Malá mořská víla

Jediná pohádka Karla Kachyni, ale o to zajímavější dílo s jedinečným audiovizuálem. Pohádka s baladickým vyústěním, která zůstala věrná Andersenovu duchu. Fantastický soundtrack Zdeňka Lišky a nádherně magická kamera Jaroslava Kučery, který neskutečným způsobem dokázal z Prachovských skal vyčarovat mořské dno. Miroslava Šafránková je zde absolutně úžasná. (27.05.2023)

Za svůj život jsem viděla již hodně pohádek, ale opakovaně bych se mohla dívat jenom na pár z nich. Tato k nim určitě patří, protože mě v dětství hodně zasáhla, právě proto, že byla jiná a jinak zpracovaná. Je melancholická a smutná, což v Čechách není moc obvyklé. Myslím, že dobře vystihuje atmosféru Andersenových příběhů. Líbila se mi snová podmořská říše se zvláštními rozevlátými kostýmy, emotivní hudba a Miroslava Šafránková byla v roli víly opravdu půvabná. Konec nešťastné víly mě vždycky dostane, ale je fakt, že bych tuto pohádku doporučovala již starším dětem. (21.01.2012)

"Tomu mořské víly nemusejí rozumět." Podmanivě temná záležitost s hrdinkou, jejíž oči jsou bez ohledu na hrozbu pěnivého konce stejně zvědavé jako němé rybí potvory vykukující z vody.. Vše dotvářejí velmi silné i průměrné chvilky ♫ Liškovy hudby ("Silný motiv, dramatický závěr"), které ovšem nejsou tím hlavním, co škodí temporytmu a tlumí hloubku prožitku. Někdy vám budu o moři vyprávět. (06.07.2012)

Opravdu hodně zvláštní pohádka. V dětství se mi to nelíbilo, a když jsem teď dostal chuť si to osvěžit, tak mě to neoslovilo ani teď. Ty šílené paruky a kostýmy podmořských postav, jakož celé to evokování podmořského světa a Liškova hudba, to vše mi přišlo jako strašný bizar (včetně těch podivných dialogů, v nichž si mořské bytosti nepochopitelně cynicky - vždyť je to pohádka, panebože! - utahují z lidí), navíc to působí i silně nízkorozpočtově, a - pro člověka obeznámeného s těmi lokacemi - i nevěrohodně, prostě jako přehlídka herců navlečených ve směšných v kostýmech a pohybujících se mezi Prachovskými skalami. Vadí mi tam i ta krutost, kdy král všech moří (btw. tehdy 57 letý Lukavský zde v této roli působí spíš jako dědeček tehdy 18 leté Šafránkové, než její otec) v podstatě pro zábavu potápí lodi a topí lidi jako koťata, aby jeho nezbedné dcerunky měly veteš na hraní z potopených vraků, stejně jako mi přijde hrozné, jak to dopadne se samotnou mořskou vílou (u které mě btw. překvapuje, že ve filmu nemá jméno a všichni ji oslovují jako "malou mořskou vílu"), která chuděra nechtěla víc, než poznat trochu lásky, a už jenom představa, že každý krok bolí jako bodnutí nožem do nohy (a víla si v jednu chvíli skutečně chladí krvácející nohy ve vodě!), mi přijde jako peklo na zemi, nemluvě o tom, jak to s ní v závěru dopadne. Ten film je prostě strašná depka, a podobně jako jsem už jako dítě neměl rád pohádky, kde hlavní postava oněmí, tak si i dnes prostě myslím, že Kachyňa to trochu přepísk, a pro děti to moc nebude, ale problém je nejspíš už v samotném Andersenovi, který mě nikdy neoslovil, a cestu si k němu už asi nenajdu (i když nikdy neříkej nikdy). (05.01.2022)

Andersenovy pohádky mě v dětství fascinovaly i deprimovaly a toto zpracování jedné z těch nejslavnějších se mi líbí i po letech. Dobře si vzpomínám, jak jsem jako malá holka toužila mít na hlavě to, co malá vílí princezna, a v hlavě to, co má její otec, a jak jsem si přála žít ve vodní říši, vedle které ta lidská působí jaksi neživotně. Stejné je to i s postavami. Malá mořská víla s dětsky udivenýma očima, která touží poznat život na souši i svými soukmenovci opovrhované lidstvo (při pohledu na jejího nastávajícího se nelze divit) je na rozdíl od plochých obyvatel země skutečná osobnost. A král všech moří je sice možná trochu studený čumák, ale charisma má obrovské (inu Radovan Lukavský) a jeho ironické glosy na adresu Poseidona nebo příslušníků homo sapiens odrostlejší divák ocení. Jinak je to jediný film, v němž nemám ráda Libuši Šafránkovou… (25.07.2014)