Dark

TV seriál. Miluji filmové / seriálové záležitosti zabývající se časovou smyčkou a tenhle seriál to povznesl opravdu na vysokou úroveň, klobouk dolů. Je ale potřeba sledovat a hlavně chápat jednotlivé časové přechody a smyčky, protože pokud Vám unikne byť malá část, jako celek Vám to v hlavě udělá totální bordel, stejně jako mě. Je to hodně náročné na to, abyste vše pochopili. Úchvatný seriál a zároveň totální mindfuck! Bravo Deutschland, bravo! | 1. série (85%), 2. série (80%), 3. série (80%) > Průměr: 82% | (02.11.2021)

Objektivně to není na pětku, ale to dnes nehodlám řešit. Ten pocit, který ve mně seriál zanechal je silnější, než horší, druhá polovina, nebo složitější orientovaní se v ději a hlavně postavách. Zbytek ten to všechno hravě přebije. Perfektní námět, vymazlený vizuál a pak hlavně herci, kteří v průběhu těch několika desítek let vypadají, jako by opravdu zestárli a ne jako, že je hraje úplně někdo jiný. Až na Noaha, ale u něho se to dalo vzhledem k náklonnosti k temné straně očekávat. Dark je pro mě osobně jedním z letošních největších seriálových překvapení a fakt, že ho Netflix natočil i v němčině, to už byla taková malá bonusovka navíc. (03.12.2017)

První řada je geniální. Její mysteriozní nádech, tajemno, postupný zamotávání, odhalování a další zamotávání (ano, skutečně se mi stávalo, že když jsem měl pocit, že už to konečně začínám chápat, objevilo se něco dalšího, co to zase zamotalo a znova jsem byl vedle) - tohle všechno člověka drží a nepustí. Pak přijde druhá série s několika novýma postavama a časovýma liniema a prvních pár epizod to pořád ještě funguje, ale tehdy už po několika epizodách dojde vlastně k vysvětlení (skoro) všeho a zbytek epizod se tak z většiny zabejvá už jen tim, jak k tomu, o čem víme, že se stalo, vlastně dojde. Třetí série přidává zase něco novýho, chvíli člověka zase drží novýma otázkama, ale nakonec jsem z toho měl pocit, že z těch 16 epizod posledních dvou řad, by klidně šlo udělat epizod 8 nebo deset, protože velká část z nich jen dovysvětluje trochu zbytečný linky a postavy v nich pořád dokola opakujou ty samý tajemný hlášky, který ale nijak neposouvaj děj. Jasně, celá pointa příběhu je založená na cyklickým opakování všeho, ale tady už toho bylo občas až moc. No a celý rozuzlení v poslední epizodě... nemůžu říct, že bych nechápal, proč to tvůrci vymysleli takhle. Ono to asi těžko šlo vymyslet jinak, jen to vlastně celýmu tomu zbytku dává takovej punc zbytečnosti s tím, že některý věci tu ani nejsou dovysvětlený nebo mi to vysvětlení ušlo. Nebo by vlastně bylo zbytečný vzhledem k závěru. Napsal bych ještě jednou tak dlouhej komentář, kde by bylo mnohem víc chvály a vlastně důvod, proč tomu i tak dávám 5*, ale to, co by v něm bylo, už vypsal Beckett51, takže můžete kouknout k němu. (04.08.2020)

"Z ďury tmavé Pán Bůh kouká, nit osudu flanďák souká. Časosmyčkou poletuje... kecá, vraždí, intrikuje. Pokud do jeskyně... vleze člověk-svině... svinská smyčka časová jeho svinskost zachová." Temné jako duše blbě zamilované bonzačky, zašmodrchané víc než šňůrečky od korzetu mé první holky, až k zmagoření časosmyčkově vypečené a drsně strašidelné. Jako když na vás po ránu v koupelně ze zrcadla místo obličeje vykoukne vaše vlastní vrásčitá prdel... Líbilo se mi to už tenkrát, při prvním shlédnutí, v roce 1953, ještě na černobílé televizi, s mojí mámou. Je ročník 1943, bylo jí deset let, ale už tehdy časosmyčky neměla ráda, prý "by ty scenáristy řezala a řezala". Dnes, při druhém shlédnutí, s mojí třetí manželkou a sám se sebou z budoucnosti, jsme si to užívali. A tak jsme si to šetřili a koukali se s přestávkami. Jen včera, dnes a zítra, v sobotu večer a v neděli ráno. Ty nejhlubší myšlenky jsem si pak zapisoval do bonzbloku, artefaktu z mých pionýrských sedmdesátých let, nedávno objeveným vně krabice na půdě sklepa. Včerejšek bude až pozítří, zítřek nastane loni, všichni jsme součástí sama sebe, vše se zkurví dávno před začátkem a veškerý všehomír byl stvořen velkým Bum! Bum! Což nebyl Velký třesk, to jen Pán Bůh nešťastně tloukl čelem do zdi u stromu v ráji, nad zítra sežraným jablkem :-)). (05.07.2021)

"Was wir wissen, ist ein Tropfen, was wir nicht wissen, ein Ozean." Dark jsem odkládal celkem dlouho a jsem rád, že jsem si počkal na úplný konec seriálu, jelikož jsem si tak mohl užít celý příběh najednou a bez přestávek, což je podle mě vzhledem k neuvěřitelné dějové a charakterové komplexnosti výhodou. Na počátku je divák zmatený a nemá absolutně tušení, kdo, kde, kdy, jak a proč. Pak se začnou skládat jednotlivé dílky puzzle, což se v podstatě zastaví až v závěrečných minutách třetí série. Některé dějové plot twisty (hlavně co se týká propojenosti jednotlivých postav mezi sebou) byly vskutku nečekané, jiné se daly tak trochu předvídat, i tak se ale tvůrcům podařilo mě udržet v neustálem napětí a "tápání v prázdnu". Chválím casting, jemuž se vesměs podařilo vybrat fyzicky podobné herce pro jednotlivé časové úseky, čímž byla orientace v ději o trochu ulehčena. S navyšujícím se číslem řady se postupně zvyšovala i komplexnost příběhu, nicméně to stále nějak fungovalo a drželo při sobě v podstatě až do samotného závěru, jehož rozuzlení se dle mého tvůrcům celkem vydařilo (Die Familie ist immer am wichtigsten!). Jediná moje větší výtka by se týkala postav, které mi mnohdy přišly opravdu otravné a iracionálně jednající, takže jsem měl občas problém si k nim vytvořit kladný vztah (viz Magnus, Bartosz, Hannah a Katharina). Celkově mě ze všech charakterů nejvíce oslovila Claudia Tiedemann. V neposlední řadě nesmím opomenout zmínit výraznou hudební stránku s nádechem Dopplerova efektu. Ve výsledku by se sice jednalo o čtyři a půl hvězdičky, nicméně si v tomto případě přidám - zejména za odvahu tvůrců se pustit do tak náročného projektu. "Wir passen perfekt zusammen." (27.08.2020)