Naděje

Až do předvčerejška jsem o filmu neměl ani páru, pak mi na něj dal tip můj bratr a nelitoval jsem. Typicky Kachyňovský příběh dvou životních ztroskotanců, alkoholika a "rádodajky" je jakoby bez nosného děje, ale přesto je to film zajímavý. Velmi mě potěšil i ten lehce otevřený konec, kdy tvůrci nechávají na divácích, aby si to vyřešili, jak kdo chce. Zážitek! (14.11.2017)

Som dosť prekvapený malým počtom hodnotení. Tak kvalitný film si to nezaslúži. Karel Kachyňa obsadil výborného Hrušínského do jednej z jeho najlepších, ak nie najlepšej úlohy. Hrušínský takmer nezíde z obrazovky a Kachyňa ho kamerou preskúmal skrz naskrz a vymačkal z neho maximum. Jeho herecké stvárnenie nepolepšiteľného alkoholika a malého podvodníčka je dokonalé a Hegerová spolu s divákmi celým filmom živí nádej, že sa to zmení. Film sa odohráva v neopozeranom prostredí veľkej fabriky a hlavne nočné zábery vyvolávajú zvláštne klaustrofobické nálady, akoby ste mali pocit, že sa odtiaľ už nikdy nedostanete. Kvalita obrazu, ale hlavne zvuku utrpela, šum je v niektorých pasážach dosť hlučný, ale ak si dá niekto tú námahu a film sa zremastruje, tak to bude malý sviatok, pretože je to jeden z malých-veľkých filmov, ktorý aj dnes strčí 99% súčasnej českej a slovenskej tvorby do zadku. PS: Nemali ste pri sledovaní pocit, že vám Hrušínský dlhuje nejaké prachy? Ja som mal pocit, že mi ide minimálne 300,- korún. Film 100%. (20.11.2011)

Netušil som, že takýto film mohol vzniknúť za socializmu. Ťažko depresívny, beznádejný film s maličkým svetielkom na konci tunela i na konci filmu. Film, v ktorom Rudolf Hrušínský presvedčí aj dovtedy nepresvedčených, že bol najlepším českým hercom. Film, v ktorom Hana Hegerová dokázala, že ak by sa nestala vynikajúcou šansonierkou, nestratila by sa ani ako herečka. Film vynikajúco zrežírovaný a nasnímaný. Až s odstupom niekoľkých rokov mu pridávam štvrtú hviezdičku, pretože doterajšie tri boli skôr výrazom neúcty, než odozvy, ktorú vo mne vyvolal. (09.02.2011)

Neskutečně skvělý a pošmourný snímek v režii Karla Kachyni a scénáristy Jana Procházky. Z této kombinace nemůže vyjít nic jiného, než parádní a lidský příběh. A ještě k tomu, když opilce Lucina hraje génius Rudla Hrušínský a lehkou ženu Hana Hegerová. Do toho vynikající kamera Josefa Vaniše a nádherně doplňující hudba mistra Jana Nováka. Vynikající je scéna, ve které se Rudla válí ve sněhu s Hegerkou, nádherně doplněná úžasnou hudbou s perfektními chorály, jako by se do toho pustil Zdeněk Liška. Příběh je jednoduchý a prostý, v režii Karla Kachyni však dechberoucí. Když se Lucin napije, tak ty jeho moudra prostě nemají chybu. " Dám si jednoho myslivce, at´ jich mám dvacet a dám si ještě jednoho, narodil jsem se jednadvacátýho." Nebo - " Kdy jsi naposledy viděl padat sníh? Přece vloni. To já naposledy, když mi bylo čtrnáct." Nejlepší je ovšem hláška " To Edison nemohl vědět, že když vymyslí žárovku, že se bude dělat i v noci." Nádherně Kachyňovsky je vykreslená snová scéna, ve které se Lucinovi zdá o králících. Geniální film, ve kterém další hlavní roli hrají pochmurné a tmavé Ostravské doly. Další nenapodobitelný snímek šedesátých let. (09.05.2011)

Velké psychologické drama, které se však samo smrštilo absencí seskládání střípků z Magdalenina života, nedozvíme se, proč skončila tam, kde skončila, a proč přišla o děti. U Ignáce to snad ani vědět nechceme, tam je jasné, že svůj život utopil v panácích Myslivce. A tak nezbývá než zas a znova obdivovat Hrušínského herecký projev a s úctou konstatovat, že uměl hrát nejen očima, ale i zády. (21.06.2015)