Malá mořská víla

Ne, tahle pohádka mně opravdu nesedla. Nevím, jestli je to kvůli samotnému Andersenovi, ale občas film přecházel z pohádky do dramatického filmu (o vtipu se tu samozřejmě nedá mluvit). Z herců mě zaujal pouze pan Lukavský, zvlášť postavou prince jsem byl dost znechucen. No a konec by měl u pohádek končit dobře, popř. s morálním ponaučením a tady se hlavní hrdinka rozpustí v moři, což neberu za nejšťastněji zvolené (ale to bude asi tím Andersenem). 3*, víc z toho nevykřesám. (17.12.2007)

Jedna z nejkrásnějších a nejlépe zpracovaných pohádek jaké kdy byly u nás natočeny. Naprosto nezapomenutelná podívaná, silný, osudový příběh, který člověka strhne od začátku až do konce. Dokonalá hudba, skvělé herecké výkony a překrásná Miroslava Šafránková činí tento film nezapomenutelným a nestárnoucím skvostem naší kinematografie. (08.05.2006)

Tak na tuhle pohádku jsem se dívala kdysi a docela náhodou. Myslela jsem si, že to bude něco od Disneyho a ono to bylo úplně něco jiného. Andersenova adaptace a ještě česká! Taky mě překvapilo, že ještě existuje nějaká jiná Šafránková :-). Ono to nebylo špatné, ale trochu šok, protože jsem se pořádně nepodívala a opravdu čekala něco úplně jiného. A co si vzpomínám, je to dost smutné a to mi, když jsem byla malá, hodně vadilo. (19.06.2013)

Český režisér Karel Kachyňa natočil v roku 1976 snímok "Malá morská víla". Je to filmová adaptácia rozprávky dánskeho spisovateľa Hansa Christiana Andersena. Do hlavnej, titulnej úlohy obsadil osemnásť ročnú Miroslavu Šafránkovú. Mimochodom je to mladšia sestra omnoho známejšej Libuše Šafránkovej, ktorá si v tomto filme tiež zahrala. Mám rád filmy Karla Kachyňu, má môj rešpekt. Avšak s týmto rozprávnokým príbehom na mňa moc nezapôsobil. Vlastne ani neviem poriadne vysvetliť, čo sa mi na tom nepozdávalo. Jednoducho mi to akosi nezapasovalo. ** (14.04.2020)

-"Nikdy jsem ti nelhal, ani když jsi byla malá a chtěla vědět věci, které se dětem neříkají." Moje nejoblíbenější pohádka. Všichni lidé nemohou být šťastní, i když tento postoj v poslední době přehodnocuji a snad ho jednou zavrhnu. Mé osobnosti je velmi blízké, jak je tato pohádka zároveň velmi chladná i horoucí jako oheň uvnitř zemské koule. Když jsem byla mladší, tak jsem se samozřejmě ztotožňovala s malou mořskou vílou a i nyní je mi její část její naivity stále velmi blízká, ale jak postupně stárnu a mám už nějaké věci za sebou, tak nejvíc rezonuji s jejím otcem, králem všech moří. Protože malá mořská víla je přese všechno příliš jednostranná. Vybere si svůj cíl a obětuje mu všechno, věnuje mu veškerou svou pozornost, svou sílu, svou důstojnost, a to do takové míry, že nakonec ani ona sama sebe neslyší. Zmizí a rozplyne se. Nejen doslova (a jak krásně tady scénáristé upravili původně silně mučednicky křesťanský konec předlohy Hanse Christiana), ale hlavně symbolicky, ve vztahu k sobě samé. Symbolizuje mládí, které nikdy nedospěje. Král všech moří oproti tomu přežil své začátky, ustál i hluboce zraňující trauma a ztrátu životní lásky, a pokračuje dál. A je to on, kdo je navenek chladný jako říční led a uvnitř vře nejhlubšími (komplikovanými!) emocemi. Zároveň má široký rozhled, velmi dobré pozorovatelské schopnosti a neskutečně suchý/štiplavý smysl pro humor. Ukažte mi jinou postavu v rámci českých pohádek, která by byla takto hluboce rozpracovaná a skutečná. Masivní podíl na tom nepochybně má Radovan Lukavský, který jako by se přímo narodil pro role jedinců, kteří na lidský rod nahlížejí zvenčí, a který je právě díky schopnosti minimalisticky na omezeném prostoru vytvořit celé širé světy, mým nejoblíbenějším českým hercem (spolu s Petrem Čepkem - démon). Ale tím výčet věcí, které mi na Malé mořské víle imponují, nekončí. Výtečná mimozemská výprava a kostýmy - šaty, které nosí víla po příchodu mezi lidi, bych brala okamžitě (ačkoliv jsem obvykle milovnice barev a vzorů). Zvolený minimalismus kombinovaný s výraznými detaily a akcenty skvěle odráží náladu celého příběhu a vytváří uvěřitelný a zároveň velmi jiný svět od toho našeho, kde se může všechno odehrávat. Hudbu Zdeňka Lišky snad ani netřeba zmiňovat, ten muž je zkrátka nedostižitelný génius a jeho melodie nejenže propůjčují pohádce nezapomenutelný zvuk, ale zároveň jsou umně součástí příběhu samotného. Kachyňa všechno skvěle propojuje a přímo mistrovsky nabízí a využívá sestry Šafránkovy - jak jsou si podobné a zároveň jak je každá jiná. A to, jak se rozhodl film zakončit... Ten konec je prostě skvostný. ♥♥♥ -"První kámen, bílý, s její dlaní srůstá. Druhý kámen, rudý, zamyká jí ústa. Třetí kámen, černý, ten jí v srdci zůstal... A v tom třetím kameni sama navždy zkamení." (20.12.2007)