Noc nevěsty

Střet dvou fanatismů: Ideologického a náboženského. A v konečné konfrontaci potvrzení nelidskosti obou dvou. Tak na takovémhle tématu se Karel Kachyňa odvážil rýpnout do zahnívajícího režimu, který musel opět přitvrdit, jinak by se definitivně zhroutil. Životní role pro Janu Brejchovou a pozoruhodně hmatatelná atmosféra strachu počátku padesátých let, kterou revizor Anděl zpodobňoval poněkud jinak... Co do autenticity se jedná o perfektní snímek, divácká atraktivita je takřka nulová. (11.05.2007)

Illíkova způsobu vidění se asi nikdy nenabažím. Jan Procházka, obdobně jako Pavel Kohout, prošel genezí od jásajícího soudruha k tomu velmi kritickému. Dlužno dodat, že Procházkovi šlo psaní vždy mnohem lépe než Kohoutovi. Procházka uměl pod rouškou takřka banálního příběhu vystavět velké drama, což ukázal nejen zde, ale například i ve Vánocích s Alžbětou. Vláčet se se sovami do Atén by mohlo býti smysluplnější, nežli opětovně vychvalovat režijní Kachyňovu práci. Takže zůstanu u toho, že Noc nevěsty je filmem zcela a naprosto průměrným. Jen je potřeba doříci, že v rámci Kachyňovy filmografie. (23.03.2016)

Neuvěřitelné, jaké se točily snímky v těch několika málo letech tvůrčí svobody, maličkém ostrůvku mezi schematismem 50. a první půle 60. let a osudově se blížící normalizací let sedmdesátých. K jednomu z nejzásadnějších a nejtraumatičtějších témat novodobé české (a obecně československé) historie, totiž k násilné kolektivizaci českého venkova počátkem 50. let, se ale stačilo vyjádřit jen nepatrné množství filmů (mimo Noci nevěsty ještě fenomenální Všichni dobří rodáci Vojtěcha Jasného a Smuteční slavnost Zdeňka Sirového...) a po sametové revoluci se jejich počet hrubě nerozšiřoval (snad jen Tichá bolest Martina Hollého byla důstojným pokračovatelem této bolestné reflexe, přičemž silných literárních námětů se nabízelo hned několik, kupříkladu mne napadá působivý soubor povídek Čas kopřiv od Josefa Knapa...), takže tvůrčí plod osvědčeného uměleckého tandemu Karel Kachyňa (režie, spolupráce na scénáři) - Jan Procházka (námět - próza Svatá noc, scénář) je společensky navýsost potřebným a nedocenitelným projektem. Syrový černobílý baladický příběh, který je ozvláštněn ještě snahou obou tvůrců pojmenovat a demaskovat nejen fanatismus pohůnků totalitní moci represivního komunistického režimu (sedlák Picin a jeho metafyzický ,,trest", motiv autobusu plného ozbrojených milicionářů je však velmi mrazivý a dané anuluje...), ale zároveň také další totalitu náboženského fanatismu. Obé dohromady pak vyznívá naprosto katastrofálně, motiv rozvratu starého řádu vykresluje nadějeprostý obraz vesnice, kdy komunismus selhal, ale rovněž již zmizela pokora a tradiční víra v Boha, která předtím tvořila rámec tamních životů. Co zůstalo? Neodčinitelná vina a neexistence katarze... Největším kladem Noci nevěsty, mimo nesporné umělecké kvality, je pak fakt, že tvůrci jednoznačně pojmenovali věci pravými jmény, tedy 50. léta 20. století v ČSR jako dobu morální i hmotné devastace... (13.01.2012)

" Je nám líto, že už dávno nejsměšnější ani nejsmutnější nejsou jenom činy bláznů..." Další geniální trezorový film z období kolektivizace začátkem 50. let! Opět úžasná spolupráce Karla Kachyni s Janem Procházkou. To byly filmy, že je k nevíře, jak byly skvěle natočeny s veškerými detaily. Třeba kamera Josefa Illíka, ta dělá přímo divy, ty nádherné obrazy, detaily a úhly, nebo zabírání jenom půlky obličejů, no prostě to je tak všechno vypiplaný, že dnes už by to nikdo takhle natočit nedokázal!!! Další člen do Kachyňova týmu je hudební skladatel Jan Novák, který předvedl opět precizní a dokonalou práci! Ta hudba tam prostě patří! Obsazení filmu je taktéž nehorázné, Jana Brejchová (dcera statkáře, která se vrací ze zrušeného kláštera), Mnislav Hofman (Picin, odporně zákeřný předseda obce), Gustáv Valach (blázen Ambrož, ten byl naprosto vynikající), Josef Kemr (farář), nebo statkáři Jaroslav Moučka, Čestmír Řanda, Zdeněk Kryzánek a Josef Větrovec (jejich tanečky a hulákání před Picinovým barákem mě naháněly husí kůži). Celkovej dojem z filmu je pro mě neskutečnej zážitek. (10.02.2013)

Priam mystická atmosféra na pozadí boja dvoch ideológií. To museli byť pre sedliakov veru kruté časy. Si predstavte, že si niečo dopestujete a dochováte a potom príde nejaký Picín a časť z toho vám zoberie, v tom lepšom prípade. Odmenou je vám účasť v slávnostnom pochode... Tiež sú tu pekne načrtnuté jednotlivé charaktery, zaujal ma hlavne kňaz (Josef Kemr). Ťažká situácia pre všetkých, v súčasnosti ťažko predstaviteľná. Treba dúfať, že sa niečo podobné už nikdy nevráti. Slušný nadpriemer. 80/100 (10.05.2019)