Duhová kulička

Byl jednou jeden starý děda, jeho potomci, jejich manželé... a jeden vnuk z moderního městského prostředí. Také byl v tehdejším Československu jeden neobyčejný režisér, který podobně jednoduchým námětům dokázal vždy vtisnout kus neopakovatelné poezie. „Já jsem viděl víly. Kdo se umí dívat, vidí víly.“ Kdo se umí dívat, může vidět vždycky víc, než jiný a rozpozná i v tomto zdánlivě obyčejném rodinném filmu průzračný klenot pohlazující svou poezií a čistým lidským příběhem. Karel Kachyňa je režisérem mého srdce, skoro pokaždé se mu povede zavést zpátky mě o pár let nazpátky do světa dětské duše, nechat se vést na vlnách tu veselých, tu smutných příhod a všechny střípky celku dokáže přesně dle mého gusta vyladit hudebně (Fišer) i vizuálně (Smutný) k podmanivé dokonalosti. V tomto filmu potěší i obsazení plné neokoukaných tváří, mezi nimiž je Lubor Tokoš opravdu úžasně nevyzpytatelným dědečkem. 90% (25.12.2020)

Karel Kachyňa je lidskost sama!!! Tenhle krásnej křehkej lyrickej a poetickej snímek odehrávající se přímo ze života je jasným důkazem toho, jak pan Kachyňa dokázal porozumět lidským osudům. A když do hlavní role obsadí Lubora Tokoše, kterej své postavě opravdu dodává lidskost bez nějakého přikrášlení, tak jedno oko opravdu nezůstane suché a přitom je to kolikrát i veliká sranda. Takhle lidsky dokáže točit jen Karel Kachyňa a já ho proto mám velice rád! Moc se mě líbila i kamera výborného Vladimíra Smutného, který si perfektně pohrál s filtry na kameru a na noční scény použil takovej šedozelenej filtr, kterej dotváří neopakovatelnou atmosféru. K tomuto bezvadnému týmu nesmí chybět hudba Luboše Fišera a já jsem opět nadmíru spokojen! Ach jo, takový krásný poetický televizní filmy se už nikdy nenatočí. Nemá totiž kdo a to je sakra škoda! Aspoň, že jsou dochovány takové skvosty, jako je například Duhová kulička. Krása!! "Co děda, snídal?" "Pivo". :D (02.01.2013)

Za hluboké totality a "nesvobody" bylo nicméně tolik svobody, aby někdo natočil scénu, kde osmiletá holčička kroutí nahou prdelkou a starýho papriku to vyvede z deprese. To by dnes jistě možné nebylo a zakrátko nebude možné to ani reprízovat v televizi. Halt jak se nám ty hodnoty mění, co? Jinak už jsem těchhle Kachyňovejch geronto bilancovačných témat přejedenej, připadá mi to všechno na jedno brdo. (13.04.2014)

Krásný poetický příběh o vztahu malého chlapce a jeho svérázného venkovského dědečka. Mnoho hezkých, dojemných i velice vtipných momentů s příjemnými herci, kterým svým výkonem vévodí Lubor Tokoš. Drobným zklamáním byl pro mne klučina v hlavní roli, v níž jsem si neustále během filmu představoval Tomáše Holého a myslím si, že tomuto příběhu s ním, bych nemohl nedat pět hvězdiček. 80%. (11.10.2016)

Co z mladíka dělá starce na tři písmena? Věk... Dědeček s klukovskou duší a malý kluk, který toho o světě ví mnohem víc, než si jeho příbuzní myslí, jsou ústřední dvojkou tohohle filmu. Nutno dodat, že spolu fungují skvěle (a když jim k tomu ještě zatančí nahatá vílečka, tak je magická nitka spykleneckého přátelství spojí na celý život), ale i tak je to jeden z těch filmů Karla Kachyni, které mě zaujaly méně. Snad pro tu (zdánlivou?) neatraktivnost prostředí, kdy Kachyňa staví na klasické své myšlence vykořeněného dítěte, které se ocitá na cizím místě s cizími (ač blízkými - zde dědeček, teta a strejda) lidmi, se kterými se musí naučit vycházet, aby přežil. Revolty se v Kachyňových filmech dětští hrdinové nedopouští, a když (zde walkman), záhy sami přicházejí na to, že správná cesta vede přes komunikaci, milované lidi a zejména přes společné zážitky a humor. Kachyňa je mrtev, ať žije Kachyňa! (05.05.2014)