Režie:
Karel KachyňaKamera:
Josef IllíkHudba:
Jan NovákHrají:
Iva Janžurová, Jaromír Hanzlík, Luděk Munzar, Ladislav Jandoš, Zdeněk Jarolímek, Ivo Niederle, Vladimír Ptáček, Jiří Žák, Klaus-Peter Thiele, Ulrich TheinVOD (1)
Obsahy(1)
Podle námětu Jana Procházky natočil v roce 1966 režisér Karel Kachyňa komorní příběh z posledních dnů druhé světové války. Ústřední hrdinkou je zoufalá venkovská žena, které Němci pověsili muže a které osud přivedl do rukou mladého vojáčka, na němž může vykonat svou pomstu. Celé drama se odehrává během cesty hlubokým lesem, kdy koňský povoz se ženou, vojákem a jeho těžce raněným spolubojovníkem míří k rakouským hranicím. Žena čeká na příležitost pomstít se, ale když ta chvíle nastane, zabít nedokáže… Kočár do Vídně patřil k nejdiskutovanějším filmům své doby. Jedněmi byl zatracován jako protiněmecký, jinými jako protičeský, ba i jako protipartyzánský. Je to však především film proti válce, proti zabíjení. „Válka zabíjí hlavně nevinné. Koho jiného? Copak do války šli někdy i jiní, než ti, kterým se vůbec nechtělo jít do války? Ale jakmile už zabíjení nastane, má své vlastní zákony. Redukují se ve snahu přežít: buďto zabiji, nebo budu zabit. Tento motor smrti je hlavním v každé válce,“ říká o svém filmu scenárista Jan Procházka. Roli mladé ženy Kristy napsal přímo pro Ivu Janžurovou, která patří v českém filmu mezi největší herecké osobnosti. Výborným partnerem jí byl Jaromír Hanzlík, pro kterého role vojáčka byla jednou z prvních velkých příležitostí. (Česká televize)
(více)Recenze (236)
Atmosféra výborná, konec výborný, svou chabou němčinu (rozuměl jsem tak půlce dialogů) nemůžu na autory svalovat, takže asi jedinou výtkou bude, že jsem úplně neuvěřil sblížení hlavních postav. ()
Líbily se mi praktické detaily o jízdě koňským povozem. Zápletka se mi moc nelíbila, nějaké ojedinělé násilí na nějakých rakouských vojácích mě moc nedojímá. Připadá mi to jen zástupné téma za závažnější otázku, a sice jestli máme dobrý pocit z toho, jak jsme v té době naložili s německou menšinou. ()
wau wau wau... nevím co dpdat, skoda ze se takové filmy netoci dnes... Janžurová excelentní... ()
Kočár do Vídně je nádherné minimalistické dílo, které se v podstatě celé odehrává jen v hustém lese, což filmu dodává hrozivě stísňující atmosféru. Iva Janžurová, jako Krista, neustále sledující svůj kočár, bezmocna jakékoliv komunikace s německými vojáky. Snímek, i přestože je zaměřený na téma války, je hlavně intimním dramatem jedné ženy, která je zmítána emocemi. Dle mého názoru je Krista životní rolí Ivy Janžurové. ()
Od tohoto filmu jsem hodně očekával, ale přišlo veliké zklamání. Celý film má dobrou atmosféru, jednoduchý příběh a skvělou výpravu do českých lesů. Celé mi to ale přišlo poněkud málo. Nejvíce mě mrzí chování hlavních představitelů, kdy jsem to většinou nepochopil. Nevím, proč je chtěla Janžurová zabít a potom si s jedním z nich klidně lehne na seno. Nevím, proč ji chtěl Hanzlík zabít a přitom ji měl rád a chtěl se jí odvděčit. Nic z toho mi není jasné. A celé pobíhání po lese mi v závěru filmu přišlo velmi nudné, zdlouhavé a hlavně zbytečné. 60% ()
Skutečně výborný film, výborná Janžurová i Hanzlík, výborná atmosféra i hudba. Dokonalé memento. ()
Ohromné hodnocení ,ale mě se to prostě vůůbec nelíbilo. ()
Výtečný československý snímek Karla Kachyni. Kolik málo stáčí k vytvoření excelentního díla. Tři, potažmo dvě postavy, které jsou si na jednu stranu navzájem tak vzdálené, kontrastní, naplněné úplně jinými motivy a pocity, na stranu druhou jsou to právě jejich protiklady, které je slučují a přitahují k sobě. Jedna plná záště, pomsty, ale i strachu a druhá cítící se vyrovnaně, odhodlaně, ale i naivně a bezbranně. Obě dvě postavy však mají ještě jedno společné. A to nehostinná, nepokojná a nebezpečná krajina, ve které se pohybují. Stačí málo, aby se jim v neklidné době něco přihodilo. Úchvatné prostředí ponurého lesa s kombinací impozantní hudby mě naprosto pohltilo. Sledovat v této napjaté atmosféře bloudící herecké duo, Iva Janžurová a Jaromír Hanzlík, bylo výjimečné. Jejich výkony nejdou ani popsat, ty se musí vidět a prožít. Stejně tak jako celý tento mistrovský kousek režiséra Karla Kachyni. ()
