Hanele

První polovina filmu je těžko uchopitelná, pomalu mi ani nedávala moc smysl, působí tak snově. V podstatě nic se tam neděje a souznít s nějakou postavou bylo takřka nemožné, všechny mi přišly přímo nechutné. Což byl asi záměr. Ovšem ani herecky to nebylo nic moc. Přišlo mi v kontextu druhé půlky zajímavé, že jsem v té první dospěl k názoru, že to snad skutečně musí být středověk, jinak to ani není možné. Po přesunu Hany do Ostravy a příchodu Radovana Karadžiče konečně získává snímek poněkud širší rozměr a přívětivější tvář. Konečně přichází na řadu spor racionalismu a svobodné mysli proti zapšklosti dogmatického náboženství, který se tak stává ústředním bodem celého příběhu. Závěrečný střet je pak skvělým vyvrcholením, který byl sám o sobě zážitkem, za který stálo zhlédnout i velmi nudnou první polovinu filmu. (01.06.2011)

Tento film mi byl poslán jako TIP křesťanského filmu. Chyba - tento film je náboženský, ne křesťanský a proto do seznamu nepatří. Nemám nic proti židům, naopak jim máme žehnat, neboť jsou vyvoleným národem atd. Nicméně mnozí se stále drží starého zákona a čekají na příchod mesiáše. Škoda... Za nahotiny a další scény, které v takovém filmu nemají co dělat strhávám hvězdičku... Jinak průměrné dílko. (29.07.2012)

Mám slabosť pre filmové príbehy odohrávajúce sa v "štetlu" (trebárs Anatevka z Fidler on the roof či moja najnovšia filmovo-srdcová záležitosť Vlak života) a preto nečudo, že ma upútala aj Hanele a jej dedinka v Podkarpatskej Rusi. Vlastne sa ani nečudujem, že ma príbeh "o smutných očích Hany Karadžičové" zaujal; je tu judaizmus, sú tu predsudky, dedinská komunita, svojvoľní jedinci, pokusy vymaniť sa tradíciám, jemná poetika, dedinské detstvo, rodinné vzťahy, rodová hierarchia... A je tu fantastický Miro Noga v (možno) svojej životnej role. Chcelo to hádam aj jidiš a k nemu titulky, no to je snáď už len moja prehnaná požiadavka. Beztak je to pozoruhodný filmový počin, a hoci moje teoretické vedomosti z českej literatúry sa točia viac-menej len okolo Boženy Nemcovej, celkom určite sa ich chystám obohatiť aj o Ivana Olbrachta - ak bola jeho knižná predloha aspoň sčasti tak presvedčivá ako tento film, mám sa na čo tešiť. (03.07.2013)

Rád jsem si připomněl skvělou Olbrachtovu povídku, kterou Kachyňa nezpracoval vůbec špatně. Pěkně vykreslená atmosféra "goletu" v Podkarpatské Rusy stejně jako kontrastní Ostravy. Jediné, co mi nesedělo byly některé dialogy a pak všechny vedlejší postavy, tedy židé z vesnice - přišli mi ne úplně věrohodně zahráni, tak prkenně a možná až moc zaostale (i když věřím, že jejich světonázor nebyl daleko od tehdejší reality. Hlavní role jsou naštěstí naopak skvělé - jak Lada Jelínková, tak Miroslav Noga. Možná ještě významnější je celkové vyznění filmu, onen již zmíněný kontrast mezi uzavřeným venkovem a moderním světem, podtržené tu mystickou, tu melancholickou hudbou Petra Hapky. (11.04.2018)

I když skromný Olbrachtův chasidský příběh nedosahuje metafyzické nebo folklórní hloubky "klasických" příběhů o chasidech, jako třeba povídky/novely/romány Singerovy nebo Potokovy, v našem prostředí jde o zjev ojedinělý a vhodný třeba i jako první divákovo seznámení se se zajímavým (a zaniklým) světem východoevropských Židů. A spolu s perfektní Kachyňovou režií vzniklo pozoruhodné dílo, na české filmové poměry nebývale vážné, zádumčivé, dušezpytné, na hony vzdálené obvyklým českým žánrům, jako jsou plebejské frašky, grotesky, buranské komedie a podobně. (12.05.2021)