohádek mého mládí - tak nějak po slovensku zemitá, rozervaná i poetická ... opentlená předivem bájného tajemství, věrného přátelství, obětavé lásky a toho nejsprávnějšího dobrodružství. O jejím natáčení dokonce vyšel v tehdejším dětském časopise "Ohníček" článek "Když světlo bije do očí a kůň se vzpíná". Dráček je s ohledem na tehdejší technické možnosti nadmíru povedený, Strýček Jedlička se při jeho následném ozvučení rozhodně nenechal zahanbit - a musím říct, že z mého ryze osobního pohledu zápletce čas nic neubral na kouzlu ani na opravdovosti ... v malebných kulisách Českého ráje, a tak pro tentokrát kašlu na objektivitu a přidávám i čtvrtou, jasně zářící *. Možná i proto, že je předobrazem pohádky skrz naskrz tradiční, v níž všichni zúčastnění svědomitě plní své úlohy: Princezna je líbezná a bezbranná, hlavní hrdina přímočarý a neohrožený, loupeživý rytíř lstivý a zákeřný - a nebohý drak nebezpečný a nelítostný, neboť doba ještě nepokročila natolik, aby mohl projevit i nějaké pěkné dračí vlastnosti. Nicméně taky se bohudíky nedostává ke slovu (a k činu) genderová vyváženost jakožto moderní vymoženost, která nemá nic společného s emancipací, když nutí půvabné princezny chápat se mečů a odhánět a v případě potřeby třeba i žalovat u královských soudních dvorů své ctitele (na jejich stínání snad zatím nedošlo), pokud se je ve slabé chvilce pokusí zachránit. P.S.: ----- "Co je to štěstí ?" ----- "Tvá radost, která nepřináší druhým smutek ani žal. Ostatní je sobectví." ----- (08.07.2020)

Velmi slabé trikové možnosti vzbuzují dnes ironický úsměv. Ale doba byla jiná a trapný souboj s drakem se novodobými variacemi snad ani nesmí srovnávat. Jenže ony pokulhávají i herecké výkony. Magda je velmi mdlá a obsazení Ivana Palúcha byl už vyložený přešlap. A když k tomu přidáme i velmi nevěrohodné zápolení několika padouchů s celým hradním vojskem... Sakra, to nebylo ani na komparz? (05.01.2022)

Pohádka, pro kterou pan Kachlík vybíral hlavní představitele se vkusem a citem pro krásu. Princezna Magda Vášáryová, samozřejmě nádherná ! Princ Bajaja Ivan Palúch, fešák, vysoký jak má být. Nic mě v pohádce nerušilo ! Drak, jako loutka, byla na tu dobu dobře vymyšlená a je třeba si v "BONUSU" na DVD poslechnout režiséra Kachlíka, co o tom říká. Jedinou výhradu (ale to je maličkost) bych měla k paruce Bajaji, kdy dělal zahradníka. Proč musela být tak pitomá a ještě zrzavá ? Lepší by bylo na hlavě slámové roští. Ale to je opravdu moucha. Výborně byl vybrán rovněž loupeživý rytíř. Typ jak vyšitý. (nevím, bohužel jak se jmenoval). Celkově lze říci, že pohádka patří mezi ty oblíbené pro dětské i dospělé diváky. (25.12.2008)

Slovenské pohádky české spisovatelky mají své neopakovatelné kouzlo. A stavějí tak pomyslnou laťku pro každého, kdo je chce převést do filmové řeči, proklatě vysoko. V případě BAJAJI - už to jméno je mnohovýznamové - se oběma scénáristům minimálně podařilo dostat do filmu Němcové neuvědomovaný vlastní bohatý tvůrčí vklad (Kachlíkův BAJAJA rozhodně není DVACÁTÝM DEVÁTÝM). Mnohé může být v této souvislosti zpochybňováno, je však zřejmé, že volba krajiny, mystické ovzduší, skrytý i viditelný boj dobra se zlem tu mají skutečně bájeslovnou - ne jen "pouze" pohádkovou - atmosféru. Ivan Palúch je opravdu "šumný chalan" a mladičká Magda Vášáryová skutečně krásnou princeznou Slavěnou. Děj má svou gradaci a i poučenému divákovi se značnou autorskou zručností sugeruje pocity nepředstíraného napětí a nejistoty. Plnokrevná pohádka tak zůstává plnokrevnou pohádkou i tam, kde ji vývoj filmového řemesla (to slovo rozhodně není míněno hanlivě) viditelně překonává. Co zůstává nepřekonané a minimálně pro mne stálé, to je onen opojný pocit krásy a vnitřního uspokojení z báječné pohádky, která, převedena na stříbrné plátno, je ještě hezčí a vábivější než ve své literární podobě. Určitě nejsem sám. (28.08.2007)