Kráva

Nádherný příběh podle Procházkovy předlohy zfilmoval Karel Kachyňa nezapomenutelným způsobem. Příběh (nejenom) o smyslu života, boji s nepřízněmi osudu, drsnou přírodou vás od samého počátku vtáhne a nepustí až do samotného konce. Výborní Radek Holub a Alena Mihulová, hudba Petra Hapky a poetické (ale realistické) znázornění nelehkého života "na kraji světa" , kde radostí je minimum a bohužel převažují ty "rány osudu". Zdánlivě jednoduchý příběh ale Karel Kachyňa převedl na filmové plátno nesmírně krásným a emotivním způsobem, takže najednou zjistíte, že hrdinům v tomto nelehkém a někdy i dost nespravedlivém boji s osudem, začínáte i fandit. Opravdu geniální filmové dílo, myslím že patří i v nelehké konkurenci mnoha Kachyňových filmových skvostů k těm úplně nejlepším. (22.11.2018)

Karel Kachyňa má môj rešpekt. Považujem ho za jedného z najlepších českých režisérov. Natočil mnoho snímkov, ktoré si rád zvyknem i opakovane pozrieť. Najradšej mám jeho film "Ucho". To je Kachyňov majstrovsky vybrúsený diamant. V poradí druhý titul, ktorým ma pohladil po mojej diváckej duši je snímok "Krava", ktorý natočil v roku 1992. Príbeh lásky podivného muža a jeho svojráznej ženy, ktorý sa odohráva na odľahlej horskej samote, ma silne oslovil svojou drsnou poetickosťou a surovou naturálnosťou. Je to skvelá, nevšedná vzťahová dráma. Hlavné úlohy ústrednej dvojice bravúrnym spôsobom stvárnili Radek Holub a Alena Mihulová. **** (24.08.2020)

Čakala som hocičo, keď som zapínala tento film, ale že budem roniť slonie slzy a srdce budem mať až kdesi v hrdle ma riadne prekvapilo. Film, ktorý núti k zamysleniu nad životom, nad tým čo od neho čakáme, ako ho vedieme a na čo sa vlastne sťažujeme. Tvrdá drina, suroví a neobrúsení ľudia, žijúci vo svojej vlastnej realite, ktorú si už dnes snáď ani nevieme predstaviť. Dej sa odohráva v nádhernej prírode, ale predovšetkým je to o príbehu. Príjemné herecké výkony a krásna hudba sú taktiež hodné vyzdvihnutia. (04.06.2014)

KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY: Adam je tak trochu zvláštní mladík. Žije v Krkonoších na něčem, čemu se o pár desítek let později začne říkat "sjezdovka," se svou umírající maminkou, které nosí morfium od místního felčara aby mírnil její utrpení. Jako každý den se vrátí utahaný z putování po horských hřebenech, nalije morfium do hrníčku a pak zjistí tu strašnou pravdu. Maminka už není. Adama posednou příšerné flashbacky z minulosti, které nám ukážou, že má fóbii ze rtěnek, prožil si pád z útesu a byl na svou maminku poměrně fixován. Za pár minut se s její smrtí naštěstí celkem srovná a k divákově smůle tak ani neučiní pozřetím morfia, což by se fakt nabízelo. Po nějaké době za Adamem přijde nezvaný host v podobě děvy jménem Alena a ačkoliv jí dost energicky dává najevo, že jí ve svém osamělém království nechce, Alena se nedá a v příšerném zápasu na hranici života a smrti mu "nechtěně" ukáže ňadra. Adama posedne zvířecí touha, přesně takováhle (i když o dost větší) totiž vídal u své maminky, a prostopášnice Aleny se zmocní ve stodole. A náhle je vše dobré. Alena a Adam spolu začnou žít, film plyne svým zajímavým tempem a eskaluje do mnoho ne příliš dobrých událostí. (08.12.2017)

Žánrově čistý snímek o tom, jak drsný býval před mnoha lety vesnický život. Jednoduše (o to však geniálněji) natočený. Pro mě to bylo první setkání na plátně s Radkem Holubem a už tehdy mě zaujal. A pro Alenu Mihulovou to byla (podle mého) zatím nejlepší role. A hudba Petra Hapky (tehdy ještě celkem nápaditá) byla taky dobře použita. Jeden z lepších českých porevolučních filmů. (09.02.2006)