Práče

Československý válečný film odehrávající se na jaře roku 1945, kdy je během osvobozování koncentračních táborů v Polsku nalezen malý chlapec. Opuštěného hocha Františka Bureše (M. Koblic) se ujme skupina československých vojáků zabývající se praním prádla pro armádu a tam chlapec pomáhá s potřebnými pracemi a dostává i lekce z vojenského výcviku. Práče, jak je hoch nazýván podle kluků ozbrojených praky během husitského povstání, velmi touží po skutečné bojové akci a ochotně doručuje alespoň depeše. Jeho nápadná touha aktivně se zapojit do probíhajících bojů, je odměňována úsměvy přátelských vojáků, jimiž je obklopen. V rolích vojáků, kteří se k práčeti chovali otcovsky a s velkým pochopením jeho nelehké situace, se objevil vždy dobře naladěný V. Menšík, vedoucí skupiny V. Hlavatý, G. Valach, M. Ťapák či B. Záhorský. Z důstojníků se představil nadporučík S. Remunda a major M. Holub. Přestože snímek pojednává o neveselé době, kdy sice už bylo jasné, že konec války se blíží, ale Němci stále urputně bojovali, z filmu pana K. Kachyni sálá optimismus, naděje a lidskost, neboť válečné útrapy jsou odsunuty do pozadí a celková situace je viděna dětskýma očima. Pan Kachyňa proslul svou úspěšnou spoluprací s dětskými herci a tento film tuto jeho schopnost jen potvrzuje. Snímek vyzařuje pohodovou a odlehčenou atmosféru, ale obsahuje i dramatickou složku, v níž oddíl z prádelny zneškodní skupinu německých špionů, k jejímuž odhalení přispěl též i malý František. Film mi v některých ohledech připomíná jiné dílo z Kachyňovy kuchyně, a sice o něco mladší Ať žije republika. V závěru filmu nedokázali vojáci skrýt stopy dojetí, neboť právě spolu s Rudou armádou překročili československé hranice a mohli tak konečně začít osvobozovat svou vlast. Práče je jedno z prvních Kachyňových filmů, které následovalo hned po legendárním Králi Šumavy a domnívám se, že už v těchto svých počátečních dílech si nastavil pomyslnou uměleckou a filmařskou úroveň hodně vysoko a celý život se jí držel. (19.11.2023)

Práče jsem viděl znovu po bezmála třech dekádách a sám jsem byl zvědavý, jak na mě bude ten snímek působit. Kachyňa patřil k absolutní režisérské špičce a je to znát i z jeho neambiciózního snímku určeného pro rodinné publikum a především dětského diváka. Pochopitelně nejde o nějaké mistrovské dílo, ale o běžné spotřební zboží, které je ale natočené s vkusem, se schopností vést dětské herce a s poetizující kamerou (pírko vznášející se ve vzduchu po přestřelce). Kachyňa si v tomto případě s režimem nezadal, resp. naplnil pochopitelně potřebu zdůraznění vlastenectví, ale dalo se mnohem víc naplnit potřebu angažovanosti a bratrské lásky k Sovětskému svazu. Kachyňa tady citlivě našel míru, takže v tomhle ohledu je Práče plně akceptovatelné i dnes. Přece jen už ale nepatřím k cílovému publiku a kinematografie se taky posunula o kousek dál, takže je to jen na průměrné 3*. Celkový dojem: 55 %. (11.05.2014)

