Dark

"Letíc časem a prostorem jsme se probudili ze sna..." Němčouři se ve spolupráci s Netflixem vycajchnovali. Tohle je jeden z mých seriálových svatých grálů - prostě věc natočená přímo pro mě, kterou jsem si od prvního dílu zamiloval. Zprvu až zoufale neoriginální, protože poskládaná ze samých notně okoukaných komponent - máme tu twinpeaksácké maloměsto skrývající pod úhlednou fasádou nejedno tajemství včetně jednoho opravdu velkého a fatálního, seversky ponuré pátrání po zmizelých dětech, děti mizející nějakým portálem do jiného světa... Speciálně to připomene nedávné STRANGER THINGS a to i nepřehlédnutelnou podobností/odkazováním na Kingovo To (cca třicetiletý cyklus mizení dětí na maloměstě, hrdina ve žluté pláštěnce) a hraním na nostalgii po osmdesátkách. Narozdíl od ST ale DARK netlačí na sympatické (dětské) postavy, ale na mnohem zamotanější a důmyslnější příběh postavený na o dost zajímavějším motivu než je jen nějaká v zásadě nudná temná dimenze s monstrem - na cestování v čase. Sotva se jakžtakž zorientujete v hromadě postav a vztahů uvnitř čtyř rodin z maloměstského mikrokosmu, začnete postavy dostávat v až trojím různém balení - z roku 2019, 1986 a 1953. A to už je slušný fičák a co až se začnou osvětlovat ty časové paradoxy a ve finále hrdinové pronášejí věty jako "Manžel mé babičky, který spí s mou mámou, pátrá po svém synovi který je můj otec!"... Přiznám se, že v obojím jsem se poněkud ztrácel a ztrácím, ale moc rád si to vše ujasním při brzkém druhém zhlédnutí. Vedle zamotaného mysteriózního děje napínavě postupně odhalujícím celou skládačku tu hraje prim pochmurná, depresivní atmosféra. I když ty neustálé letecké záběry na tajemné lesy a hučivá hudba začnou brzy působit trochu úsměvně, funguje to, obzvlášť v kombinaci s těmi německými xichty a melancholickou, znepokojivou znělkou. A Irgendwie Irgendwo Irgendwann od Neny vám už nikdy nebude znít stejně ;) Nejen kvůli kvalitám seriálu, ale i kvůli konci, který víc otázek klade než zodpovídá, se nemůžu dočkat další řady! (13.02.2018)

Klobouk dolů před těmi, co psali scénář a dokázali to všechno dotáhnout do konce tak, že to doopravdy dávalo smysl (!!), což je u těhdle "time-travel-paradox-whatever" věcí dost často velkej problém. Klobouk dolů před těmi, co prováděli casting, protože ta podobnost některých herců, který hrály stejnou postavu v různých časových obdobích, je prostě neuvěřitelná. Klobouk dolů před herci, kde jsem nenarazil na nikoho, kdo by svou postavu nezahrál více než dobře (na Louise Hofmanna a Jakoba Diehla asi budu muset ještě trochu víc zamikroskopovat). Klobouk před skladatelem hudby, jejíž některý melodie mi pořád zněj v hlavě. Klobouk dolů před těmi, kdo vybíraly k filmu hudbu a kteří díky tomu udělali hned několik závěrů epizod naprostýma emočníma drtičkama (ano, koukám na tebe Asafe Avidane se svým Labyrinth Songem).... Klobouk dolů před kameramanem, kterej byl prostě... neuvěřitelnej. Klobouk dolů před všemi, kteří se na tomhle seriálu podíleli a dal mi víru v to, že když se něco takhle neskutečnýho dá natočit v německu, tak proč by se sakra během pár desítek let nedalo i u nás? (19.07.2020)

Mám rád takové mystery příběhy: promyšlené, nenáročné na akci, stačí jen dobře napsaný scénář, tajuplné lokace a seriál je na světě. Klidně bych si dokázal představit podobný počin i u nás. Takové seriály prostě dneska frčí. Jsem zvědav, jak si Němci poradí s další sérii. Hlavně méně "časových paradoxů". (17.12.2017)

