The Nun's Night
Režie:
Karel KachyňaKamera:
Josef IllíkHudba:
Jan NovákHrají:
Jana Brejchová, Mnislav Hofmann, Gustáv Valach, Josef Kemr, Josef Elsner, Čestmír Řanda st., Jaroslav Moučka, Josef Větrovec, Valerie Kaplanová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Podzim a zima 1950: Do Týnce se po sebevraždě statkáře Konvalinky vrací jeho dcera, bývalá jeptiška. Zjitřené náboženské cítění a odpor proti násilné kolektivizaci vedou k tragickým událostem, které vyvrcholí během štědrovečerní noci... Tato syrová balada je jedním z nejpůsobivějších filmů autorské dvojice Karla Kachyni a Jana Procházky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (105)
Neuvěřitelné, jaké se točily snímky v těch několika málo letech tvůrčí svobody, maličkém ostrůvku mezi schematismem 50. a první půle 60. let a osudově se blížící normalizací let sedmdesátých. K jednomu z nejzásadnějších a nejtraumatičtějších témat novodobé české (a obecně československé) historie, totiž k násilné kolektivizaci českého venkova počátkem 50. let, se ale stačilo vyjádřit jen nepatrné množství filmů (mimo Noci nevěsty ještě fenomenální Všichni dobří rodáci Vojtěcha Jasného a Smuteční slavnost Zdeňka Sirového...) a po sametové revoluci se jejich počet hrubě nerozšiřoval (snad jen Tichá bolest Martina Hollého byla důstojným pokračovatelem této bolestné reflexe, přičemž silných literárních námětů se nabízelo hned několik, kupříkladu mne napadá působivý soubor povídek Čas kopřiv od Josefa Knapa...), takže tvůrčí plod osvědčeného uměleckého tandemu Karel Kachyňa (režie, spolupráce na scénáři) - Jan Procházka (námět - próza Svatá noc, scénář) je společensky navýsost potřebným a nedocenitelným projektem. Syrový černobílý baladický příběh, který je ozvláštněn ještě snahou obou tvůrců pojmenovat a demaskovat nejen fanatismus pohůnků totalitní moci represivního komunistického režimu (sedlák Picin a jeho metafyzický ,,trest", motiv autobusu plného ozbrojených milicionářů je však velmi mrazivý a dané anuluje...), ale zároveň také další totalitu náboženského fanatismu. Obé dohromady pak vyznívá naprosto katastrofálně, motiv rozvratu starého řádu vykresluje nadějeprostý obraz vesnice, kdy komunismus selhal, ale rovněž již zmizela pokora a tradiční víra v Boha, která předtím tvořila rámec tamních životů. Co zůstalo? Neodčinitelná vina a neexistence katarze... Největším kladem Noci nevěsty, mimo nesporné umělecké kvality, je pak fakt, že tvůrci jednoznačně pojmenovali věci pravými jmény, tedy 50. léta 20. století v ČSR jako dobu morální i hmotné devastace... ()
" Je nám líto, že už dávno nejsměšnější ani nejsmutnější nejsou jenom činy bláznů..." Další geniální trezorový film z období kolektivizace začátkem 50. let! Opět úžasná spolupráce Karla Kachyni s Janem Procházkou. To byly filmy, že je k nevíře, jak byly skvěle natočeny s veškerými detaily. Třeba kamera Josefa Illíka, ta dělá přímo divy, ty nádherné obrazy, detaily a úhly, nebo zabírání jenom půlky obličejů, no prostě to je tak všechno vypiplaný, že dnes už by to nikdo takhle natočit nedokázal!!! Další člen do Kachyňova týmu je hudební skladatel Jan Novák, který předvedl opět precizní a dokonalou práci! Ta hudba tam prostě patří! Obsazení filmu je taktéž nehorázné, Jana Brejchová (dcera statkáře, která se vrací ze zrušeného kláštera), Mnislav Hofman (Picin, odporně zákeřný předseda obce), Gustáv Valach (blázen Ambrož, ten byl naprosto vynikající), Josef Kemr (farář), nebo statkáři Jaroslav Moučka, Čestmír Řanda, Zdeněk Kryzánek a Josef Větrovec (jejich tanečky a hulákání před Picinovým barákem mě naháněly husí kůži). Celkovej dojem z filmu je pro mě neskutečnej zážitek. ()
"My dáme do kolchozu dobytek a co dáš ty kromě svý velký huby?..." Film Noc nevěsty skvelo ukazuje ako sa v bývalom Československu vo veľkom znárodňovalo. Podobne "ochotne" odovzdávali svoj dobytok vo väčšine dedín jk v Čechách tak i na Morave a Slovensku. Čiernobiely film má skvelú atmosféru, ale mňa okrem mena režiséra Kachyňu prilákalo meno Gustáv Valach. Ten sa z častých rolí tvrdých a rozvážnych chlapov zrazu objaví v roli miestneho blázna a to ma lákalo. Zahral na výbornú, všetka česť. Prvú polovicu filmu sa zdá, že jeho postava bude mať ešte v závere silné slovo, ale napokon sa tak nestalo. Po príchode mníšky sa dej postupne sústreďuje hlavne na ňu a postava blázna je postupne vytlačená na okraj. To je jediné, čo by som filmu vytkol, inak super a navyše je tu presvedčivo obsadený komunistický hajzlík. 80%. ()
