Malá mořská víla

2. dubna 2005 uplynulo 200 let od narození nejslavnějšího Dána, nejdospělejšího pohádkáře a velice významné osobnosti Hanse Christiana Andersena . České televize to jako tradičně ignorovaly, a tak je docela smutné, že jsem si to musel připomínat tímto slavným československým filmem na MDR. Naštěstí už neplatí, že by stejně tak ignorovaly tuhle drastickou pohádku, jíž svou atmosférou i vyzněním předčí málokterá jiná. Mně osobně se zamlouvá nejen nesmrtelný příběh, stylově symbolistně jednající postavy, ale i dokonalá vizuální a hudební stránka. A především: tahle pohádka se vám bude líbit bez ohledu na váš věk. (03.04.2005)

Zástupce výrazně minoritního proudu československé filmové pohádky (česká filmová pohádka je většinou laskavá a milá) je jeho typickou ukázkou - pohádka plná tragických až existenciálních pocitů, ponurých nálad a atmosféry smutku a patosu... Smutná doba vzniku se ještě více odráží v její existenci, i když, pravda, tato smutná doba plodila spíše díla (povinně) veselá. Za to zaslouží režisér Kachyňa rozhodně úctu a obdiv, cesta proti proudu v tom období jistě nebyla jednoduchá (možná je to i pohádka vyvzdorovaná, vždyť několik zákazů natočit vlastní látku si zažil i on sám), ale přesto se nemůžu zbavit pocitu, že pohádka NEMÁ mít takhle tragický rozměr. Pro dětského diváka (kterému je určena především) je její sledování kontraproduktivní...každopádně takový už je duch pohádek Hanse Christiana Andersena... (22.06.2007)

Malou mořskou vílu jsem viděl jako dítě a vzbudila ve mně velký odpor. Teprve až jako dospělý jsem ji dokázal docenit. Fascinující film, který nemá obdoby ani v československé, ani světové produkci (minimálně v rámci žánru). Ať už jde o Liškovu hudbu, kostýmy (především účesy mořských lidí)... jen to prostě není moc pro děti. Ovšem má,ani ne čtyřletá, dcera, která na Arielle nedá ani dopustit, říkala, že se jí to líbilo, tak nevím... (14.11.2020)

První kámen bílý s její dlaní srůstá, druhý kámen rudý, zamyká jí ústa, třetí kámen černý, ten jí v srdci zůstal...A v tom třetím kameni sama navždy zkamení... Jedna z mých nejoblíbenějších pohádek v dětství. Jakoby už tenkrát tímto neuvěřitelně křehkým způsobem, (nejen) Andersenovým příběhem, ke mně promlouvala intuice ženství (potažmo lidství). Propojenost vědomí s nevědomím, voleného a nezvoleného, zisku i oběti, to všechno "v očích Kachyni" doprovázeno tajemnou hudbou a prostředím, ve mně jako v dítěti rozechvívalo ozvěnu kdesi ze dna duše, která dávala matně tušit, že všechny jednou budeme malými mořskými vílami a svou přímou volbou ztráty budeme nepřímo obohaceny...Nádherné, plné, hlubinné...Sestry Šafránkovy - úžasná volba - dvě strany téže mince...jako voda a oheň. (07.12.2010)

Zhlédnuto znova po letech a teprve nyní pořádně doceněno. Nádherné zpracování drsné Andersenovy pohádky, krásná výprava, kostýmy, podmořský svět... (nechápu narážky na "otřesné" paruky - takto přece vypadají vznášející se vlasy ve vodě, je to geniální), výborně zvolení herci (a ano, až na toho prince), a přenádherná  hudba Zdeňka Lišky.  Akorát to teda není moc pro děcka. (17.04.2022)