Kráva

„Jako každý den, jako vždycky, jako celý život…“ Život na horské samotě mohl být v minulosti sám o sobě těžký. Pro Adama, „divného patrona“, který slova téměř nepromluví, život nachystal obzvlášť těžký osud. Jednou jde dolů do vesnice prodat kravku, aby získal lék pro nemocnou matku, která se k němu přitom v dětství zrovna moc hezky nechovala, podruhé udělá to samé pro svou nemocnou ženu. Smutné věci se opakují, Adamova chuť porvat se s oním těžkých osudem však zůstává… Radka Holuba normálně moc nemusím. Zde ale dostal od Karla Kachyni velkou, patrně asi životní roli a ujal se ji skvěle. Zahrát srozumitelně a věrohodně někoho tak málomluvného, jako byl Adam, nebylo asi vůbec jednoduché, jemu se to však povedlo. Moc se mi samozřejmě líbila i Alena Mihulová. Poetika tohoto filmu mě napoprvé moc neoslovila. Pamatuji si, že mi to před léty přišlo takové nedějové (proto původně jen 3 hvězdičky). Zejména mám na mysli ty opakující se záběry na Adamovu cestu dolů a nahoru. Tentokrát jsem si ale přesně toto docela užíval a říkal jsem si, že i v tomto filmu nezapře Kachyňa sám sebe. Proto musím minimálně jednu hvězdičku přidat. (09.03.2021)

KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY: Adam je tak trochu zvláštní mladík. Žije v Krkonoších na něčem, čemu se o pár desítek let později začne říkat "sjezdovka," se svou umírající maminkou, které nosí morfium od místního felčara aby mírnil její utrpení. Jako každý den se vrátí utahaný z putování po horských hřebenech, nalije morfium do hrníčku a pak zjistí tu strašnou pravdu. Maminka už není. Adama posednou příšerné flashbacky z minulosti, které nám ukážou, že má fóbii ze rtěnek, prožil si pád z útesu a byl na svou maminku poměrně fixován. Za pár minut se s její smrtí naštěstí celkem srovná a k divákově smůle tak ani neučiní pozřetím morfia, což by se fakt nabízelo. Po nějaké době za Adamem přijde nezvaný host v podobě děvy jménem Alena a ačkoliv jí dost energicky dává najevo, že jí ve svém osamělém království nechce, Alena se nedá a v příšerném zápasu na hranici života a smrti mu "nechtěně" ukáže ňadra. Adama posedne zvířecí touha, přesně takováhle (i když o dost větší) totiž vídal u své maminky, a prostopášnice Aleny se zmocní ve stodole. A náhle je vše dobré. Alena a Adam spolu začnou žít, film plyne svým zajímavým tempem a eskaluje do mnoho ne příliš dobrých událostí. (08.12.2017)

Všechny ostatní filmy se z mé TOP 10 můžou postupně vytratit, Kráva v ní ale vždycky zůstane. Mám ji doslova pod kůží, a to už od doby jejího vzniku, tedy bezmála 20 let. Karlu Kachyňovi se tady povedlo něco zcela nevšedního a o tom, že to nikdo nečekal, svědčí fakt, že ten film původně vůbec nebyl určen pro kina (mám za to, že později se do nich díky svým nepřehlédnutelným kvalitám dostal). Času je málo, ale na Krávu si znovu a rád nějaký udělám. K dnešnímu dni jsem ji viděl určitě alespoň třikrát, což můžu říct všeho všudy o pěti (?) filmech. Pro mě zkrátka čistá krása. (05.03.2013)

Nebudu sršet superlativy, i když ve střízlivé míře jsou na místě. Na mě to působilo poněkud málo plasticky, barvitější mi přišlo listování ve skutečných matrikách té doby. Ale vzhledem k tomu, že je to příběh jedné chalupy na jednom kopci s jedním a tímtéž záběrem do údolního lesa, je to velice zdařilé... (16.07.2010)

Pokud jde o zobrazení dřívějšího života na vesnici, Kráva u nás pravděpodobně nemá konkurenci. Všechny ty "Želary" a "Sekalové" působí oproti ní hodně vyumělkovaně. Žádní moudří lidový vesničané, ale drsný život a surová vesnická mentalita. Ale její zobrazení není samoúčelné, je podpořeno příběhem, který jedinečnou atmosféru celého filmu jen podtrhuje. (30.09.2005)