Městem chodí Mikuláš

Každoroční trvalka. Karel Kachyňa mohl poslední scénář Jana Procházky (např. Ať žije republika) realizovat až dvacet let po jeho smrti, ale i tak se mu podařilo zachovat původní dobu vzniku (auta sice tvoří dobové favority, ale areál nemocnice jasně evokuje začátek 70. let). Poetická kamera Vladimíra Smutného, melancholická hudba Petra Hapky a především geniální Eliška Balzerová tvoří skvělý divácký zážitek. Pozadu nesmí zůstat ani na dětský věk fantastický Daniel Douda, který byl slibným talentem, ale po natočení tohoto snímku bohužel zmizel neznámo kam. Film byl sice natočen původně pro televizní obrazovku, ale naštěstí na klasický film, protože televizní záznam by v tomto případě sotva vytvořil onen poetický zážitek. (07.12.2014)

Dal bych tomuto režisérskému špičkovému kousku filmového Oskara "im memoriam". Jednoznačně si jej zaslouží. Bohužel si tento titul prozatím nenašel vydavatele na DVD. Myslím, že schovávat v regálu archivu českých filmů takový filmový šperk je snad i hřích a absolutní ignorance !! ... ono se to vlastně týká téměř všech Kachyňových režisérských kousků. Vydavatelé, probuďte se, Kachyňa natočil nejenom vynikající "Pozor, vizita!" a "Sestřičky" !! - komentováno: 07.10.2008 (22.08.2007)

Kachyňove filmy mám rád, ale tento som videl prvý krát. Nečudo, veď jeho názov evokuje úplne iný typ filmu, než akým je. Určite to nie je detský film a iba čiastočne film o deťoch. Je to film o batohoch, v ktorých si každý z nás nesie svoje radosti i starosti, stretáva iných batôžkárov, premýšľa, prečo jedni majú batohy veľké a iní miniatúrne, premýšľa aj o tom, či sa dá s tým niečo robiť a či to nebude na úkor iného. Nakoniec si všetci na chvíľu odložia batohy a doprajú čakajúcim deťom Mikuláša aj keď vedia, že už ráno si svoje batohy ponesú ďalej a niektorí aj inde. Do toho znie Hapkova hudba a Daniel Douda završuje svoj veľký herecký part bez toho, aby bol uvedený medzi hercami tohto filmu. (13.02.2011)

Cynické bylo včerejší zachycení odborného lékařského poradce v závěrečných titulcích, nejen že na nás vyskakuje poslední týdny odevšad, ještě o adventní neděli, ale za to pochopitelně nikdo nemůže. Na každé prase se ale voda vaří, čili  v tomto sázím na mlýny, snad se ledy pohnou a spadne klec. Jestli je fakt, že o tom věděl celý zástup kolegů i širší odborná veřejnost, do prdele s vámi, křiváci připosraní, ať je venku jmenný seznam všech těchto parazitů (na zneužitých pacientkách v ještě horším psychickém stavu) byť s tituly, ale bez morálky, aby si nemocná žena rozmyslela, na koho se v krizové situaci obrátí. Odpornému poradci basu jak fík, vyznamenávání ve formě namlsaných dlouholetých trestanců na loži každou noc a děvenky, vy mladé, které jste už sice kované jinou výchovou než odkvetlé růže, pošahané výše uvedeným, pokud vám to nikdo neřekl, nevysvětlil: dodržovat odstup, nedovolit fyzický kontakt, důrazně hlasitě, ale slušně vyjádřit nesouhlas, pepřák v kapse, boxera, utéct ze dveří, zařvat na celé kolo, doma to napráskat tatovi, bráchovi, kamarádovi, komukoli silnějšímu, chlapi jsou většinou gentlasové, ochotní bránit čest dámy, takže huba rozbitá bude s výhodou, pokud ne, nevadí, sedánek na bengárně s doprovodem je údajně taky cesta. Tam ale pracuje stále řada buranským sráčů, kteří se na vás budou pošklebovat, nebude to příjemné, hanba, která není v žádném případě vaše, nabere na obrátkách, ovšem je docela možné, že narazíte na člověka slušného a získáte reálnou šanci na spravedlivé zacházení. Prase je prase, titulů může mít tři řitě, nemá si na vás, z pozice moci, co dovolovat. Pokud se mu to podaří, je sakra těžko plakat nad rozlitým mlékem. Přijímání komplimentů je disciplína jiná, tady už to je na každé ženě, co toleruje, co už ne, ale neexistuje, aby lékař (jakýkoli chlap) pacientku (jakoukoli ženu) reálně ochmatával nebo znásilnil.  K filmu. Nenápadná perla naší tvorby. Skvělé pojetí, herecké výkony u Pepíčka Abrháma a Elišky Balzerové snad životní, Daniel Douda válcuje celou plejádu dětských herců, je ve své roli nezapomenutelný, kdepak je mu asi konec... Městem chodí Mikuláš je záležitost hořká, tvrdá, syrová, mám ten film ráda. Nadějná Kateřina Hrachovcová působila velmi mile a slibně, co jsme s ní ale zažili v dalších letech, bylo třeba v kontextu s tímto filmem, smutné (jo, mám na mysli její Esodno a veškeré další trapárny, které takto šikovná slečinka fuckt neměla zapotřebí), Alena Mihulová naprosto excelentní, ostatně jako vždy. (06.12.2021)

Vždycky budu mít rád sladké, takže mám rád Mikuláše, co jej nosí. To nemočního prostředí mě spíše děsí. Karlu Kachyňovi se stejně jako v předchozích nemočních filmech  Pozor vizita a Počítaní oveček podařilo izolaci nemocnice skvěle vystihnout, tentokrát více depresivně. Naprosto  souhlasím s ostatními komentující, že ta nemocnice teprve se vzpamtující ze socialismu vypadá opravdu děsivě. Stejně jako svým způsobem děsiví jsou lidé  v ni působící - především zlobivý výrostek Ruda bez matky a přísná upjatá sestra v podání Elišky Balzerové. Tyhle postavy, a celý ten nemocniční závan pro mě byly  příjemné asi jako hrachová kaše na vánoční večeři. Jenže ony přišly chvíle, kdy jsem s nima začal i soucítit. Karel Kachyňa to dokázal  tak udělat, že ani tyhle figury nejsou černobilé, a vyhnout se schématičnosti. Naopak hezky neobyčejně obyčejně  citlivě upozornit na lidské starosti a mikro příběhy v tomto celém zdánlivě nenapadném filmu, kde nakonec přišla  jistá naděje....Já vám to prozradím, skutečně přišel Mikuláš. (06.12.2021)