Kočár do Vídně

Neuvěřitelně silný film. Škoda, že Janžurovou zná většina lidí jen z jejích komediálních rolí. Tenhle film se dokonale zaměřuje na vnitřní myšlenkový vývoj dvou hlavních postav. Stejně jako postavy neustále bojují se svým vnitřním strachem, nejistotou a předsudky, hledá i divák vlastní představu o tom, co je vlastně správné a tento svůj náhled musí s vývojem postav stále přehodnocovat. Divák musí sám sobě pokládat otázky a je nucen k zamyšlení se nad lidskou slabostí v těžkých dobách, kdy se amorální hodnoty stávají standardem. Tohle je reálný příběh o tom, jak válka pokřiví myšlení lidí a převrátí jejich morální hodnoty. Typická ukázka přístupu té doby, kdy mrtvý Němec = dobrý Němec. Když už v sobě někdo najde sílu a odbourá předsudky, je konfrontován s tím, že ostatní to nedokážou. Trpké spojení osudů dvou mladých lidí, kteří se setkají v nešťastné době na špatném místě, na opačné straně barikády. Vnější okolnosti jim nedají šanci na jiný než tragický osud. Dokonce se dočkáme i překvapivého konce, kdy láska a soucit zvítězí nad pomstou a nenávistí tak, aby hned v zápětí byly znovu poraženy. To vše divák dostane v tomto krátkém dílku Karla Kachyni, kdy si to jeden obyčejný kočár křižuje českými lesy a háji. Ukázka toho, že stačí opravdu málo, když má film nějaké sdělení. 88% (31.10.2010)

Kočár do Vídně s Janžurovou, Hanzlíkem, Munzarem koně vezou, nikdy tam však ale nedojedou. I z minimalistického pojetí může vzniknout velkolepé dílo. Film o třech hercích kde to především táhne I. Janžurová s J. Hanzlíkem. Luděk Munzar je zde trošku upozadněn. Avšak i jeho postava(role) je zde důležitá. Pakliže by tomu bylo naopak a ležel tam místo Munzara Hanzlík(jeho postava) Janžurová(její postava) už by byla nejspíš dávno mrtvá. Munzar nebyl takovej dobrák jako mladý ucho Hanzlík. Vyzdvihnout na snímku musím mimo herectví všech zúčastněných taktéž kameru a hudební/zvukovej doprovod. Partyzánské zakončení s tím, že nejsme jako nacisti snad ani komentovat nemusím. Další dobrej filmovej tip od filmového kolegy darkrobyk za kterej mu děkuji. (01.10.2023)

Komorně napsané a natočené drama tří lidí na samém konci války, které se dívá na německé vojáky a český odboj trochu jinou optikou, než bylo do té doby běžné. Film se nesetkal s pochopením šéfů české kinematografie, a to nejenom pro osobu scénáristy, kdy Procházka krátce poté díky sovětské okupace a svému účinkování během Pražského jara upadl v nemilost, ale i pro samotný námět, který německé vojáky zlidšťuje a partyzány neuvádí v lichotivém světle. Výborné herecké výkony, kdy Iva Janžurová podává skutečný životní výkon a pro diváka je dobré ji vidět jinak než zaškatulkovanou do obvyklých komediálních poloh. Celkový dojem: 95 %. Film s úspornými dialogy, který má ale mimořádně silnou atmosféru a na který se prostě nezapomíná. (16.06.2006)

Silný, naturalistický, komorní film s výbornou kamerou a hereckými výkony. Jestli mu dnes může něco ublížit, tak je to paradoxně především jeho "nepochopitelnost", neboť podobná nenávist je už dnes v Evropě (naštěstí) dokonale pasé. Ten nacionální konflikt ovšem není nafouknutý, obdobné věci se vskutku děly a těsně poválečná doba přinesla neuvěřitelné množství barbarské krutosti, bohužel. Výtky ohledně dabingu jsou částečně oprávněné, ačkoli Hanzlík s Munzarem hrají výborně a německý dabing zní poměrně věrohodně a přirozeně. Kladem je každopádně dvojjazyčnost snímku, v té době (nejen) v českých filmech věc dosti nevídaná. Také Oskarovy výtky jsou oprávněné, předcházející děj byl původně dokonce součástí scénáře a měl se točit, ovšem na druhou stranu, právě prosté zarámování temných mlžným lesem vskutku dává příběhu obrovskou koncentrovanost, která nemá daleko ke klasickému antickému dramatu s jeho jednotou místa, času a děje. Pokud jde o onu "milostnou katarzi" v závěru, přiznávám, že mě zase tak nesmyslná nepřišla. Člověk zkrátka není (pouze) racionální tvor a vypjaté emoce často působí neuvěřitelné kotrmelce. Pokud Krista vnímala Hanze jako nebezpečného a krutého nepřítele, jemuž se chce pomstít za smrt svého manžela, jistě měla důvod jej odpravit, ovšem postupně zjišťuje, že tahle její představa je chybná. Hanz není ani krutý a zlý, ani nebezpečný, spíš je to zkrátka nešťastný idealistický mladík, který má sám především strach. V takové chvíli se ovšem člověk podobnému zjištění obvykle brání, protože to nabourává jeho zažité vidění světa a relativizuje to jeho vlastní předchozí úsudky a soudy. Brání se tak dlouho, až se celá, stále křečovitěji obhajovaná představa zboří a přerodí v naprostý opak, v uznání právě toho, co člověk do té chvíle popíral a odmítal... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: kinej, gudaulin, sportovec, Pohrobek, Oskar, Kulmon (11.12.2011)

Skvělý film z nejšťastnějšího tvůrčího období Karla Kachyni - spolupráce se scénáristou Janem Procházkou. Na velmi malém prostoru s velmi malými prostředky za pomocí silného scénáře a silných hereckých výkonů nám předvádí klaustrofobický thriller, jehož napětí se v ústrety závěru neustále stupňuje. Silné a nadčasové protiválečné memento, které by se směle mohlo odehrát v jakémkoli válečném konfliktu. 85%. (03.08.2009)