Poslední motýl

Děsivé válečné drama bez kapky krve. Svět krutosti zhrublý naivníma dětskýma očima. Kachyňa uměl dětský svět převést na filmové plátno. Zde ho promísil s naivitou umělce, francouzského mima. Byť se jedná o jedno z nejsilnějších dramat z II. světové války, rozhodně po něm nezůstane v mysli diváka hrůza a pocit pomíjivosti. Zůstává pocit odhodlání a obdiv k síle odvahy, která ví, že půjde do transportu, ale když tam musí jít, tak chce jít se ctí. (09.12.2012)

Jeden z hodně zajímavých porevolučních filmů dramatického žánru s novými pohledy na historii nedávnou, které bohužel zapadly a dodnes nejsou obecně známé. Tenhle koprodukční snímek Karla Kachyni se spoustou známých tváří z československého hereckého i hudebního světa ve vedlejších rolích nás zavede zcela mimo domácí prostředí do výpravného kabaretu uprostřed válečné Paříže a následně židovského ghetta. Asi prvních 15 minut to vypadá na retro veselohru o láskách a úsměvných trablech mimického komika, po provokatívním výstupu atmosféra úplně zhoustne do tuhého dramatu na pomezi života a smrti. Přijetí nabídky uměleckého angažmá v ghettu se stává pro Moreaua na první pohled ideální záchranou, ve skutečnosti jen dočasnou. Nejsilněji na mě zapůsobila scéna s dohodou výměny Stelly za náhradního kluka do připraveného tranportu a pak závěrečné Moreauovo představení na dřevěné plošině tranportního vlaku před dalším transportem. Krutý příběh o manipulacích s židmi, především se židovskými děti za 2.světové války, kde někdy zůstává rozum stát nad okamžiky z historie, krásně (jako vždy) odlehčuje Kachyňa svým osobitým poetickým stylem s nostalgickou atmosférou a spoustou uměleckých vložek. Objevuje smysl pro usměv a život i v bezvýchodiskových situacích, v příběhu, kde každé jedno pousmání zlehčuje nejisté chvíle před blížícím se utrpením. A to je na tom nejkrásnější. Ještě dlouho po skončení filmu mi v hlavně zněla ústřední písnička Hany Hegerové o jaru a věčném vánku... 85% (17.02.2018)

Nikdy, opravdu nikdy v životě by mě nenapadlo, že uvidím Jitku Molavcovou v roli nacistky a že jí to uvěřím. Podobné filmy se asi nedají hodnotit nějak negativně. Možná proto, že prostě útočí na první signální, tedy emoční, byť třeba nezáměrně. Kachyňa navíc točit umí a ví, jak má vypadat slušný film i po té řemeslné stránce. Příběh sice možná trochu zavání kýčem a zbytečně hrocenými emocemi (což my dneska ovšem již asi nedokážeme posoudit, protože nemáme s čím srovnávat – myslím tím, jak to tehdy skutečně bylo), ale všichni se to snaží zakrýt. Co možná kulhá na příběhu, film nahrazuje hereckými výkony. A to mi hlavní hrdina vůbec neseděl. Ale ta malá holka je naprosto výborná, včetně ostatních (nejen dětských) rolí. Moreauovo pojetí Jeníčka a Mařenky grandiózní. Hrozně se mi na filmu líbilo, že neodpovídá na to, zda se Moreauovo úsilí setkalo s úspěchem. Protože o tomhle ten film vlastně není. Já tomu příběhu nemám co vytknout, ale i kdybych odhlédl od něj, mé hodnocení zůstává, protože to je dobrý film. (13.01.2013)

Moje Komentare holokaust nikdy nespochybnili /mozno este ten vychodotimorsky jo, ale klasicky holokaust, co uskutocnila Nazi Germania urcite ne/, rovnako nespochybnujem plynove komory, transporty atd atd atd. len strucne : tomuto sa uz ani netreba venovat, nemecky nazi holokaust je podrobne preskumany, natocili sa 1000 ky filmov /toto je jeden z nich/, desattisice knih vyslo o tom /kvalitna litaratura/ a minimalne milion clankov. Skor ma zaujimaju zlociny komunizmu, tie maju este kopu bielych miest, a to mam v plane studovat, Holokaust je preskumany skrz naskrz, slo sa do hlbky a venuje a venovalo sa tomu uz x autorov. Tam uz niet co objavit, Takze Tak. 40 % (02.09.2017)

Nekompromisní profackování realitou jednoho francouzského mima, který se z nenadání objeví v předpeklí nacistického programu, určený nejen, i když hlavně, židovskému národu. Musím souhlasit s NinadeL, že ignorace představení Brundibár, o postavě jménem Freddy Hirsch ani nemluvě, je velmi zvláštní. Za zmínku by tento člověk, spasitel dětských duší, nejen v ghettu, ale i v osvětimském pekle, jistě stál. Dále mě také zarazilo, že se ve filmu ani jedenkrát neobjeví slovo Terezín. Nicméně film má občas svou vlastní realitu. Vše ostatní, je zde vyobrazeno do detailu. Zoufalost, beznaděj, srovnání se s osudem, ale i kapka té radosti ze života, kterou právě přináší demonstrativní, protestní představení, které pro jednoho znamená divadýlko pro Červený Kříž, pro druhého možnost vyjádřit pravdivost připraveného osudu. Hudební, scénické i herecké obsazení, které by nezaplatili ani na Broadwayi. Možná před tím, nyní jsou si všichni rovni, což pochopí i pan Moreau. Ostatní skoro hluché role československých herců naštěstí převyšuje pan Kemr a démonicky chladný Milan Kňažko. Naprosto brilantní mezinárodní záležitost, které nesahají novodobé pokusy o ztvárnění tohoto námětu ani po kotníky. Karel Kachyňa i na začátku nové éry československého filmu ukazuje, jak se to má dělat. (02.06.2013)