Dabing Street

Skončily devadesátky, skončila euforie, nastal rok 2001. Doba, kdy všichni spadli zpět do každodennosti, podnikat v šílenostech si už nikdo moc netroufnul a dabing začal být zatracován, protože "brání Čechům umět skvěle jazyky". Nic z toho však neodradí studio ZERO, jehož novopečená majitelka se po smrti svého muže Jirky, "slavného" dabingového režiséra, rozhodne v tomto projektu pokračovat a proslavit jej. Spolu s třemi techniky, ségrou jednoho z nich a hlavně geniálním humorem Petra Zelenky a celého Dejvického divadla tak rozjíždí dvanáct epizod plných absurdních pádů, nerozvážné odvahy a výborné reflexe srážky s realitou, kterou si na počátku tisíciletí v Česku prošel skoro každý. Není to jako Čtvrtá hvězda, ale přestaňme srovnávat a pojďme se zasmát této koncentraci problémů, zmatenosti, chaosu, občasné zaslepenosti a zabedněnosti, které všichni tak dobře známe. (12.04.2018)

Na začátku dokázali navodit příjemnou atmosféru, která způsobila, že jsem se na to pravidelně těšil, bez ohledu na neustále se střídajícî kvalitativní vzestupy a totální držkopády. Tahle partička je mojí krevní skupinou, jestli se mi má někdo postarat o dobrou televizní zábavu, tak to budou v českých luzích a hájích právě oni. Tentokrát to tak úplně nevyšlo, uměl bych si to představit vážně lepší, ale rozhodně je nezatracuji a naopak doufám, že je obecně vlažné přijetí neodradí od dalších televizních, případně filmových projektů, protože do Dejvic to mám daleko. (27.03.2018)

Na seriál jsem se převelice těšil, o to větší jsem zažil zklamání. Zpočátku jsem se velice dobře bavil, s přibývajícími epizodami se jejich kvalita postupně snižovala a mně se nechtělo věřit tomu, jak se dá prošustrovat solidní téma a kvalitní sestava tvůrců. Došlo to tak daleko, že jsem se těšil, až seriál definitivně skončí, protože mi už opravdu lezl na nervy. Tomu říkám promarněná šance. (22.04.2018)

Dabing street jsem sledovala ráda. Tak kde je problém? Že tak, jak je seriál dobrý, je i zlý. Zpátky do rovin kvality jej pak nevytáhne ani Krobot (a to je co říct). Herci jednoznačně za jedna, všichni. Už jsem byla hotová obhájit si před sebou čtyři hvězdy, ale v poslední třetině se humor i děj (někdy i logika postav) svažoval dost prudce dolů jako cesta na Trojmezí a to pak jednoho bolí kolena. Co si ze seriálu odnesu, byly dabované scény z filmů, které se posléze přenesly do života hlavních představitelů (hlavně hádka ve hře Na dotek). (28.03.2018)

První díl byl hodně nadějný. U dalších jsem ale pochopil, že humor bude spočívat v něčem jiném (často v uřvané Melíškové - kterou mám jinak rád, a v dabování dementních filcek). Světlou vyjímkou byl díl pro Františka Filipovského. To byla pecka. Dál už byl jen propad ana poslední dva díly jsem si vzpomněl až skoro po půl roce. Ale jsem rád, že jsem seriál dokoukal, protože v posledním díle mě konečně!!! nadchla Terka Voříšková. Její ujetý hlásek na začátku dílu a písnička v závěrečných titulcích. Slušný! (22.05.2018)