Kočár do Vídně

Nepopieram zaujímavú premenu dvoch hlavných postáv a ani herecké majstrovstvo Janžurovej. No po obsahovej ani emocionálnej stránke ma to nezasiahlo tak ako som čakal. Možno to bolo tým, že na tak pomalé tempo príbehu tu bolo málo zaujímavých momentov alebo momentov, ktoré by dali podnet na zamyslenie. Veľmi slabý premer. 50/100 (15.04.2020)

Kočár do Vídně je dobrý film, ale má dvě "Ale", kvůli kterým mu víc než tyhle čtyři hvězdy dát nemůžu. Jednak je to bůhvíproč nenatočená (a důležitá) úvodní pasáž s oběšením manžela, kterou jeden strohý titulek opravdu nahradit nemůže. Druhý důvod - jedna ze závěrečných scén s pro mě naprosto nepochopitelným jednáním Ivy Janžurové coby Kristy, která zničehonic otočí a... Ne, já jsem prostě neviděl žádný důvod, proč "to" udělala. Jinak je ale na Kočár radost pohledět. Černobílý obraz mu svědčí, prostředí lesa zrovna tak, krásná hudba a hlavně senzační Jaromír Hanzlík dělají hodně. A ten konec.. Čtyři a kousek.__P.S. Všem neněmčinářům: Na DVD jsou dialogy vojáků otitulkované, takže kdo se chcete dozvědet, co veselého si pánové na voze vlastně povídali, máte možnost. Jen se nelekněte závěru filmu, kde se najednou objeví titulek /hudba/ určený neslyšícím. Co tam dělal, vážně netuším. Inu, nová vlna. (21.09.2010)

Už dlouho jsem neviděla tak působivý snímek jako je právě tento. To bylo ale silné sousto. Měla jsem při sledování dva naprosto protichůdné pocity. Chtěla jsem od televize odejít a zároveň film dokoukat. Něco mě totiž nutilo sledovat film do konce. To musel být neviditelný magnet. Z hudby, která film doprovazí běhá mráz po zadech a jde plíživý strach. Cesta lesem byla až pohlcující. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že snad vůbec neubíhá. Dobře to popsal v jedné scéně Luděk Munzar. Nezapomenutelný snímek. Nechci ho zase nějakou delší dobu vidět. (20.04.2020)

Nevím, jak jsou na tom s jazykovými znalostmi ostatní, ale já, jakožto člověk s již značně pohasínající znalostí jazyka německého a ještě bídnější schopností porozumění mluvenému projevu, jsem za celý film porozuměla snad jen pár základním a jednoduchým spojením. Když jsem film zhlédla, nebyly v něm jaksi obsaženy titulky. Buď záměrně, nebo chyba ve výrobě:) Celý děj se sestává víceméně jen z pouhé jízdy kočárem, za doprovodu docela podmanivé hudby a rozmluv Jaromíra Hanzlíka, kterým stejně vůbec nebudete rozumět. Z výsledku jsem měla pocity těžko popsatelné. Možná Vás bude příběh po chvíli sledování odrazovat, když zjistíte, že čas plyne kupředu, nic převratného se neudálo a navíc tomu ani nerozumíte. Tento pocit jsem měla též, jenže i přesto na mě Kočár do Vídně zvláštním způsobem zapůsobil. Největší zásluhu na tom mají, Hanzlík, coby mladinký, upovídaný a fešný voják, a mlčenlivá a zarputilá Janžurová. Jejich společná scéna, objetí v lese, byla dechberoucí. Závěrečné momenty, zvláště Hanzlík na oprátce běžící za kočárem, byly dost silné. (24.08.2010)

Skvělý film z nejšťastnějšího tvůrčího období Karla Kachyni - spolupráce se scénáristou Janem Procházkou. Na velmi malém prostoru s velmi malými prostředky za pomocí silného scénáře a silných hereckých výkonů nám předvádí klaustrofobický thriller, jehož napětí se v ústrety závěru neustále stupňuje. Silné a nadčasové protiválečné memento, které by se směle mohlo odehrát v jakémkoli válečném konfliktu. 85%. (03.08.2009)