Král Šumavy

Umím pochopit, že pro někoho je tento snímek problematický, mně se podařilo politiku zcela vytěsnit a užít si tu nádhernou černobílou magii, např. zrcadlení na vodní hladině, mlhy v mokřinách, okenní tabule.. Herecký ansámbl kompletně skvělý, za všechny bych jmenovala Radovana Lukavského a Jiřího Valu.. Příběh skupiny pohraničníků odsýpá, atmosféra houstne a šumavská příroda je sama o sobě podmanivá, takže u mě dobrý, dost dobrý.. (14.12.2020)

Když ještě Šumava neznala Schengen, aneb rybičky, rybičky, esenbáci jedou! Mlha, blata, déšť a skvostná kamera „od pasu“ Josefa Illíka pohrávající si s odrazy vodní hladiny i okenních tabulí, jenže.. Když vám někdo znásilní ženu, vezmete jej na milost, protože si k tomu zapálil svíčky a pustil romantickou hudbu? (15.07.2013)

Jako mnozí zde, se nedokážu přenést přes odpornou myšlenku zločinné ideologie, již film předkládá, o hrdinných pohraničnících a zlých převaděčích..fakt hnus. Nicméně určité kvality filmu upřít nelze, takže dávám průměr - 3***. Koukal jsem na to ze studijních důvodů a víckrát už se na to asi nepodívám. (14.10.2007)

Filmový klenot alebo len lacný ideologistický brak? Neviem! Ani sa mi nechce nad tým polemizovať, proste tomu dám tri hviezdičky a zanôtim si spolu s kapelou Tři Sestry tú našu starú pašerácku odrhovačku: "Kompas mám po ruce měsíc svítí na cestu, les je napravo v močálu jsou kytky. Já jsem králem Šumavy, znám každý kmen i louku. Já jsem králem Šumavy, leč nepašuju mouku. Jsem pohledný blonďák ročník pětašedesát v kalhotách mám dělo ráže sedm pětašedesát. Živím starý rodiče a v Prachaticích holku, za sebou tři Ukrajince, Albánce a Polku. Když to dobře dopadne tak ve tři přejdu čáru, ráno budu ve vatě a kalit v českym báru nebo budu v Štýrskym Hradci padesát let po válce, sedět v koutě ustlanýho vězeňskýho kavalce..." *** (06.12.2018)

Legenda. Kalčíkova šumavská adventura je nesporně bezcenný ideologický škvár, nad nímž se svého času tetelil blahem lecjaký pohraničník, a není zvlášť těžké jej vsadit na pomyslný pranýř hanby, kam nepochybně patří. Ale Kachyňa dokázal z nevděčného údělu vybruslit se ctí – minimálně tím, že filmu vtiskl společně se špičkovým technickým zázemím opravdovost a efektní působivost a vlastně jím definitivně potvrdil svou uměleckou vyzrálost. Vedle fantastického kameramanského umění Josefa Illíka a přiléhavého hudebního doprovodu, který je dílem dnes pozapomenutého Miloše Vacka, nelze neupozornit na špičkové herecké výkony Lukavského, Švorcové, Valy, Menšíka a Holého. Tvrdit, že Král Šumavy je kvalitní film určitě není omyl, protože tomu tak skutečně je. V rámci možností daných dobou (necelých deset let od prvních zinscenovaných trestů smrti) bylo dosaženo maxima a chápeme-li prezentované téma jako vděčnou příležitost, jak se vyrovnat s vlastní minulostí, nedává smysl vypalovat na zádech Kachyňova filmu symbolický cejch nežádoucí manipulace se skutečností. Těm, kteří se přes tuto pomíjivou zápornou hodnotu dokáží s nadhledem přenést je odměnou strhující drama o lidské slabosti, odvaze a strachu. (31.03.2009)