Kráva

Úvodní označení „dobrodružství neobyčejného života“ je trochu hořká ironie. Na Krávu se nedívá moc lehce. Na samotě, kde lišky dávají dobrou noc (pokud už to na ně nebylo moc a také radši neutekly na nějaké „pohostinnější“ místo), se opravdu žádná velká idyla nekoná. Život na konci světa je pořádně těžký a krutý. Ona kráva je středobodem života hlavního hrdiny a také prostředkem k samotnému bytí (i když ve filmu paradoxně příliš radosti neudělá, spíš naopak). Již zmíněný Adam je pak všechno, jen ne gentleman a velký myslitel (resp. se jedná o pravý opak obou). To ostatně dokládá i událost, která předchází „přijetí“ nové ženy. Díky ní Adamovi občas mezi trvale zamračenými mraky vysvitne sluníčko, ale vždy opravdu jen na chvíli, a každý takový veselejší moment je pak vykoupen něčím nepříjemným či dokonce rovnou tragédií. Postupně jsem osudem zkoušenému Adamovi začal i fandit, ačkoliv s výhradami, a protrápil se s ním až ke konci (či začátku?). Této vcelku depresivní, ale autenticky působící podívané, přiklepávám solidní 4*. (22.09.2018)

KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY: Adam je tak trochu zvláštní mladík. Žije v Krkonoších na něčem, čemu se o pár desítek let později začne říkat "sjezdovka," se svou umírající maminkou, které nosí morfium od místního felčara aby mírnil její utrpení. Jako každý den se vrátí utahaný z putování po horských hřebenech, nalije morfium do hrníčku a pak zjistí tu strašnou pravdu. Maminka už není. Adama posednou příšerné flashbacky z minulosti, které nám ukážou, že má fóbii ze rtěnek, prožil si pád z útesu a byl na svou maminku poměrně fixován. Za pár minut se s její smrtí naštěstí celkem srovná a k divákově smůle tak ani neučiní pozřetím morfia, což by se fakt nabízelo. Po nějaké době za Adamem přijde nezvaný host v podobě děvy jménem Alena a ačkoliv jí dost energicky dává najevo, že jí ve svém osamělém království nechce, Alena se nedá a v příšerném zápasu na hranici života a smrti mu "nechtěně" ukáže ňadra. Adama posedne zvířecí touha, přesně takováhle (i když o dost větší) totiž vídal u své maminky, a prostopášnice Aleny se zmocní ve stodole. A náhle je vše dobré. Alena a Adam spolu začnou žít, film plyne svým zajímavým tempem a eskaluje do mnoho ne příliš dobrých událostí. (08.12.2017)

Neobyčejně obyčejný film o nemilosrdném životě kontroverzních duší. Jak fantasticky si poradil Kachyňa s něčím tak prostým, jako je všední život prostých lidí mi zůstává záhadou. Faktem však je, že Kráva splňuje naprosto všechny požadavky, které klade i náročný divák. Poutavý děj s bohatou dávkou rozmanitosti, díky čemuž se může divák odhodlat k projekci v jakékoliv náladě. Veselé, plné radosti a naděje, ale zároveň ponuré, drsné s pocitem zoufalství a beznaděje. Taktéž lze zhodnotit i výtečnou Hapkovu hudbu, která je s pestrým dějem v nádherné souhře. Doporučeníhodný klenot s nevyčíslitelnou hodnotou vzhledem k současnému režimu v našem státě. 80% (19.01.2012)

Krava je tak prostá ako znie. Napriek všetkému však flegmaticky existujúc, žujúc trávu a nesúc vemená s ťažkými litrami mlieka dokáže byť zdrojom nie len potravy, ale aj všakovakých aktivít spájajúcich sa s jej živiteľmi a spotrebiteľmi v jednom. Adamovo meno si už akosi automaticky pýta k sebe niečo " evoidné" , a teda podľa literárneho vzoru Jana Procházku a technického Kachyňovho oka v príbehu kvalitne žena mieša nálady a je premenlivým ročným obdobím v Adamovom jednoduchom fungovaní na báze prírody. (05.12.2014)

Kravská dávka deprese rovnou do žíly. Nemůžu říct, že by mě snímek dokázal atmosférou přenést na začátek minulého století, ale mohu s jistotou prohlásit, že i když jsou všichni naši politici zlodějští čuráci, které bych si přál vidět veřejně mučit, tak člověk musí přeci jen říct, že se v současnosti nemá zase tak špatně. Nebyl jsem okouzlen hereckými výkony, ba dokonce mi Radek Holub připadal velmi špatný a velmi těžko uvěřitelný. Co mě ovšem docela dost zasáhlo byl samotný příběh. Netuším, zda takhle dobrá byla už samotná předloha, ale způsob, jakým ji přenesl na plátno Kachyňa byl skvělý. Velice silný snímek, který nám dokonale připomíná, že tomu není zase tak dávno, kdy věci, které dnes považujeme za samozřejmé, samozřejmé nebyly. A že se musel člověk kurevsky nadřít, aby dosáhl alespoň uspokojivého životního standardu. Tento snímek mi nějakou dobu bude jistě otravovat mysl. Na 90. léta až nečekaně dobré. [79 %] (11.11.2020)