Přesvědčivá Janžurová, fajn Hanzlík a hutná atmosféra, ale celý vlastně dost utahaný. Kachyňova práce se nezapře, ale zatím nejsem z jeho tvorby moc odvázanej. ()
Bŕŕŕŕŕ... zase jedna bezočivá Pravda o vine, ktorá sa zabŕda pod nechty. V žiadnom prípade sa ňou nenechajme znechutiť. Šup šup prepnúť na poklad na striebornom jazere! ()
Film o žebřiňáku zapřánutém koňmi, který kočíruje Janžurová, toho času udatná česká hospodyně, spolu s Hanzlíkem,který infantilně zahrál infantilního němce(rakušáka ve službách wermachtu). A jedou lesem. A toť vše přátelé. Bod za závěrečných slovy 6 minut ze 76 minut. Něco do sebe: krtek3, Zemi11 ()
K filmu není třeba miliónů, k filmu není třeba Hollywoodských megahvězd, k filmu není třeba frenetické střídání lokací, k filmu není třeba hromad kostýmů a rekvizit ani obrovské štáby. Stačí trochu dobrých herců, jeden les a jeho cesty, vesnický vůz s koníkem a brilantní scénář realizovaný skvělým režisérem a šikovným kameramanem. Negativa válek ukazované na příbězích kmánů bývají obyčejně k vidění, nápad s pohybem od nikud (začátek filmu) nikam (konec filmu) na voze taženém koněm už zavání netradičností. Sugestivní záběry na sekyru připevněnou pod vozem a s ní spojené věčné mene tekel brousí napínavou atmosféru. Proměna ženského kočího v lesní přízrak pohybující se v mlze je podvědomě nepříjemná. Precizně nalezené kompozice záběrů vyhozených zbraní z vozu jsou podbarvené vynikající varhanní hudbou. Delikátní filmový zážitek, který je přes neustálý pohyb vozu perfektním komorním dramatem s jeho hlavní devízou - piplavým vykreslením postav. ()
Vynikající herecké výkony a temná atmosféra lesa. K tomu pak podmanivá hudba zvyšující neuvěřitelné napětí a závěr patří mistrům. Iva Janžurová, Jaromír Hanzlík a Luděk Munzar ukázali, jak se dá z minimalistického herectví vytěžit maximum, když se to umí. ()
Kočar do Vidne patril k najdiskutovanejšim filmom svojej doby.Jednymi bol zatracovany ako protinemecky,inymi ako protičesky či dokonca protipartizansky.Je to však film hlavne proti vojne a zabijaniu. ()
Parádní snímek s nádhernou kamerou. Nekonečný les (natáčelo se v okolí Rožmitálu) tvoří mystické prostředí pro jednoduchý příběh několika málo postav. Geniální varhanní hudba. Jaromír Hanzlík vzpomínal, jak maskéři při každé příležitosti v lese vytáhli stoleček a hráli karetní hru darda. ()
Hlavní devíza tohoto filmu je podle mě v atmosféře - dosti ponuré a depresivní a v muzice. Na malém prostoru Kachyna vytvořilmoc dobré drama. ()
Atmosféra....ano ta tu hraje hodně velkou roli. Díky ní jsem si tento film jaksepatří vychutnal a nahltal se výtečných záběrů plných znamení a symboliky. Hodně komorní psychologická road movie. Zde 18 letý Hanzlík opravdu exceluje ()
Karel Kachyňa je králem sugesce. Snahou bylo zaostřit nejasnou hranici mezi osobní a kolektivní vinou. Ne úplně se to podařilo. Tu hranici je schopen vidět člověk, ale nikoli dav. Všichni zúčastnění jsou jen obětmi běsnění, na kterém nemají sebemenší zájem. O to hrůznější je vzájemná nedůvěra, i přesto, že jsou všichni zúčastnění na stejné lodi. Za nitky nenávisti tahá někdo jiný. Finále filmu už pak dává tušit událostem poválečným, kdy český národ, znovu nabyv ztracené moci, stal se soudcem, porotou i katem pro Němce obecně. Tento film pak zdůrazňuje škraloup minulosti, na který se český národ dodnes snaží zapomenout. ()
Oficiální text distibutora ten film dost zabíjí...spoiler první kategorie. Celkově je uhrančivý, ale jaké je jeho poselství? ()
Mrazivě mrazivé. Nevím, jestli se na to ještě kdy podívám. ()
Reklama