Hrůza na jevišti

Hitchcockovu klasiku z roku 1950 som este nevidel, ale toto bola klasicka brutalna talianska hororova masiarina "se vsim vsudy". Chvilu sa sice caka na prve mordy, hlavne ked film ukazuje, ako sa filmuje : herci na javisku, reziser vzadu, k tomu par kvalitnych dialogov. Potom sa vsak strhne ta prava masiarina, hlavne ked osadenstvo zisti, ze su uvazneni, a ze vchody su zamknute. George VychodnyMuz zvladal rolu velmi dobre, spokojnost. Vyborny horor, ktory musi vidiet kazdy, kto sa povazuje za hororoveho fandu. 86 % (22.02.2014)

Michele Soavi dokázal natočit to, co se od filmu očekávalo. Slasher, který je dobrý. Nesnaží se hrát na něco víc, ale prostě jenom na postupné zabíjení s nadějí, že někdo přežije. Je to poměrně krystalická podoba tohoto specifického hororového žánru, navíc v tomhle případě se skvěle využitým divadelním prostředím. Výsledek mě bavil a neměl jsem pocit, že je to ztracený čas. (04.04.2015)

Micheli Soavimu se podařilo s úspěchem navázat na poetiku svého filmařského gurua Daria Argenta a jeho debut je výborným mezičlánkem mezi giallem a slasherem, v němž hraje prim atmosféra formovaná pomalejšími až hypnotickými scénami (aranžování obětí na jevišti), výrazně barevným low-key svícením a dráždivou Boswellovou hudbou. Zajímavým detailem pro mne byl také fakt, že hlavní hrdinka v podání Barbary Cupisti vypadá skoro jako moje někdejší třídní ze střední školy. (25.05.2013)

Michele Soaviho jsem prvně poznala, když mi zprostředkoval "Svatyni" gotického, satanského děsu. Od Hrůzy na jevišti jsem očekávala přinejmenším podobně hrůzný zážitek, ale byla jsem docela zklamána. Nevím, možná se na mém dojmu výrazně podílel český dabing, který mi přišel docela slabý. Hrůza na jevišti tak není přehlídkou děsu, budovaného napětí a husté atmosféry. Naopak. Je to jedna velká přehlídka nelogičností, nepravděpodobných situací a podobných kiksů, které mě již zhruba asi po půl hodině utvrdily v tom, že tento film nebude zrovna patřit mezi ty blyštivé klenoty italského hororu. Jako příklad uvedu scénu, kdy týpek, zcela brutálně rozfašírovaný motorovkou v jedné scéně mrká. Nepředpokládám, že by někdo v takovém stavu ještě mohl být naživu. V další scéně se naopak hlavní hrdince prchající před sadistickým šílencem v masce nepodaří ani se správným klíčkem otevřít na několikátý pokus dveře, které jsou zřejmě zamčené na padesát západů, když to však zkusí po krutém souboji s vrahem, zázračně se dveře otevřou. Plus spousta dalších situací, které film postupně více a více uvrhají do formátu laciného béčka. Alespoň hudba je, tak jako u italských hororů vždy, velmi vydařená. (28.10.2013)

Divadelní hra o tajemném zabijákovi s maskou se promění v realitu. Vrták skrz, šmejknutí pilou a ruka pryč a rozverná přetahovaná o děvenku, co si to užívá o něco méně než ti, co se o ni přetahují. Asi nejlepší je další z mnoha variací na populární scénu z Psycha. Vražda ve sprše je ovšem zakončena vykucháním... A zatímco venku lije a dva poldové v klidu hlídají, uvnitř bojují zamčení herci o život. Kdysi mě to bavilo více, ale zas ty vraždy jsou slušné, italské, takže hodnocení ponechávám. A samozřejmě závěrečné klišé potěší. (29.12.2020)