Tančírna

Dlouho jsme kolem toho filmu jen tak chodil a dělal že ho na gauči nevidím. K tanci totiž nemám až takovou důvěru. Ne, že by se mě tanec nelíbil, ostatně nočních kaberetů na Václavském náměstí a v přilehlých ulicích jsme s klukama vymetli bezpočet a třeba tanec prsaté Vendy u tyče byla přímo taneční balada. Jenže jakmile má tanec vyjadřovat nějaký příběh či sdělení je zle. Většinou totiž pozoruju baleťákovi vycpaný koule v uplých bílých elasťácích a nebo naprosto nechápu co to skákání do výšky a otočky na jedné noze mají vyjádřit. Navíc když jsem viděl začátek filmu, vybavily se mě vzpomínky na mé pokusy o tanec na diskotéce pro starší táborníky v Ledči. Vždycky, když se šli ostatní kluci připravovat do sprch a házet na sebe tuny gelu a dvě tuny různých vůní, já hrál ještě fotbal s mladšíma táborníkama na škváře v domění, že když budu špinavej a spocenej nebudu muset na diskotéku. Bohužel tyhle diskotéky byly sice nepovinný, ale když někdo nepřišel měl pak celej zbytek táboru kratší večerku. Holky dopadly ještě hůř, ty dokonce nesměly odmítnou žádost kluka o tanec, což bylo, ale pro mě velký plus. No, šel jsem na diskotéku rovnou ze škvárovýho hřiště a fakt jsem se mezi převoněnýma klukama vyjímal. Pak přišla klučíčí volenka a já se rozeběhl samozřejmě k nejhezčí holce tábora, bohužel se mnou ještě tři další kluci, jednomu jsem stačil podrazit nohy ještě při běhu k samičce, ale další dva k ní doběhli se mnou. Vznikla tak situace, kterou bytostně nesnáším, totiž, když oxiduje kolem holky, kterou chci já, ještě nějakej jinej parchant. Okamažitě jsem s obouma vyvolal potyčku ve které jsem oba soky celkem slušně pohaněl. Bohužel nejkrásnější holka tábora mě řekla, že jsem ubožák a bylo po srandě, ale ani tyto krušné vzpomínky na mou tančírnu nezbránily, abych si tu filmovou tančírnu pořádně užil. Úmění v kombinaci s originalitou totiž málo kdy dokážu odolat, ale vždycky umím ocenit ! Sledovat tančírnu je skvělý zážitek mnohem, mnohem lepší než ten můj na táboře v Ledči. (08.08.2008)

Direction musicale et musiques originales VLADIMIR COSMA Kulisy, kostýmy, hudba, účesy a časy se mění, tančírna Le Bal zůstává. (Přesněji řečeno to platilo v letech 1936, 1940, 1944, 1946, 1956, 1968, 1983, odpovídajících jednotlivým zastavením filmu. Bylo by zajímavé pozorovat, jak by si Ettore Scola a jeho divadelní kolegové poradili s novými trendy v taneční hudbě po roce 1990.) Tančírnu ocení spíš milovníci divadla ve filmu než divák, kterému nikdy nepřipal žádný film příliš ukecaný. Fresku napříč epochami obohacují mikrodramata abonentů tančírny v předsálí a na přilehlých hajzlících, jejichž variace zná i méně zkušený clubber. Některá jsou zajímavá - nikdo nechce tancovat s esesákem a nikdo nevyzve během 37 let k tanci krátkozrakou milovnici filmu, jejíž rozkošná ale poněkud tupá postava zastupuje diváka. Tančírna rozkročením mezi formu videoklipu (připomínám, že MTV odstartovala vysílání 1. srpna 1981 písní Video Killed The Radio Star od Buggles) a zkratkovité grotesky trochu dráždí, ale v úzkém prostoru mezi neosobní ilustrací dějin a intimním dramatem svébytně funguje, čímž zahanbuje celý žánr plytkých tanečních filmů počátku milénia. Pozornost uzurpuje edukativní výběr desítek tanečních hitů, počínaje Chopinem a Lili Marleen po polo-francouzskou Michelle The Beatles a disco masakr počátku osmdesátých let. (Plus nedostižný Cosma.) Bavil bych se víc, kdybych nesdílel nečinnost postavy Moniky Scattini a mohl tancovat. (01.01.2022)

Artová záležitost pro fajnšmekry, kteří si dokážou vychutnat film beze slov, navíc odehrávající se v jediné místnosti, kde jen dekorace a převleky herců spolu s jejich mimikou připomínají měnící se společenskou atmosféru a ubíhající desetiletí. Divák může sledovat 30. léta a období levicové koalice proti francouzským fašistům, porážku Francie a následnou okupaci, osvobození Američany, příchod rockenrollu a uvolněné atmosféry bohatnoucí konzumní společnosti, koloniální války, nástup rasismu a mnohé jiné. Snímek je náročnější na pozornost a vyžaduje cit pro tuhle pozoruhodnou hru s divákovou fantazií. Celkový dojem: 90 %. (30.05.2011)

Film, kde se nedělá lautr nic jiného, než že se tančí, a přitom v něm o tanec vlastně nejde... Film založený na tak jedinečném nápadu, že si neumím představit, že by mělo smysl ještě někdy natočit něco podobného. Když jsem ho před lety viděl v kině poprvé, býval bych dal čtyři, protože mi tenkrát připadal místy natahovací, ale zůstal mi intenzivně zaseknutý v paměti a při novém shlédnutí po letech se ukázalo, že je toho v něm mnohem víc, než se mi tehdy v patnácti či kolika zdálo. (17.04.2011)

Moc,moc,moc krásný film oslavující moc tance,který dokazuje,jak učinně lze vyprávět a vyjadřovat emoce jen a jen prostřednictvím obrazů a hudby a ve výsledku nakonec řekne víc,než naprostá většina ukecaných filmů.Po čase sice Tančírna začne být nevyhnutelně lehce monotónní,ale způsob,kterým mapuje dějiny,využívá archetypů a navzdory konceptu ani na okamžik nenudí,mě zkrátka naprosto fascinuje. 85 % (09.12.2011)