Režie:
Karel KachyňaKamera:
Petr HojdaHudba:
Petr HapkaHrají:
Radek Holub, Alena Mihulová, Valérie Zawadská, Viktorie Knotková, Antonín Molčík, František Peterka, Vlastimil Zavřel, Eva Jiroušková, Zdeněk Kozák st. (více)Obsahy(1)
Příběh snímku je situován na začátek minulého století, do chudého podhorského kraje, kde v mlčenlivém odříkání i snaze vyvzdorovat si právo alespoň na kousek spokojenosti a štěstí, žijí naši hrdinové. Oba přišli do venkovského prostředí zvenčí, ani jeden není plně srostlý se světem starousedlíků, dědících svůj těžký úděl z generace na generaci… Adam (R. Holub) je zasmušilý nemluva, zjevně mající potíže s běžnou mezilidskou komunikací, straní se lidí a odmítá vystoupit ze své samoty. Nevyčítá těžce nemocné matce (V. Zawadská), kdysi žijící nevázaným životem a v neuspořádaném soukromí, že vlastně její vinou nese cejch parchanta. Beze slova odvede prodat jediný cennější majetek – krávu – aby měl na zaplacení tišících léků pro matku. Róza (A. Mihulová) je mladá, družná, touží nalézt aspoň trochu spřízněnou duši, a tak se Adamovi poněkud vyzývavě vnucuje do domu. Zpočátku ji hrubě vyhání, ale postupně se sbližují. Róza čeká dítě a jejich soužití požehná i farář. Ale jak říká staré přísloví, neštěstí nechodí po horách, nýbrž po lidech… (Česká televize)
(více)Recenze (203)
Dřina, dřina a zase jenom dřina. Tak to na venkově bylo, je a bude. Karel Kachyňa v tomto dramatu přenádherně zobrazil myšlení a jednání vesnických lidí v dobách ne tak dávných, aby jsme na ně zapomněli. O to víc by jsme si měli vážit poctivé práce "obyčejného" pracovitého člověka z vesnice. Člověka, který se životu dokáže postavit a něco v životě dokáže, byť mnozí z nás tyto hodnoty neuznávají. Člověka, který zná skutečné pravé hodnoty života a nežene se za nějakým vysněným pozlátkem. A nakonec i člověka, který pro malý kousek svého štěstí a štěstí své ženy neváhá nabídnout ohromnou oběť, tedy vlastní pot a neuvěřitelnou dřinu. Valérie Zawadská a František Peterka podle mého stoprocentně naplnili představy tak velkého režiséra, jako je Karel Kachyňa a mě svými hereckými výkony velmi příjemně překvapili. ()
Kachyňa věděl jako málokdo, kterak vytěžit z minima maximálně kvalitní film. Ne že bych tímto nějak shazoval například Hapkovu hudbu, která je mimochodem ozdobou vyprávění, ale odvyprávět děj tak chudý na rekvizity, zvraty nebo vedlejší postavy s tak objemnou poetičností a atmosférou, to si žádá kumšt v takovém Hollywoodu takřka nevídaný. Opravdu silných emocionálních chvil zde sice tolik nenajdeme, ale ódu na obrazovou krásu a čistotu pěje Kráva skoro v každém záběru, stejně jako Holub s Mihulovou na prosté a přirozené herectví... ()
Mam velmi rád filmy Karla Kachyňi a tenhle patří k jeho nejlepším v pozdním období jeho tvorby. Radek Holub zatím ve své nejlepší roli. Alena Mihulová je zde ještě v plné formě. Zajímavě udělaná úvodní nostalgická atmosféra, která člověku otevírá děj. Kráva je zde vyobrazena jako symbol štěstí a „bránou k lepšímu životu“. Štěstí, které je pomíjivé a člověka může kdykoliv opustit. Kachyňa realizoval scénář, který vznikl podle předlohy Jana Procházky v roce 1994. Ten "v šuplíku" objevila jeho žena a představitelka Rózy Alena Mihulová, které se scénář velmi líbil, a přesvědčila ho k realizaci. Film dokresluje vizuelně příjemné a zároveň drsné prostředí ve Vysockém kraji (o vedlejší role se často starají ochotníci z tamního divadla) a atmosféricky dobarvuje hudba Petra Hapky, který později komponoval hudbu i pro další Kachyňovi snímky. ()
(27/2019) / Jeden z tých ozaj depresívnych a beznádejných filmov, hlavne čo sa týka českej produkcie. Predsa len väčšinou sme zvyknutí na trošku odľahčenejšie žánre. Tie vidiecke drámy šli vždy viac slovenským filmárom. Ako slovenskú alternatívu doporučujem film Drak sa vracia. Osobne mi zážitok pokazilo aj na dobu vzniku slabučké technické prevedenie. S lepšou kamerou, zvukom a nejakým vhodným obrazovým vylepšením sa mohol film ukázať v trošku lepšom svetle. Z perspektívy 90-tych rokov, keď konečne mohli znovu filmári začať naozaj tvoriť je Kráva rozhodne originálnym filmom. (6/10) ()
Čakala som hocičo, keď som zapínala tento film, ale že budem roniť slonie slzy a srdce budem mať až kdesi v hrdle ma riadne prekvapilo. Film, ktorý núti k zamysleniu nad životom, nad tým čo od neho čakáme, ako ho vedieme a na čo sa vlastne sťažujeme. Tvrdá drina, suroví a neobrúsení ľudia, žijúci vo svojej vlastnej realite, ktorú si už dnes snáď ani nevieme predstaviť. Dej sa odohráva v nádhernej prírode, ale predovšetkým je to o príbehu. Príjemné herecké výkony a krásna hudba sú taktiež hodné vyzdvihnutia. ()
Galerie (6)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (3)
- Většina filmu byla natočena na krkonošské straně pomyslné hranice s Jizerskými horami – v Pasekách nad Jizerou a okolí. Filmová chalupa pak stojí na samotě Zabyly. (yurasch)
- Podle scenáristy Karla Čabrádka zanechal autor předlohy Jan Procházka jen jakousi črtu příběhu, kterou bylo třeba rozvinout a dovyprávět. (sator)
Reklama