Kočár do Vídně

Silný, naturalistický, komorní film s výbornou kamerou a hereckými výkony. Jestli mu dnes může něco ublížit, tak je to paradoxně především jeho "nepochopitelnost", neboť podobná nenávist je už dnes v Evropě (naštěstí) dokonale pasé. Ten nacionální konflikt ovšem není nafouknutý, obdobné věci se vskutku děly a těsně poválečná doba přinesla neuvěřitelné množství barbarské krutosti, bohužel. Výtky ohledně dabingu jsou částečně oprávněné, ačkoli Hanzlík s Munzarem hrají výborně a německý dabing zní poměrně věrohodně a přirozeně. Kladem je každopádně dvojjazyčnost snímku, v té době (nejen) v českých filmech věc dosti nevídaná. Také Oskarovy výtky jsou oprávněné, předcházející děj byl původně dokonce součástí scénáře a měl se točit, ovšem na druhou stranu, právě prosté zarámování temných mlžným lesem vskutku dává příběhu obrovskou koncentrovanost, která nemá daleko ke klasickému antickému dramatu s jeho jednotou místa, času a děje. Pokud jde o onu "milostnou katarzi" v závěru, přiznávám, že mě zase tak nesmyslná nepřišla. Člověk zkrátka není (pouze) racionální tvor a vypjaté emoce často působí neuvěřitelné kotrmelce. Pokud Krista vnímala Hanze jako nebezpečného a krutého nepřítele, jemuž se chce pomstít za smrt svého manžela, jistě měla důvod jej odpravit, ovšem postupně zjišťuje, že tahle její představa je chybná. Hanz není ani krutý a zlý, ani nebezpečný, spíš je to zkrátka nešťastný idealistický mladík, který má sám především strach. V takové chvíli se ovšem člověk podobnému zjištění obvykle brání, protože to nabourává jeho zažité vidění světa a relativizuje to jeho vlastní předchozí úsudky a soudy. Brání se tak dlouho, až se celá, stále křečovitěji obhajovaná představa zboří a přerodí v naprostý opak, v uznání právě toho, co člověk do té chvíle popíral a odmítal... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: kinej, gudaulin, sportovec, Pohrobek, Oskar, Kulmon (11.12.2011)

Kočár do Vídně se mi poštěstilo vidět v kině dvakrát. Nezapomenutelný zážitek to je ale i v televizi. Ve filmu se toho moc nenamluví, a když, tak víc německy než česky. Ale o povedené spolupráci Kachyni s Procházkou a brilatních hereckých výkonech herců se dají psát nekonečné ódy. Komorní balada, která řeší konec druhé světové války z pohledu obyčejných lidí. Jeden z nejdrsnějších závěrů. (08.07.2008)

Neuvěřitelně silný film. Škoda, že Janžurovou zná většina lidí jen z jejích komediálních rolí. Tenhle film se dokonale zaměřuje na vnitřní myšlenkový vývoj dvou hlavních postav. Stejně jako postavy neustále bojují se svým vnitřním strachem, nejistotou a předsudky, hledá i divák vlastní představu o tom, co je vlastně správné a tento svůj náhled musí s vývojem postav stále přehodnocovat. Divák musí sám sobě pokládat otázky a je nucen k zamyšlení se nad lidskou slabostí v těžkých dobách, kdy se amorální hodnoty stávají standardem. Tohle je reálný příběh o tom, jak válka pokřiví myšlení lidí a převrátí jejich morální hodnoty. Typická ukázka přístupu té doby, kdy mrtvý Němec = dobrý Němec. Když už v sobě někdo najde sílu a odbourá předsudky, je konfrontován s tím, že ostatní to nedokážou. Trpké spojení osudů dvou mladých lidí, kteří se setkají v nešťastné době na špatném místě, na opačné straně barikády. Vnější okolnosti jim nedají šanci na jiný než tragický osud. Dokonce se dočkáme i překvapivého konce, kdy láska a soucit zvítězí nad pomstou a nenávistí tak, aby hned v zápětí byly znovu poraženy. To vše divák dostane v tomto krátkém dílku Karla Kachyni, kdy si to jeden obyčejný kočár křižuje českými lesy a háji. Ukázka toho, že stačí opravdu málo, když má film nějaké sdělení. 88% (31.10.2010)

Skvělý film z nejšťastnějšího tvůrčího období Karla Kachyni - spolupráce se scénáristou Janem Procházkou. Na velmi malém prostoru s velmi malými prostředky za pomocí silného scénáře a silných hereckých výkonů nám předvádí klaustrofobický thriller, jehož napětí se v ústrety závěru neustále stupňuje. Silné a nadčasové protiválečné memento, které by se směle mohlo odehrát v jakémkoli válečném konfliktu. 85%. (03.08.2009)

Škoda toho německého předabování, na druhou stranu po chvíli si na něj člověk přece jenom zvykne a napomáhá to autenticitě. První cca půlka filmu je solidně rozjetá, po mstě toužící Janžurová si připravuje "půdu" pro akt nenávisti (trpělivé odzbrojování a vyčkávání na příhodný okamžik) a divák je v tom lese s ní a doufá, že jí to vyjde, na druhé straně stojí zase mladé ucho Hanzlík (pokukování po ženě, kouření), ke kterému však těžko nelze necítit jisté sympatie, sem tam vyvolá i lehký úsměv („Posero!“ – Děkuju!“). Jenže od chvíle prozření vojáku se něco zlomí a příběh začne ztrácet na důvěryhodnosti a postavy (hlavně žena) se chovají min. prazvláštně (pomsta je jedna věc, ale ztráta pudu sebezáchovy, nebo co to mělo být, je už těžko uvěřitelná, o milostném vzplanutí nemluvě). Stejně tak milostivé gesto odboje vůči de facto kolaborantce se mi moc nezdálo (stejně jako přímá obžaloba partyzánů), nijaký konec to ani nemohl spravit. Jsem mírně zklamán a hodnotím pouze lepším průměrem. (28.06.2011)