Co jsme komu zase udělali?

Solídne pokračovanie so všetkými známymi z prvého dielu. Oproti jednotke tu pre mňa prím hral Claude a zaťovia neboli až takí vtipní, ale samozrejme viacero zábavných momentov vzniklo aj vďaka ním (najmä Chaovi a Davidovi). Opäť sa jedná o milú, inteligentnú komédiu, s viac vydarenou situačnou komikou ako tou verbálnou (tá mi prišla trochu nasilu), skvelým Claudom a rodičmi Charlesa. Niektoré vtipy (verbálne) boli zrecyklované z jednotky, ale celkovo mi prišiel v niektorých momentoch tento diel vyzretejší, aj keď asi menej waw ako prvý. 7,3/10. (27.04.2019)

Film režiséra Philippeho de Chauverona z roku 2019 je priamym pokračovaním snímky Qu'est-ce qu'on a fait au bon Dieu?, ktorá uzrela svetlo sveta päť rokov predtým. Príbeh sa znovu zameriava na manželskú dvojicu Verneuilovcov (Christian Clavier a Chantal Lauby), ktorých štyri dcéry sa vydali za mužov rôznych pôvodov. Z pohľadu námetu sa toho v pokračovaní príliš veľa nemení. Opäť dominuje pohľad na modernú francúzsku spoločnosť, spolunažívanie rozdielnych rás, vierovyznaní a národností, ktoré je s humorom konfrontované s predsudkami a konzervativizmom, reprezentovaným práve spomenutou manželskou dvojicou. Gro príbehu je síce tentokrát vystavané na tom, že dcéry Verneuilovcov chcú so svojimi partnermi opustiť Francúzsko, pričom oni sa im v tom snažia zabrániť ukazovaním všetkého skvelého v krajine, čo opúšťajú, ale dominantný zostáva najmä prvok uvedenej konfrontácie. Humor, ktorého tu v porovnaní s prvou časťou nie na oko ani viac ani menej, dokáže diváka niekoľkokrát úprimne pobaviť. Výborné sú napríklad scény s afganským utečencom Arashom (Hedi Bouchenafa) či z čínskej ambasády. Z pohľadu celkovej originality toho však toto pokračovanie príliš veľa nového neprináša. Dá sa povedať, že prakticky nič. Paradoxne to však na jednu stranu nevadí, na tú druhú nemôže mať divák veľké očakávania. Qu'est-ce qu'on a encore fait au bon Dieu? sa dá do istej miery označiť za film, ktorý sa snaží "vydojiť" z popularity svojho predchodcu čo možno najviac. Ak na tom však v tomto prípade nie je ani lepšie ani horšie humor - základný stavebný kameň tejto aj iných komédií - nemôže na tom byť lepšie ani horšie ani film čoby celok. A veruže nie je. O de Chauveronovom pokračovaní možno povedať, že je príjemným priemerom s viacerými skutočne zábavnými momentami. Moderná komédia vkusne "rýpajúca" do súdobej (2019) francúzskej spoločnosti a mentality. (14.11.2022)

„CO JSME KOMU ZASE UDĚLALI? COPAK VE FRANCII SE ŽIJE ŠPATNĚ?…“ /// Dvacet minut – a nic! Žádnej smích (můj). Je to jako český komedie – samej děj a vtipe – kurva kde seš? Pak – jakože to bude vtipný… v katedrále v Alžíru nikdo nebyl! – chápete to, jo? A prostě tak, no. Námět slibuje vtipný momenty, ale film jich moc nenabízí. Je to taková obyčejná rodinná (multi)story. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Doma už nám chybí jen lesba (Afghánce už máme…). 2.) Připíjím na Francii! 3.) Thx za titule „doummais“ a „Andyxxxek“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (22.11.2019)

Pokračování, které většina lidí považuje za mnohem slabší a nepovedené. Já to tak úplně nevidím a řadím ho tak srovnatelně s prvním dílem. Malinko se karta obrátila. Již se nedělá sranda z migrantů, ale naopak se haní Francie, jejich politika a obecně určité rozhodnutí v minulosti, které celou zemi značně potápějí. Film tak v tomto ohledu nese určité poselství, kterého si nemusí každý na první dobrou všimnout. Již nejde o zemi zaslíbenou, jak to například mohlo být před několika lety. Vtipů ale rozhodně ubylo a již se nepopadáte za břicho. Není to ale vyloženě špatný film. (01.01.2023)

Ti, co chtějí kritizovat, nemusí hledat jehlu v kupce sena, neboť se jim zabodne do těla hned, jak dosednou. Gagy z jedničky se opakují, situace se opakují a dokonce i postavy jsou stejné! Ale já se těšila, že se zasměju a zasmála jsem se, chtěla jsem vidět tu povedenou rodinku, co si mě tak získala v jedničce, a viděla jsem ji, a vlastně jsem si chtěla první díl zopakovat v trochu jiném kabátku, a i toho se mi dostalo. Ne moc často, ale občas je sci-fi-end plný všeobjímající lásky a optimismu pro mé cynické já příjemným povyražením. (04.10.2019)