Radost až do rána

Příběh sám o sobě by nebyl špatnej. Dvojice naprosto odlišnejch lidí se dá dohromady, protože se chtěj vyvlíknout z toho nudnýho stereotypního života v dobách normalizace. Sice nakonec z toho vzejde takový pseudo-poučení, že je lepší držet hubu a krok, ale úplně bych ten film taky nezatracoval. Bohužel důležitý události jsou natočený tak nějak podivně zkratkovitě a značnou část z filmu zabere nekonečný kecání o blbostech. Co se týče hereckýho obsazení, tak většina herců v hlavních rolích má jinak na kontě jenom několik vedlejších roliček a je asi celkem jasný, z jakýho důvodu je nikdo neobsazoval. Prostě moc talentu nepobrali. Z těch známějších herců je tam snad akorát Somr, Krampol a Kořínková. Kořínková asi hrála mentálně postiženou, jinak si to neumim vysvětlit, Krampol hrál pořád prakticky jedno a to samý a tady nijak nenadchnul, ani to nebyl z jeho strany vyloženě průser. Zachraňuje to jenom sympaťák Josef Somr alias Kazan Neburka. Film teď má celkový hodnocení 51% a já se tady po delší době zase shodnu s hlasem většiny - hodně slaboučký 3 hvězdy. (08.12.2011)

Poměrně velká nuda, chvílemi jsem měl tendenci, jaké-si nutání odejít od televize a věnovat se raději něčemu smysluplnějšímu, nakonec jsem to přes přemlouvání kamaráda přeci jen vydržel. Teatrálnost z tohoto filmu přímo čpěla a tím pádem se z něj vytrácela tak trochu i ironická nadsázka..Z herců vyloženě nikdo nevynikal a nevybočoval ze stereotypu všedních postav, všechny herecké výkony byly tak zhruba na stejné úrovni..Jelikož jsem ale pražák tak jsem měl možnost pokochat se nejen tzv panelákovou prahou z konce 70 let ale např. i městkými částmi jako Invalidovna, nebo třeba Parkotelem Praha (dříve?) ve Veletržní ulici v Praze 7, kde se to čilo mnohokrát předtím (Arabela, Jáchym atd) ale i potom..Štaidlova hudba byla však velmi pěkná a za tu dávám hned 2 hvězdičky! (05.06.2009)

Páralova tvorba - s jeho stejnojmennou literární předlohou film stojí a padá - se z mnoha důvodů po r. 1970 (zhruba od vydání PROFESIONÁLNÍ ŽENY) zlomila. Snaha publikovat a být čten ho přiměla k hledání kompromisu, který vyústil do postupné adorace konzumu. V RADOSTI došel v tomto směřování zřejmě nejdále. Gulášový socialismus, vrchol normalizace, je hlavním hrdinou severočeského (severozápadočeského) prostředí, v němž je žití vykupováno úmrtným (2400 Kčs ročně), preferovaným zásobováním obchodů všeho druhu a relativně vysokými platy pro horníky a lomníky (značná část hnědého uhlí se dobývá i dnes povrchově). Syžet je zaměnitelný průsečík, centrum orgií anonymní konzumistické průměrnosti, člověk-stroj, jak ho známe např. z Chaplinovy MODERNÍ DOBY nebo Čapkovy TOVÁRNY NA ABSOLUTNO. Film, který zjevně musel být natočen, neměl pod bdělým dohledem cenzury mnoho šancí na původnost a umělecké ztvárnění. Spoluzaložil také tradici uměle vypěstované tzv. severočeské literární školy, která zemřela na úbytě spolu se zánikem režimu, který si ji objednal. (22.03.2008)

K tomuto filmu mám zvláštní vztah, promítal se totiž první večer po přestěhování našeho vesnického kina do nového kulturáku. Ovšem vidět se mi ho podařilo až po 42 letech a jenom stažený z Youtube, navíc ve verzi oříznuté z původního širokoúhlého formátu na akademicko-televizní (4:3). Samotný film jsem ani po těch letech nějak nepochopil, i když v sedmdesátkách jsem vyrůstal - byť poměrně daleko od severních Čech. Neznaje knížku, ztrácel jsem se v ději-neději, poskládaném z většinou na sebe nijak nenavazujících scén. Nepochopil jsem název filmu, jeho předlohy i ústřední Kornovy a Štaidlovy písničky, která je nakonec z celého filmu nejlepší, byť její text se samotným dějem ani svým názvem nijak nesouvisí. Zpívaná zazní hned na samém začátku během úvodních, graficky neotřele provedených titulků a mnohoslibných záběrů domácího opalování. Dál už to jde z kopce. Zmíněná písnička se ještě několikrát opakuje v orchestrální verzi (kdykoliv se vejde do nějakého podniku, pouštějí tam pochopitelně právě ji), jednou je dokonce v dalším podniku provedena živě, přičemž kamera zálibně zabírá jak sedmdesátkově okouzlující Jitku Zelenkovou, tak otřesně vystylované hudebníky Ladislava Štaidla a Felixe Slováčka. Záběry s nimi, předznamenané rovněž už v úvodních titulcích, mě budou strašit ještě hodně dlouho. Jediný pan Somr mi zde přišel jakž takž sympatický a jeho postava dobře zahraná... (12.11.2022)

Úpadek V. Párala, kdy se jeho tvorba stává nakonec obhajobou konformismu (a konzumu) let 70. let (přičemž původně tomu bylo zcela naopak), přestože se jeho postmoderní poetika od černé serie 60. let příliš nezměnila. Herecké výkony jsou navíc opravdu příšerné. Body dávám jen za poměrně realistickou evokaci Mostu 70. let (a záběry z lounského vlakového nádraží, neb jsem rodem Louňan). (04.07.2010)