Lásky mezi kapkami deště

To by člověk nevěřil, kolik kurev kráčelo v 30. letech po českých chodnících. Kdyby člověk na pražském Žižkově vystřelil do vzduchu šíp, tak by zaručeně minimálně jedné prostřelil mozek. A vůbec, na Žižkově to byla samá ztracená existence. Takový Rudolf Hrušínský si zde zcela netradičně střihl pedofilního šmíráka sledujícího dalekohledem, kterak se mu v zahradě olizují dvě děti. Děj byl místy zajímavý více a místy méně. Rozhodně to byl takový menší herecký galakoncert. Minimálně, co se staršího hereckého osazenstva týče. Celkem zajímavá výpověď o nelehké době, radostech, a především poté strastech tamějšího obyvatelstva. Jsem rád, že jsem danou dobu nemusel absolvovat. Takové horší 3 hvězdy. (21.12.2016)

Poetická tragikomedie, s překrásnou stylizací a zároveň autentickou atmosférou prvorepublikové Prahy. Velkou předností je pochopitelně obsazení; vedle ústřední čtveřice tu je parádní dvojka Rudolf Hrušínský - Miroslav Macháček, ti by si zasloužili samostatný film. Důležitá a velice podařená je hudba Luboše Fišera, stejně jako šanson s textem Pavla Kopty, s nímž filmem provází Eva Olmerová. Patrně nejlepší Kachyňův film po smrti Jana Procházky a zároveň jeden z vrcholů české kinematografie své doby. (22.02.2009)

Karel Kachyňa uměl vždycky vytvořit atmosféru a totéž se mu podařilo i tady. Drama ševce, co nemůže konkurovat rostoucímu monopolu v oboru obuvnictví a romanticko-tragické lásky jednoho ze dvou dospívajících synů - protřelého (ale né zlého:-) Pepy a naivního Kajdy to vše zasazeno do období před okupací a za ní. (20.04.2010)

Jsem tak přepínal kanály a teď slyšim, že je tam nějakej Bursík. Tak jsem v první chvíli myslel, že zase ten ekoterorista něco proved, ale tady byl Bursík obuvník. No a film mě docela zaujal, tak jsem se na to koukal až do konce. Jenom jsem teda prošvihnul asi tak úvodních 10 minut, takže jsem nějak nepochopil, z jakýho důvodu Jan Hrušínský s Vaculíkem spolu chrápali v jedný posteli a proč Menšík chodil srát někam na kopec. (14.02.2010)

Nie je to môj najobľúbenejší Kachyňov snímok, ale akoby jeho nadhodená autobiograficita rozprávala o niečom skutočnom, niečom čo sa naozaj stalo a to priamo na autorovom životnom putovaní. Celý film to presvietilo nostalgickým citom a imaginárne spomínanie utvorilo plnohodnotnejším. A tak zašlé časy mladosti, strávenej v náručí prvej lásky, ale aj prvej zrady znejú o to presvedčivejšie, že to boli skutočne časy majstrovej mladosti, a že to, čo ho smerovalo, motivovalo a trápilo sa odrazilo v jeho emotívne najzanietenejších filmoch. Láska, zraniteľnosť, žiaľ ale i duševný boj. Tieto večné témy fenomenálneho českého režiséra tu zotrvajú a budú podávať dôkaz o jeho výnimočnom chápaní sveta, a budú dojímať ďalšie a ďalšie generácie. (21.03.2009)