Rád som si tento film pripomenul. Kachyňa v mnohých scénach navodil krásnu atmosféru, ale vždy ju zhodil zbytočným "hraním sa na skauta a vojaka", ktoré v podaní malého chlapca išli po čase na nervy. Ale chlapec to bol milý, za to, čo mu tvorcovia pchali do úst, on nemôže. Ešteže z lesa vyšlo slovenské dievčatko z Porubky aj s kravou Lysaňou. To bolo oživenie, ktoré mohlo prísť o čosi skôr. To dievčatko ma fakt dojalo. "A keby som ich poprosila, že chcem ísť k mamke?"...Skoro mi slza vyšla, do frasa, musím sa vzpamätať, veď som z východu...Možno ma to dojalo preto, lebo presne také dievčatko mám doma. Trošku ma zaskočil Gustáv Valach, ktorý hral koktajúceho českého vojaka. Ako Slovák mohol kľudne rozprávať a koktať aj po slovensky. Vo filme je trochu cítiť komunistický dohľad a takú jemnú propagandu, ale možno bol Kachyňa skautom. Tak som si pri praní aspoň zaspieval s tým milým dievčatkom. "A-ja-hojaja, ruža z Dunaja"...60%. (24.06.2012)

Mam rad praci Karla Kachyni a jeho vykresleni pribehu. Pokud budeme Prace vnimat jako rodinny/detsky film, pak je vse v poradku a myslim, ze i po letech se snimek, zvlast chlapcum bude libit. Jinak bych ale film vubec nezaradil jako valecny ci drama, to by bylo hodne spatne. Parta hodnych strycku co na fronte perou docista do cista, myslim, ze se film mohl dotknout vojaku, bojujicich na vychodni fronte. Ne vsechny herecke vykony byly dobre, vynikajici byla Maruska Magdolenova. Priznam se, ze jsem mel problem s postavou Frantiska, ktery nenesl ani minimalni znamku pobytu v koncentraku ( s vyjimkou cisla a pohmozdenin na zadech ) a choval se jako rozmazleny spratek, kradl naboje, zbrane, hazel po holce jablkem, delil se tak, ze si vetsi kus nechal... Zaver byl ale, az pohadkovy a Kachynsky, vice jak tri hvezdicky ze sebe ale nevymacknu. (24.03.2009)

Předloha tohoto filmu mi kdysi pomohla přežít jednu z nejtěžších nocí mýho života. Skočil jsem tehdy omylem do rozžhavenýho popela a spálil si nohu až po kotník do černé pečínky. Bolelo to, smrdělo to, nechtělo se to hojit. První noc jsem měl nohu zapatlanou pantenolem a ponořenou ve studené vodě v kyblíku proti bolesti (neměli jsme tam tehdy žádný léky). Protože jsem nemohl spát (k bolesti se přidala i horečka), četl jsem si a protože to bylo na chatě, neměl jsem moc věcí k výběru. Práče se tedy stalo jasnou volbou a díky němu jsem celou noc přežil ve zdraví, neusnul jsem a noha se mi nakonec uzdravila. Film je trochu jiný, z knížky mě nikdy nenapadlo, jakej je Frantík holomek. V knížce mi přišel jen jako trochu větší kvítko. Změnil se, některé části jeho příběhu zmizely, některé přibyly nebo se změnily. Michal Koblic byl podobně intuitivní herec, jako Tomáš Holý a celý tenhle film drží jeho výkon pohromadě. Příběh, no, kdyby hráli jiní herci, jak už jsem řekl - nedopadlo by to tak dobře. I takhle to je k nerozeznání podobný většině ostatních dětských komunistických dramat, ale nad průměr to vytahuje Michal Koblic, Gustáv Valach a samozřehně Menšík, jehož je to v tehdejší době vlastně jen jedna z klonových rolí ( viz třeba Hledá se táta) pábitele a baviče. Tenhle film je civilně natočený, s nijak přehnanými hereckými výkony a bez zvláštních okras, akčních scén, bez kterých se dnešní filmy neobejdou (filtry, střih atp). Domácký, skutečně rodinný. Příběh Frantíka Bureše si vás získá, pokud ještě pořád máte v srdci trošku toho dětství, té radosti z jednoduchosti bez přetvářky, toho dobrodružného naivismu a optimismu a důvěry. Já ještě pořád mám, naštěstí. (03.08.2007)