Kde jsou ty doby, kdy jsem si myslel, že Němci neumí natočit nic dobrého. Naštěstí pryč. I když... Obecně: Skvělé obsazení, výborná hudba a střih. Zpočátku obrovské nadšení, nakonec poměrně zklamání. Některé prvotní nápady by se prostě neměli rozvíjet. První série: Skvělá temná záležitost u které jsem si, při vědomí dalších dvou sérií říkal, kdy a jak moc to celé dojebou. (*****) Druhá série: Dost bordel, klasické rozptýlení prvotní zápletky a námětu, poměrně hodně paradoxů a nesmyslů. Ale k dobru věci to dojebali až v samotném závěru. (***) Třetí série: Tak s tímhle jděte normálně do prdele. Dokoukal jsem to jen se skřípěním zubů a proto, že věci často dojíždím (odpad). (26.09.2023)

V Německu se rozhodli udělat své Stranger Things líznuté Návratem do budoucnosti, aniž by tvůrci pochopili dvě základní esence úspěchu svých vzorů - humornou nadsázku a dobře napsané, chytlavé a živoucí postavy. Dark má sice do detailu vymyšlený (možná až přemyšlený) princip fikčního světa, kde se cestuje v časem na několika rovinách, nicméně ve chvíli, kdy zde není jediný skutečně zajímavý charakter, který by byl definovatelný více než dvěma rysy, divák z toho stejně moc nemá. O nadsázce pak nemůže být řeč vůbec, v souladu s názvem je celá první série jednou velkou bezvýchodnou a depresivní temnotou, která se tak moc snaží být osudová, až je chvílemi nezáměrně úsměvná. Ke konci jsem si říkal, že ještě jednou uslyším, že "Alles ist mit einander verbunden", asi vypínám. Kdyby ona zmiňovaná temnota aspoň nebyla tak šíleně artificial. Dark je audiovizuálně vypiplaná podívaná, za kterou evidentně stojí chytří lidé, kteří nad vymýšlením scénáře strávili spoustu času. Ale co naplat, když je celá ta pracně budovaná atmosféra natolik nepřirozená, nepřijde mi možné se do ní skutečně vnořit. 1. série: 50 % Okej, tak po druhé sérii už ten fenomén začínám trochu chápat. I když je to pořád šíleně repetetivní jak v obsahu, tak ve výstavbě jednotlivých epizod, člověk skoro až začíná mít pocit, že je to tvůrčí záměr. Aby se divák cítil ve stejném osudném kruhu, ve kterém jsou lapeny (furt extrémně nezajímavé, ale to už se asi nezmění) postavy. Sice je to za mě trochu lame tvůrčí záměr, ale who am I to judge, že? Audiovizuálně je to v některých chvílích neskutečný žrádlo, sice ten koncept "v každým dílu deset minut před koncem pustíme padnoucí song a do toho prdneme osudovou montáž" je tak důsledně využívaný, až je to funny, ale u God's Whisper nebo My Body is a Cage mrazí tak nějak z principu. Takže jo, sice furt nejsem fanda, ale teď už ani apriori hater, protože Dark opravdu má jakýs takýs potenciál na to stát se popkulturním fenoménem. 2. série: 75 % Doufal jsem, že kvalitativní růst bude pokračovat i v závěru, kde ale Dark místo toho spíš zůstal přešlapovat na místě a utopilo se ve své u publika nejsilnější zbrani - časových paradoxech. Ať mi všichni ti zatvrzelí milovníci přestanou věšet bulíky na nos, jak to do sebe krásně zapadá. Zapadá jasně, ale smysl to už nedává pražádný. Stále vizuálně krásná monotónní time-travel bublina, po jejímž konci si člověk s nostalgií zamáčkne slzu při vzpomínce na LOST. Tolik hejtu tenkrát, jen aby se dnes vynášelo do nebes todle... 3. série: 55 % (27.07.2020)