Blázni a děvčátka

Pražský pavlačový Žižkov z těsně poválečné doby. Kdo by ho neznal, alespoň z mnoha ještě starších filmů. Někdo dokonce osobně. Místo, kde se odvíjely mnohé kruté osudy jednotlivých postaviček, ať už smyšlených či skutečných. Místo, které se od ostatních částí Prahy odlišovalo svou bídou, špínou a zašlostí. A ta špína, ta zašlost domovních omítek, jakoby se zobrazovaly právě na osudech ubohých životů všech těch obyvatel Žižkova. Film je to smutný, ale typicky Kachyňovsky krásný. (05.02.2012)

"Je jinej než ostatní, tak musí bejt zlej"... Vedlejší linka příběhu spojená s postavou žižkovského blázna Pepíček Varlicha mi sice úplně nesedla, ale zrovna tahle hláška je hodně pravdivá. Příběh o obyčejným žižkovským klukovi, který se z otloukánka a fotbalového nemehla postupně vypracuje a získá si respekt kluků i obdiv jedné spolužačky, má jistě své kouzlo. Na Kachyňu (a třeba v porovnání s jiným jeho filmem ze Žižkova - Láska mezi kapkami deště) mi film ale přišel trošku málo poetický. A na můj vkus zde bylo až trošku moc bláznivých lidí. I když je pravda, že zrovna v 50 letech byla tak trošku i "bláznivá" doba. (18.04.2017)

Neprávem opomíjený Kachyňův film. Nedosahuje kvalit těch jeho nejlepších snímků, ale ten jeho rukopis tu je a tak trochu se podobá "Láskám mezi kapkami deště". Film o mládeži ze Žižkova, pojatý klasicky po Kachyňovsku. Úsměvné, ale taky smutné a v závěru tragické. Tak by se ve zkratce dal definovat tento film. Dospívající chlapec poznává svět, bohužel se píšou padesátá léta, takže život je sešněrován komunistickými zákony. Spousta podivných postaviček potkává hlavní hrdina, ale kamaráda má vlastně jen jednoho, bláznivého Pepíka. Ostatní ho ignorují nebo mu občas dají pěstí do nosu. Je tu i první touha a poznání sexu. Zkrátka dost zajímavý film a rozhodně nadprůměrný. 70% (08.08.2011)

V ramci Kachynovej /Ucho 1970/ tvorby je tento film uz slabsim clankom, a hoci bol normalizacny film v 80. rokoch v tazkej krizi /chybali kvalitne scenare, tocili sa filmy od Polednakovej ukazujuce pomaly az normalizacny raj/, stale ide o normalizacny sivy, sedivy priemer. Pavel Novy /Prodavac Humoru/ na urovni. Zizkov ma cosi do seba a dialogy slusne : 50 % (31.12.2016)

Blázni a děvčátka jsou u mě kulatým 40. filmem Karla Kachyni, který jsem z početné tvorby tohoto jedinečného československého režiséra viděl. Z velké části Kachyňových filmů jsem byl nadšen, okouzlen či někdy i přímo zasažen a odměnil je vysokým hodnocením v podobě pěti nebo čtyř hvězdiček. Je mi líto, ale zrovna tento k nim přidat moc nedokážu. Není zde sice úplně nouze o typickou Kachyňovou poetiku, nechybí režisérovo oblíbené téma pohledu na dramatické události očima dětí, po vizuální stránce zaujmou i pěkné černobílé flashbacky, které znázorňují momentální Jirkovy asociace na již prožité chvíle, většinou s údernými dialogy mezi klukem a otcem, za velmi vydařené považuji opakované scény s jednoucím vlakem. Na můj vkus se ale Blázni a děvčátka až příliš hýří různými divnými a bláznivými postavami, které mi ke Kachyňovu něžnému poetickému stylu příliš neseděly a z celého filmu nemám takový zážitek, na jaké jsem byl dříve u Kachyni zvyklý. A ač dojde i na myšlenkově silná místa (odvoz blázna zakončený poznámkou „A potom, je jinej než ostatní, tak musí být zlej.“), ve srovnání s o 10 let starším „žižkovským“ snímkem Lásky mezi kapkami deště tohle teprve moc neobstojí. Za mě lepší průměr, nutno však říct, že průměr pouze v rámci tvorby Karla Kachyni. [60%] (03.08.2021)