Oznamuje se láskám vašim

Karel Kachyňa má za sebou krásné filmy. Fany, Smrt krásných srnců, Pozor, vizita! a další. Oznamuje se láskám vašim mezi mé oblíbené patřit nebude. Tak předně Lukáš Vaculík. Idol osmdesátkových filmů a idol žen a dívek. Ty musely tehdy šílet. Vaculík a nahatý. Nejedna určitě Hrubešové záviděly. A k tomu všemu to je dobrý herec. Horší je to s Markétou Hrubešovou. V tomto filmu totiž kromě své nahoty dokázala i svůj talent, který ale někde, patrně kvalitou devadesátkových filmů (a hrála v takových ubohostech jako Peklo v řetězech apod.) postrácela. A nebylo to zdaleka naposledy co se svlékla. Tento film je výjimečný pouze tím, že je to prvně. Byla krásná a ne že ne. V roce osmdesát osm už snímek asi takový šok nezpůsobil, ale umím si představit, že o deset, dvacet let dříve by se z něj komunisti a možná i diváci potentovali. Čech hobluje Němku. A navíc nacistku. I když ne úplně přesvědčenou. Jenže Karel Kachyňa vcelku logicky a správně poukazoval na fakt, že ne všichni Němci byli špatní a ne všichni byli skutečnými nacisty, jak je v ději vysvětleno. Paradoxně by film vyvolal asi větší diskuzi a ohlas dnes než se stalo tehdy. (24.11.2020)

Vkusne natočená "červená knižnica" na pozadí tragických dejinných udalostí. Znie to trochu umelecky nedôveryhodne, avšak Kachyňa je iná trieda a do príbehu lásky dokáže nacpať viac, ako by sa pokúsilo množstvo tuctových režisérov. Mňa potešilo sústredenie deja na rieku, loď vždy predstavuje určitú formu slobody, až revolty a zároveň na rieke nevidíme hranice, že. Začnem si odškrtávať filmy, zaoberajúce sa bombardovaním Drážďan, zatiaľ u mňa vedie Slaughterhouse 5. Škoda, že Vaculíka má publikum zaškatuľkovaného v iných typoch úloh, pretože mi pripadal ako "oznamovateľ láskej svojej" presvedčivý. Hrubešová ukázala to, čo od nej všetci chceli, teda nahé telo, ale ona tam aj hraje a nepôsobí to vôbec rušivo. Aj napriek spomenutým umeleckým kladom sa pre ženy môže jednať o dosť zásadné slzotvorné dielo československej kinematografie. Ak by bol film známejší a častejšie vysielaný. (18.06.2014)

Jeden z nejhlubších českých filmů o odvrácené tváři druhé světové války, o tváři druhé strany, o skutečném vnitroněmeckém vnímání nacistického stroje na válku i jeho vnějších pištcových a dechových parádemarších byl už ve své - komunistické - době nadprůměrným dílem s neobvyklým tématem, jehož poloha byla fo té doby zpravidla výhradní doménou Vláčilovou a Körnerovou. To, že hranice mezi českým a německým prostředím nebyly nikdy zcela neprostupné, je dnes veřejným tajemstvím, tehdy to však byla utajovaná skutečnost (s výjimkou Ladislava Mňačka - jeho vynikající novely NOČNÍ ROZHOVOR a několika nečetných dalších). Láska - a nejen ona, také slušnost a statečnost - i tehdy bouraly ledy a podobně jako během Mnichova tvořily křehké můstky, které jen výjimečně přežily režimy, za nichž vznikly (SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE, Křelinův nedoceňovaný román BÁBEL). Základní osa vztahu - plamen osudové lásky českého plebejce a německé aristokratky - propůjčuje vlastně válečnému dílu ráz milostné romance plné něžného humoru, vzájemného škádlení a rodícího se silného vztahu. Kachyňovi se zde podařilo vytvořit vyvážený, harmonický umělecký celek, stejně hodnověrný v kresbě Drážďan, scén na gestapu nebo i naopak v zachycení domácího prostředí. Za neobvyklé lze označit i postižení českého "šmelingu", keťasení i náznak kritického pohledu na spolenecké bombardování Drážďan angloamerickými bombardovacími svazy v únoru 1945. Kachyňa tu přesvědčuje nejen jako režisér, ale i scénárista. Pro Vaculíka a Hrubešovou se tehdy jednalo o málo vídanou mimořádnou hereckou příležitost. Toto dnes už zklasičtělé dílo patří nejen v rozsáhlé Kachyňově filmografii, ale v dějinách národní kinematografie vůbec k jejímu zlatému fondu. Oprávněně i zaslouženě. (05.11.2007)

Mne sa táto love story s trpkým koncom páčila. Vaculík je fajn a Hrubešová je kočka. Vadilo mi jedine jej občasné škriekanie keď Kája potiahol koberec a potom sa dialo čo sa dialo. Atmosféra slobody na lodi počas vojny vonku mi veľmi imponovala. Cítiť, že na režisérskej stoličke sedel niekto pevný. Taktiež hudobný motív fajn. V tých Drážďanoch sa mohlo hovoriť nemecky, to je pravda. Taktiež až príliš melancholický záver mi nesedí, ale také kostrbaté 4* tomu dám. (07.11.2016)

Tohle bylo velmi silné a poctivé, a to nejen kvůli závěrečné emocionální náloži. Ta totiž není samoúčelná a vlastně ani nečekaná, je naprosto v souladu s vyprávěním celého filmu. Ten, kdo v něm vidí jednoduchou romantiku nebo svlečenou Hrubešovou, vidí jen velmi malý kus toho, co je vlastně "o nás a o nich" a válce vůbec vyprávěno. (02.08.2007)