Blázni a děvčátka

"Je jinej než ostatní, tak musí bejt zlej"... Vedlejší linka příběhu spojená s postavou žižkovského blázna Pepíček Varlicha mi sice úplně nesedla, ale zrovna tahle hláška je hodně pravdivá. Příběh o obyčejným žižkovským klukovi, který se z otloukánka a fotbalového nemehla postupně vypracuje a získá si respekt kluků i obdiv jedné spolužačky, má jistě své kouzlo. Na Kachyňu (a třeba v porovnání s jiným jeho filmem ze Žižkova - Láska mezi kapkami deště) mi film ale přišel trošku málo poetický. A na můj vkus zde bylo až trošku moc bláznivých lidí. I když je pravda, že zrovna v 50 letech byla tak trošku i "bláznivá" doba. (18.04.2017)

Pražský pavlačový Žižkov z těsně poválečné doby. Kdo by ho neznal, alespoň z mnoha ještě starších filmů. Někdo dokonce osobně. Místo, kde se odvíjely mnohé kruté osudy jednotlivých postaviček, ať už smyšlených či skutečných. Místo, které se od ostatních částí Prahy odlišovalo svou bídou, špínou a zašlostí. A ta špína, ta zašlost domovních omítek, jakoby se zobrazovaly právě na osudech ubohých životů všech těch obyvatel Žižkova. Film je to smutný, ale typicky Kachyňovsky krásný. (05.02.2012)

Blázni a děvčátka představují v pořadí druhý Kachyňův výlet do minulosti proletářského Žižkova. Po Láskách mezi kapkami deště situovaných do 30. let minulého století se Kachyňa tentokrát posunul v čase do 50. let, zato v životě svých filmových postav se vrátil z období dospívání a prvních lásek do zdánlivě bezstarostného dětství prožívaného mezi svéráznými postavičkami místních nekonformních týpků, polovičních a úplných bláznů. Kachyňa osvědčuje tradiční smysl pro poetiku a filmovou atmosféru, i když kvalit Lásek mezi kapkami deště nedosahuje. Stále se jedná o nadprůměrnou filmařinu, ke které se drtivá většina dnešních titulů ani vzdáleně nepřiblíží. Celkový dojem: 75 %. (10.01.2013)

Blázni a děvčátka jsou u mě kulatým 40. filmem Karla Kachyni, který jsem z početné tvorby tohoto jedinečného československého režiséra viděl. Z velké části Kachyňových filmů jsem byl nadšen, okouzlen či někdy i přímo zasažen a odměnil je vysokým hodnocením v podobě pěti nebo čtyř hvězdiček. Je mi líto, ale zrovna tento k nim přidat moc nedokážu. Není zde sice úplně nouze o typickou Kachyňovou poetiku, nechybí režisérovo oblíbené téma pohledu na dramatické události očima dětí, po vizuální stránce zaujmou i pěkné černobílé flashbacky, které znázorňují momentální Jirkovy asociace na již prožité chvíle, většinou s údernými dialogy mezi klukem a otcem, za velmi vydařené považuji opakované scény s jednoucím vlakem. Na můj vkus se ale Blázni a děvčátka až příliš hýří různými divnými a bláznivými postavami, které mi ke Kachyňovu něžnému poetickému stylu příliš neseděly a z celého filmu nemám takový zážitek, na jaké jsem byl dříve u Kachyni zvyklý. A ač dojde i na myšlenkově silná místa (odvoz blázna zakončený poznámkou „A potom, je jinej než ostatní, tak musí být zlej.“), ve srovnání s o 10 let starším „žižkovským“ snímkem Lásky mezi kapkami deště tohle teprve moc neobstojí. Za mě lepší průměr, nutno však říct, že průměr pouze v rámci tvorby Karla Kachyni. [60%] (03.08.2021)

Až do dnešního dne pro mě zcela neznámé dílo ze zlaté kolekce českých filmů, kam se právem může řadit! Za necelou hodinu a půl film ukáže tehdejší počínání lidí k narušeným občanům, vztahy mezi školáky a sousedy (zapneš mi podvazek Jirko, přeci jenom máš šikovnější ruce:-) , život v Praze a na venkově v 50. letech za tehdejšího režimu! Příběh Pepíčka, kterého neuvěřitelně dobře sehrál herec Milan Šimáček (předtím jsem ho znal pouze z Tankového praporu, Černých baronů...) si zaslouží uznání snad každého filmového kritika. Jsem moc rád, že jsem tenhle skvělý "skorem zapomenutý český klenot" mohl dnes na Barrandově vidět! (31.07.2011)