Duhová kulička

Kachyňa jak ho miluji - poetické vyprávění prodchnuté silným smutkem, jaký zná jen svět dětství. Na televizní film a jednoduchý příběh se Kachyňovi skutečně podařilo vytvořit působivou atmosféru, celou škálu emocí, vícevrstevnou a nemoralizující výpověď o vztahu mládí a stáří. A decentní dětská erotika vrcholící scénou u rybníka je skutečně neopakovatelný zážitek. (13.07.2012)

Byl jednou jeden starý děda, jeho potomci, jejich manželé... a jeden vnuk z moderního městského prostředí. Také byl v tehdejším Československu jeden neobyčejný režisér, který podobně jednoduchým námětům dokázal vždy vtisnout kus neopakovatelné poezie. „Já jsem viděl víly. Kdo se umí dívat, vidí víly.“ Kdo se umí dívat, může vidět vždycky víc, než jiný a rozpozná i v tomto zdánlivě obyčejném rodinném filmu průzračný klenot pohlazující svou poezií a čistým lidským příběhem. Karel Kachyňa je režisérem mého srdce, skoro pokaždé se mu povede zavést zpátky mě o pár let nazpátky do světa dětské duše, nechat se vést na vlnách tu veselých, tu smutných příhod a všechny střípky celku dokáže přesně dle mého gusta vyladit hudebně (Fišer) i vizuálně (Smutný) k podmanivé dokonalosti. V tomto filmu potěší i obsazení plné neokoukaných tváří, mezi nimiž je Lubor Tokoš opravdu úžasně nevyzpytatelným dědečkem. 90% (25.12.2020)

Mezi haldou filmů o střetnutí mladého chlapce se starým, klukovským dědečkem má Duhová kulička naprosto výjimečné postavení. Chtě, nechtě na nás zapůsobí svoji přirozeností, nevykalkulovaností, otevřeností a přívětivým pohledem jak na dospívání, tak na stárnutí a smrt. U Kachyni se rozdíl mezi televizním a klasickým filmem, co se týče obsahu, dost stírá. (07.03.2005)

Běželo to v neděli odpoledne na jedničce, jméno mi nic neříkalo ale po několika minutách jsem poznal Kachyňův nezaměnitelný rukopis. Vůbec to není lehký film na nedělní odpoledne, je plný stáří a smrti, ale i pozitivní nálady a životní energie. Lubor Tokoš je vynikající a i ostatní nejsou špatní, až na nejnesympatičtějšího herce světové historie Petra Pospíchala... (10.03.2019)

Spojení Kachyňa, Fišer, Tokoš a romantika dětství, to je u mě za pět hvězdiček. Děda a vnuk. Ti dva mají cosi společného. Cosi, co je sbližuje. To cosi se jmenuje "nespoutaný, hravý a odvázaný přístup k životu". Nádherná poezie viděná dětskýma očima určená pro malé i dospělé "děti". Nebojím se dát v tomto případě nejvyšší hodnocení, na rozdíl od ostatních. Jaký musí být český rodinný film, aby si zasloužil vaši nejvyšší pochvalu? Co vám všem "čtyřkařům" vlastně ještě chybí k dokonalosti? Já vám to povím. Vážíte si svých pěti hvězdiček více, než si opravdu zaslouží. Nebojte se hodnotit nejvyšší známkou i ty naše české filmy. Nejsou všechny jen na maximálně čtyři, nebo dokonce i méně. Přihlédněte k roku vzniku hodnoťte obsah a ne modré filtry. (05.05.2014)