"Co to tam je? Hele, já nemám čas na blbosti, jedeme" Závěr zabíjející nebo naopak drsně oživující předchozí gradující mystickou pověst o konfliktu dvou věrouk založených na strachu a slibech spásy. Jeptiška, která se vrací do rodného hnízda odolává svodům vlastního těla prostřednictvím skoku do hlubin své ztracené víry a komunistický předák po smrti své milé konečně nechává prázdnotu, aby pohltila jeho duši. Dvě hlavní postavy doprovázené stádem ztracených na přelomu dějin, kde všechny hříchy víří v mysli blázna. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (11)
- Autorem scénáře je český prozaik a scenárista Jan Procházka. Ten s režisérem Karlem Kachyňou spolupracoval i na dalších filmech, kterými jsou Trápení (1961), Závrať (1962), Naděje (1963), Vysoká zeď (1964), Ať žije republika (1965), Kočár do Vídně (1966) a nejznámější Ucho (1970). (Prochy38)
- Film se natáčel v Havlíčkově Borové na Vysočině. (skudiblik)
- Do hlavní ženské role měla být původně obsazena herečka Iva Janžurová. (Redyx1)
Související novinky
Filmová ocenění benátského festivalu
Nejstarší filmový festival a jeho ocenění je nyní už i na ČSFD. Festival v Benátkách patří mezi tzv. "Velkou trojku", kterou tvoří festivaly v Benátkách, Cannes a Berlíně. Založen byl už v roce 1932… (více)
"Jsou věci v knihách a věci mimo knihy. Jsem přítomna v Něm a On je přítomen ve mně." Podobně jako ve filmu Tri dcery stojí i v Noci nevěsty proti sobě dvě ideologie. Zatím co Štefan Uher postavil proti sobě dva kolektivy, Kachyňa vykresluje zrůdnst obou závislostí na jednotlivci. Picin stojí v čele jako protipól slečny. Chlapi si z něj utahují právě tak jako z Ambrože. Místní blázen proti jinému bláznovi, oba jsou znevažovaní. Ke slečně vzhlíží Ambrož, stařenky před ní klekají do sněhu a líbají ruce. Většina vesničanů je vylíčena velice barvitě, všechny neduhy a poťouchlosti jsou vystaveny na odiv. Jedličková (Libuše Pavelková) krásně ukazujei různé poholy, nekritickou až fanatickou úctu ke slečně, utahování si a svádění Ambrože, jinou, když jde uvědomněle donášet soudruhům nebo se stará, zda jí vrátí krávu. Příjezd slečny do vesnice znamená jakýsi přílib. Ona sama zakouší respekt, který je z části dán jejím pobytem v klášteře a zřejmě stejnou měrou skutečností, že je sedlákova dcera. Chová se autoritativně, poroučí, nepředpokládá odpor, při trestání pacholka jsou patrné sklony k sadismu. Procesí na půlnoční se stává manifestací vesničanů proti Picinovi. Teatrální průvod za zpěvu zástupů nenechává na pochybách, zatímco v klášteře byla jednou z mnohých, zde se slečna stává vůdčí postavou. Tykání knězi, kterému se vždy od věřících dostávalo úcty a byl vnímán jako autorita společenství, vstupování do obřadu, vlastní výklad jeho slov, to vše naznačuje, kdo na sebe stahuje všechno pozornost. Zajímavá je překvapivá jednota věřících (záměrná), se kterou toto chování přijímají, nikdo slečnu nenapomíná, nikdo neprotestuje, nikdo nepodpoří autoritu kněze. V průběhu bohoslužby umírá Picinova žena. Kontrast smrti a narození, vykoupení z utrpení a příchod nového života. Na konci filmu dochází ke zvratu. Picin truchlí nad svou ženou, kněz se ujímá opět své autority a napomíná slečnu. Dochází ke střetu Picina s Hajným. Kdo je za co ochoten položit svůj život? Příznačný je i název filmu. Noc je v duchovních sférách vnímána vždy jako cosi temného symbolizující ďábelské síly, pokušení. Naproti tomu nevěsta Kristova (řeholnice) je chápána jako obraz pokory a čistoty. Noc patřící nevěstě, noc, která ji svedla na scestí. Krásnou symolikou je i skutečnost, že hlavní postava je bezejmenná, od začátku příběhu až do konce není odhaleno jméno slečny. Noc nevěsty je geniální výpovědí nejen o kolektivizaci. Ukazuje zcela výmluvým způsobem, že se žádný čolvěk nedá donutit k ničemu násillí. Buď svůj život raději dobrovolně ukoncí (otec slečny) nebo otevřeně vzdoruje a vstupuje do konfliktu (Hajný), zatvrdí se (Skovajs) stává se bezpáteřním (Jedličková). Zajímavé komentáře: fragre, karnifex () (méně) (více)