Cani arrabbiati

Drsná jazda o rukojemníkoch v aute, ktorých ohrozuje trojica zlodejov... Na tom by nebolo nič objavného, ak by to "Bava - klan" nenatočili priam klaustrofobicky. Napätie sa dá krájať, dvaja z troch grázlov sú dokonale šibnutí a dá sa od nich očakávať čokoľvek a do toho sa mieša dobrá Ciprianiho hudba. O záverečnej pointe sa ani netreba zmieňovať... je úžasná. (07.12.2013)

Tak tomuto filmu nemám opravdu co vytknout.Rozjede se hned od úvodních titulků a nepoleví až dokonce.V podstatě film o šesti hercích,kteří bez problémů tenhle film utáhli.Převážná část filmu se odehrává v autě.Takže na malém prostoru fámózní herecké výkony.Drsné exploitační peklo se skvělým koncem.Ikdyž pro mě zas né až tak překvapivým.Od půlky jsem začal něco tušit.Ale i tak paráda a naprostá spokojenost.Tady není co řešit.DOPORUČUJU. (03.06.2015)

Další italský snímek s dost pokroucenou morálkou. Sledujeme nekonečnou cestu tří lupičů, řidiče a jedné rukojmí po Itálii. Po cestě se stávají dost hnusné věci a rukojmí to nemá jednoduché. Lupiči jsou vážně hovada a s ničím se nemažou. Zabít člověka pro ně není překážka. Nezbývá jim tedy než poslouchat příkazy a doufat, že vše přežijí. Kdo se nakonec dožije finále? Konec mě dost překvapil, protože odhalí hodně nečekaný zvrat. Stojí za vidění. "Je to jen majonéza." (01.02.2021)

Uzatvorený vnútorný priestor osobného auta ako hlavné dejisko príbehu plného emočných výbuchov, drsného ponižovania, bezohľadného násilia a prekvapivého konca. Všetko v duchu popevku "Únosy, únosy ach tie únosy" spievaného v rytme refrénu piesne Beáty Dubasovej "Účesy": účesy, účesy, ach tie účesy". Sprievodná elektronická hudba k filmu sa hodí skôr k obrázkom z nedeľného výletu do mesta ako k dramatickej útekovej scéne. Talianska thrillerová bizarnosť, ktorá emócie veľmi nevybičuje. Zaslúženú pozornosť však vzbudí konaním postáv, ovládaných nervami, podráždenými, okrem situácie samotnej, aj dusivým teplom v uzatvorenom priestore uprostred leta a napätým súžením sa, ako to celé dopadne. 79% (05.05.2014)

Ve světle Bavových opulentních hororových oper je uplatnění nízkonákladové „tělesné“ estetiky (oškliví, špinaví, zlí, a v detailu) v jeho prvním a jediném thrilleru dvojnásob překvapující (přesnější žánrové zařazení by mohlo být třeba carjacking poliziottesco). Film sice bývá zmiňován jako možný inspirační zdroj pro Gaunery (ačkoli měl oficiální americkou premiéru teprve roku 1998), sám ale zřejmě čerpal inspiraci z amerických feel bad filmů, především z The Last House on the Left (zločinecká banda s jediným racionálně uvažujícím členem, močení pod nátlakem). Bava však jde ve znemožňování identifikace s oběťmi, z nichž si nejvíce psychického i fyzického teroru typicky „užijí“ ženy, ještě dál než Craven (a ještě dál, než šel sám ve svých giallo). Přímočaré řetězení zbytečného násilí, psychopatických projevů a bizarních dialogů završuje extrémně cynický (a celý film zpětně o další vrstvy obohacující) zvrat na samém konci, hořké vyjádření celospolečenské nálady v Itálii 70. let. Namísto stupňování napětí je tenze v klaustrofobním prostoru jednoho auta udržována nepřetržitě, takže jenom čekáme, kdo udělá jakou magořinu. Potěší, že „bavovské“ záběrové kompozice tentokrát neslouží jen potěše oka, ale také k vyjádření rozložení sil, včetně náznaků, že ani oběti nejsou zcela bezbranné. Minimálně v tomto ohledu jde – navzdory exploatační lacinosti, zdání jednorozměrnosti a vysoké nepravděpodobnosti některých situací (neprobuditelné dítě) – o snímek propracovanější než ty, které Bavu proslavily primárně. 70% (30.08.2015)