Režie:
Karel KachyňaKamera:
Josef VanišHudba:
Jan NovákHrají:
Hana Hegerová, Rudolf Hrušínský, František Peterka, Otto Šimánek, Václav Neužil st., Ladislav Kazda, Pavel Spálený, Josef Koza, Josef Vondráček (více)Obsahy(1)
Syrový příběh líčí osudy dvou životních ztroskotanců, mravně nahlodaného alkoholika a prostitutky, kteří se po mnoha karambolech a ubližování sblíží... Pošmourné prostředí velkého průmyslového podniku, výborně souznějící s laděním příběhu, a vynikající herecké výkony činí z tohoto snínku pozoruhodnou výpověď i nyní. (oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (113)
Neuvěřitelně přesvědčivý záznam jednoho z nejstrašnějších pohybů po dně, ohraničovaném dvěma tmami (vždyť rámcující obraz ptáčků u krmítka je přeci podobnou snovou figurou (Magdaleninou) jako králíčci u králíkárny (Lucinův opakující se sen)). Úchvatní jsou oba hlavní hrdinové: Lucin (či Ignác) Rudolfa Hrušínského bezchybně zohledňuje melancholickou apatii i činnou agresi, obě jedovatě kořeněné moudrem pijanů, Hegerové Magdalena (Mařenka) fascinuje svou vůlí a naprostým nahrazením útočícího pathosu živelným životem. Oceňuji i věrohodnou konstrukci severního světa: jeho syrovost není podložena naturalismy, ale spíše symbolickými prvky, akcentujícími odcizenost celého toho kalného prostředí. ()
Bezpochyby jeden z Kachyňových klenotov rozpráva príbeh dvoch stroskotancov, ktorí hľadajú cestu zo slepej uličky, do ktorej sa dostali. Drsnosť oboch tragických osudov zvýrazňuje neskoro jesenné sychravé počasie a prostredie lomu, v ktorom sa dej odohráva. Obaja protagonisti ( o Hrušínskom som nikdy nepochyboval, ale prekvapila ma Hegerová ) predvádzajú oku lahodiaci herecký koncert. ()
(2x) ,,Mně se nechce spát. Já mám vždycky sny... a zdají se mi všelijaké blbiny. O zelené trávě..." Komorní a o to ještě víc depresivní záležitost o zatrpklém alkoholikovi, do jehož života vstupuje povahově silná žena. Postupně se rodící vztah mezi nimi, který přežil i několik těžkých překážek, přichází coby poslední naděje na lepší život. Svět kolem se najednou zdá lepší (viz. třeba zajímavou souhru: několikrát svítící budovní nápis Restaurace s jedným vypadnutým písmenkem, pak k závěru v radostný den oprava technické závady). Ale pořád je to nikoliv istota, pouze naděje, která se může kdykoliv opět zhroutit... Což platí i o otevřeném závěru. Kachyňova umělecká sonda do problematiky alkoholismu, který ničí nejen lidi závislé na alkoholu, ale i spoustu lidí kolem něj, patří k nedoceněným filmům "zlatých 60-tých". Snímek oplývá do detailu propracovaným vizuálem, kombinující temné prostředí, černou a bílou barvu, působivou hudbou Jana Nováka a vynikající herecké výkony Rudolfa Hrušínského a Hany Hegerové. Hodně silné, jako ostatně snad všechny starší československé filmy na téma alkoholismu. 95% ()
Jak zpívají/rapují polští WWO: "Ona kurwa a on kradnie!" On je typický příklad, hodný, pracovitý, ale chlastá. Ona je hodná a pořád něco hledá, bojí se být sama a tak, snad i díky prostředí, v němž se nachází, je družně společenská. Dva obyčejní lidé, na které se dá nakydat spoustu špíny a bláta. Udělají to však jen idioti a Slušní Češi. Naděje je herecký koncert nejen dvou hlavních představitelů, ale i prostředí, v němž se odehrává. To hraje velmi důležitou roli. Pobaví Peterka a Pan Tau ve vedlejších rolích. ()
Portrét hluboce nešťastných lidí v nešťastné době. Ryzí Kachyňa, tentokrát ovšem už bez poetických pasáží, poezie je přítomna snad jen v opileckých promluvách hlavního hrdiny...a velký herecký koncert Rudolfa Hrušínského v roli alkoholika Lucina...pro Kachyňu tak typické komorně laděné sociální drama s perličkou naděje ukrytou až hluboko na dně... ()
Galerie (8)
Zajímavosti (9)
- Autorem scénáře je český prozaik a scenárista Jan Procházka. Ten s režisérem Karlem Kachyňou spolupracoval i na dalších filmech, kterými jsou Trápení (1961), Závrať (1962), Vysoká zeď (1964), Ať žije republika (1965), Kočár do Vídně (1966) Noc nevěsty (1967) a nejznámější a nejznámější Ucho (1970). (Prochy38)
- Děj filmu, vyprávějící o dvou životních ztroskotancích, nebyl moc v souladu s tzv. socialistickou morálkou, ale cenzura už nebyla tak otevřená jako v 50. letech, a tak došlo jen k omezení distribuce filmu. Hrál se spíš na vesnicích a v menších městech, do hlavních a největších kin se nedostal. Ale diváci si film našli a už dlouho nezažila vesnická kina takové návaly, jako když se v nich promítala Naděje. (raininface)
- Hana Hegerová považovala tuto filmovou roli za svou nejoblíbenější. (natykarb)
Reklama