Naděje

Hledat naději v beznadějném vztahu je úkol, který může skončit všelijak. Šťastně i tragicky. Beznadějně lhostejný přístup k životu i upnutí se na oporu a potřebu toho druhého. Žít ze dne na den či plánovat společnou práci a soužití? Dohromady to jde velmi těžko a někdy je lepší to dokonce vzdát. I když, jak pro koho. Hana Hegerová je chvílemi výborná, poté lehce přehnaná, ovšem vedle klasika jí to určitě slušelo, a když se porovnají oba protagonisté, čistě herecky, byl to od paní Hegerové úctyhodný výkon. Docela nevýrazná hudba, a velmi málo z Magdina života, to jsou maličkosti, kterých kdyby nebylo, dopomohlo by mi to určitě k plnému počtu. Jinak pochopitelně je potřeba tento film znát. (20.05.2013)

Dojemná socialistická propagace „nejkrásnějších křesťanských svátků“: 23:24 – vánoční ozdoby; 40:10 – vánoční stromeček; další symbolika: 36:50 – čert; 1:28:29 – one eye symbolism; Perfektní Hana Hegerová a Rudla Hrušínský. Krásný zpěv na začátku a na konci. Skvělá sestřička v nemocnici. Ke konci je to na plný počet, v průběhu velmi dobré. Zprůměrováno: lepších 80 %. (14.01.2023)

(2x) ,,Mně se nechce spát. Já mám vždycky sny... a zdají se mi všelijaké blbiny. O zelené trávě..." Komorní a o to ještě víc depresivní záležitost o zatrpklém alkoholikovi, do jehož života vstupuje povahově silná žena. Postupně se rodící vztah mezi nimi, který přežil i několik těžkých překážek, přichází coby poslední naděje na lepší život. Svět kolem se najednou zdá lepší (viz. třeba zajímavou souhru: několikrát svítící budovní nápis Restaurace s jedným vypadnutým písmenkem, pak k závěru v radostný den oprava technické závady). Ale pořád je to nikoliv istota, pouze naděje, která se může kdykoliv opět zhroutit... Což platí i o otevřeném závěru. Kachyňova umělecká sonda do problematiky alkoholismu, který ničí nejen lidi závislé na alkoholu, ale i spoustu lidí kolem něj, patří k nedoceněným filmům "zlatých 60-tých". Snímek oplývá do detailu propracovaným vizuálem, kombinující temné prostředí, černou a bílou barvu, působivou hudbou Jana Nováka a vynikající herecké výkony Rudolfa Hrušínského a Hany Hegerové. Hodně silné, jako ostatně snad všechny starší československé filmy na téma alkoholismu. 95% (16.02.2018)

Postava Lucina jako personifikovaná naděje Magdina, postava Magdy jako personifikovaná naděje Lucinova (srov. epickou sekvenci od jízdy Tatrovky po probuzení). Na nádraží Lucin vždycky dojde, ale do vlaku už ne. Nakonec ale potká i ty králíky. (Jak málo a jak banálního Kachyňovi stačí k představení snu!) V úvodní scéně je Lucin ukázán jako zdatný chmaták, což vyvolává představu jisté minulosti a jisté praxe, kterážto představa je ale později narážkami na jeho skutečnou minulost popřena. Hrušínský lůzry uměl báječně a kdo by tak zahrál setkání na nemocniční chodbě a Hegerová jako herečka? Ano! Komentáře: vypravěč, Marthos, Sarkastic. Vrcholné číslo zlaté střední cesty mezi tzv. socrealismem a tzv. novou vlnou. Že Radek99 nevidí žádné poetické pasáže, lze vysvětlit jen tím, že poetikou je tato sociální balada prodchnuta od začátku do konce. (23.08.2020)

To Edison nemohl vědět, že když vymyslí žárovku, že se bude dělat i v noci. 1) 34letý Jan Procházka (scénář) a 39letý Karel Kachyňa (scénář, režie) vytvořili poetický film o alkoholikovi a prostitutce, snímek bez vulgarit. 2) 43letý vynikající Rudolf Hrušínský (alkoholik Lucin), 32letá Hana Hegerová s čertem v těle (Lucinova partnerka prostitutka Magda) a dobové reálie udělali své. 3) Snímek charakterizují vynikající zobrazení depresivního prostředí, psychologie postav, které si neumějí s životem poradit a skvělé herecké výkony. Ale stejně jako komentátor nascendi, ani já nemám rád filmy o loserech. (02.03.2016)