Táta je doma 2

Řekl bych, že mírně lepší než jednička. Wahlberg už tady sice není ten super cool macho týpek, kterýmu jsem v jedničce tak fandil, i když bylo jasné, jak to dopadne, ale vynahrazuje to super cool macho týpek Gibson, který si roli vysloveně užívá a kdykoliv je v záběru a něco říká, máte záruku, že se budete smát. Nebo tedy alespoň já, jak to mají feministky, to bych se neodvážil říci. (26.08.2018)

Edit 16.2.23: Opětovné shlédnutí v televizi přineslo ovoce. Musím říct že jsem filmn zbytečně rychle odsoudil a nakonec to bylo velmi vtipné a stejně nápadité jako jednička. Will jako vždy slabší, ale zde nezbytný otloukanek.Vzhledem k tomu k hvězdnému obsazení filmu, jsem očekával mnohem víc a jsem ve výsledku zklamaný. Vybavuji si maximálně tak 3 vtipné momenty a hromadu trpaností obzvláště rukou Willa Farrella, který doopravdy není dobrý herec. (21.12.2020)

Humoru moc není (kromě pádů a ran), ale líbilo se mi pár vánočně nekorektních hlášek ("Já ty děti zabiju, zabiju jejich rodiče a jestli nemaj rodiče, zabiju jejich pečovatele"). Ženské a dětské postavy plní spíše dekorativní funkci pokud se zrovna neřítí po zasněženém svahu jako v S tebou mě baví svět a dalších českých filmech. Gibson v rodině hezky trpí. Výlet rodiny do kina na fiktivní vánoční Neesonův film Raketové vánoce s výbuchy a vulgaritami je příjemné osvěžení. (25.12.2017)

Jednička je super, na dvojku jsem se dost těšil, ale bohužel je to velký, velký, velký zklamání. Humor je tu strašně trapný, Gibson je tu trapný, děcka jsou trapný (to děcko s telefonem bych vyhodil z okna) Cena tu má trapnou scénu, celé to bylo trapný a nezajímavý. Pousmál jsem se asi pouze dvakrát. Jedinej Wahlberg je tu celkem v pohodě, ale ani on nepředvede v celku nic, co bych si zapamatoval a smál se tomu do teď. Vánoční atmosféra je celkem dobrá, ale pustil jsem si to aktuálně v těch největších vedrech, takže to na mě také moc nezapůsobilo, třeba si to pustím znovu o vánocích a změním malinko názor, ale pochybuji. (13.08.2018)

Potěšení z filmu umožnila skutečnost, že jsem táta, jsem doma skoro nepřetržitě a na své milované filmy koukám, když mé (milované) děti spí. Jsem jednoduchý člověk, takže k pobavení postačilo, že lapálie prezentovali hezcí, bohatí a nadaní lidé. A od všeho a všech mě dělila neprostupná mříž obrazovky. Zápletka dvojky vaří primitivně vtipnou kaši ze tří ingrediencí: 1)Bezmála skandinávské zápletky ve stylu rodina je od toho, abychom se v jejím lůně nenáviděli resp. osvědčené výbušné situace setkání příslušníků napříč generacemi. 2)Nevyhnutelných vánočních lapaliích, které posloužily stejně dobře Chrisi Columbusovi, Chevymu Chasovi, Stevu Martinovi a mnohým dalším. 3)Střetu výchovných přístupů od progresive fatherhood po starou dobrou nakládačku a ve výchově nenahraditelný nástroj ponižování. Přestože jsou první dvě ingredience nové resp. nově vypůjčené a existuje tedy pokus vyvařenou tekutinu sytit z jiných zdrojů, biják působí mírně redukovaně - rozšíření základního konfliktu mezi různě sráčovitými otci na větší počet jinak dementních rodinných příslušníků ubírá prostor zejména Ferrellovi, z jehož pera bezpochyby pocházejí nevtipnější okamžiky. A také proto, že ani Gibson, ani Wahlberg nejsou takoví lotři, jakými bývali Stiller, de Niro či oni sami v časech televizního vysílání Rona Burgundyho. I tak bez potíží poživatelné: Když je táta doma, nemusí být jeden doma na Vánoce sám. (23.12.2018)