Tančírna

Snímek beru jako zajímavý pokus a jako ukázku toho, jak i hudbou a tancem je možné vyjádřit určitou část dějin, popsat je a ukázat, jak se současnost mění a vyvíjí. Přesto absence slov trochu zamrzí a na snímek se nekouká až tak dobře. Chvílemi i budete mít pocit, že jen jako soundtrack by to stačilo. (05.05.2017)

Mimoriadne náročný film. Musel som vynaložiť veľké úsilie pri zisťovaní, čím zaujal ostatných, spravidla nadšených, divákov. Aj tak som to nezistil. Moja nechápavosť však nemá nič spoločné s tým, že sám tancujem iba v spoločensky nevyhnutných prípadoch, a aj to nerád. Neprekážala mi ani absencia slov, veď v kreslených vtipoch mi takisto neprekáža. Aj hudbu z filmu poznám. Len stále nechápem, čím ma mala táto hudobno-tanečná prechádzka niekoľkými desaťročiami, sprostredkovaná bizarnými postavičkami, nadchnúť. A na precítenie "intenzívneho pocitu ubiehajúceho času", ako sa o ňom píše v upútavke, nepotrebujem v mojom veku žiaden film. (06.11.2009)

Názorný příklad syntetičnosti filmu, jenž je svým ztvárněním zhmotněním originality a jedinečný v tom, že značně využívá jiných druhů umění (silná hudební složka, tanec jako prostředník vztahu mezi divákem a prostředím vyjádřeným v historickém kontextu) a zřetelně znázorňující proměnlivost nálad společnosti skrze dějinné události. Tančírna je představení atypické narace (beze slov) neboli estetický sen pro náročnějšího diváka hledajícího něco nového a výjimečného. Film, kde se nemluví, ale který říká hodně. (20.12.2010)

... se otevírá, tak do kola. Lucerna své světlo barev rozprostírá. Vše je připravené. Račte vstoupit, dámy a pánové. Ještě případná kontrola v zrcadle. Osmělte se, zadejte se, přátelé. Jednotlivě příchozí, rytmem nonverbálním v páru okouzlí. Přivítejte na parketu úryvky módní, choreografie osudové i epizodní. Tanečních i dějinných /k/roků je srdcem sál. Malé, velké medailony jsou králi vedlejších i hlavních rolí. A co dál? Hodina se nachýlila. Odcházíme, zavíráme. Au revoir, cabaret! Au revoir, chantant! (21.01.2016)

Nejfilmovější film zvukové éry. Hudba, obraz, dokonalí herci, z nichž každý představuje řadu lidských i sociálních typů. Úžasné, zcela originální využití poetiky němé grotesky, tentokrát povýšené na "protančení" francouzskou historií přibližně od 30. do 80. let 20. století. Ano, tu historii musí příjemce alespoň zhruba znát, nicméně některé komentáře k mému zděšení poukazují na to, že mnohým chybí k dešifrování právě tento klíč, a to fatálně. Kdeže hodiny dějepisu jsou... Kdeže je povědomí o relativně nedávné evropské historii... Současné divadelní inscenace Tančírny v ČR (jež byla původně právě divadelní inscenací, dokonce je nafilmována i v původním obsazení s divadelními herci) potvrzují jak výše uvedený problém, tak současně i nosnost tématu. A tak lze podle tohoto vzoru "odtančit" třeba i české dějiny, i když mám obavu, že režimní tendence český parket spíše rozdupou. Avšak ještě zpátky ke všem těm echům a odkazům ve francouzské Tančírně - také jste si všimli toho chlapíka tolik podobného Jeanu Gabinovi? Poprvé se objevil jako zosobnění svých filmových hrdinů z 30. let - plebejec, desperát, frajer, gangster..., podruhé pak jako komisař Maigret v neodmyslitelném baloňáku. (21.04.2011)