Oznamuje se láskám vašim

Kachyňo, Kachyňo, ty kluku šišatej... Oznamuje se láskám vašim je další z jeho nenápadnejch, ale přitom strašně silnejch filmů. S parádním příběhem, přesvědčivým Vaculíkem i bezhlavě, ale očividně a roztomile zaláskovanou Hrubešovou. Svoboda to celé podtrhnul atmosférickou hudbou. Tenhle film už může bejt jenom lepší a lepší, až ho člověk uvidí víckrát. (19.11.2020)

„Oznamuje se láskám Vaším, že jsem zase tady a čekám….“ Už je to dost dlouho, co jsem viděl tento moc pěkný ale svým závěrem hlavně hodně smutný film. Přesto jsem dost tušil, co mám od tohoto snímku čekat. Závěr s rozbitým hrníčkem Ulriky na půl, který symbolicky dokresluje, co se ve skutečnosti stalo, je vážně hodně dojemný. Minimálně v první půli však sledujeme jakoby úplně jiný film. Vaculík s Hrubešovou jsou kouzelnou mileneckou dvojící, která si své štěstí užívá navzdory válečným poměrům. Na vážnější strunu nás přenáší Kájovo zatčení a jeho následné seznámení s otcem Ulriky. Za mě nejsilnější jsou ale pasáže, když je Kája po příjezdu do Prahy nucen hájit svoji lásku před svým otcem. „Neházej je všechny do jednoho pytle,“ snaží se ze všech sil, ale marně. Proti argumentům typu, „já jim stejně nevěřím, jsou v tom namočení všichni“, je to totiž jakákoliv obhajoba marná… (08.03.2021)

Kachyňa spojil ve svém válečném snímku Čecha a Němku poutem pevnějším než smrt. Osudové okamžiky nepostrádají dramatičnost, cit mezi milenci režisér rád demonstruje nahotou šestnáctileté protagonistky. Síla tragédie nepřehluší hluchá místa, jichž má tento nepříliš oslnivý počin nezdravě mnoho. 40 % (Ci 12/2007, str. 106) (21.02.2021)

Chvilka napětí. Počkej si, ještě čekej, Ano, Hrubešová tam je full frontal! To fakt nikdo nečekal. Kachyňa moc dobře věděl, co hetero divák chce. Dokonce myslel i na tehdy malou skupinu gayů, takže Vaculík každou chvíli vystrkuje zadek. Kachyňa byl schopný v komorním příběhu pár postav vytvořit hustou atmosféru válečných Drážďan, ale zpět k Hrubešové. Na dotočné to musel být hrozný grupáč a nikoho nezajímalo, že ještě ani není plnoletá. Kdepak, to byly časy. (09.05.2024)

Jeden z nejhlubších českých filmů o odvrácené tváři druhé světové války, o tváři druhé strany, o skutečném vnitroněmeckém vnímání nacistického stroje na válku i jeho vnějších pištcových a dechových parádemarších byl už ve své - komunistické - době nadprůměrným dílem s neobvyklým tématem, jehož poloha byla fo té doby zpravidla výhradní doménou Vláčilovou a Körnerovou. To, že hranice mezi českým a německým prostředím nebyly nikdy zcela neprostupné, je dnes veřejným tajemstvím, tehdy to však byla utajovaná skutečnost (s výjimkou Ladislava Mňačka - jeho vynikající novely NOČNÍ ROZHOVOR a několika nečetných dalších). Láska - a nejen ona, také slušnost a statečnost - i tehdy bouraly ledy a podobně jako během Mnichova tvořily křehké můstky, které jen výjimečně přežily režimy, za nichž vznikly (SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE, Křelinův nedoceňovaný román BÁBEL). Základní osa vztahu - plamen osudové lásky českého plebejce a německé aristokratky - propůjčuje vlastně válečnému dílu ráz milostné romance plné něžného humoru, vzájemného škádlení a rodícího se silného vztahu. Kachyňovi se zde podařilo vytvořit vyvážený, harmonický umělecký celek, stejně hodnověrný v kresbě Drážďan, scén na gestapu nebo i naopak v zachycení domácího prostředí. Za neobvyklé lze označit i postižení českého "šmelingu", keťasení i náznak kritického pohledu na spolenecké bombardování Drážďan angloamerickými bombardovacími svazy v únoru 1945. Kachyňa tu přesvědčuje nejen jako režisér, ale i scénárista. Pro Vaculíka a Hrubešovou se tehdy jednalo o málo vídanou mimořádnou hereckou příležitost. Toto dnes už zklasičtělé dílo patří nejen v rozsáhlé Kachyňově filmografii, ale v dějinách národní kinematografie vůbec k jejímu zlatému fondu. Oprávněně i zaslouženě. (05.11.2007)