Práče

Roztomilý poetický snímek z válečného prostředí (to je ale oxymoron), taková prefigurace Kolji. Zajímavá role koktavého vojáka v podání slovenského herce Gustáva Valacha známého z trilogie s Tomášem Holým (Pod Jezevčí skálou, apod.) Při závěrečné scéně se mi hnaly slzy do očí, přiznávám....takovéto snímky mi v dnešní kinematografii chybí. Kachyňa mi také schází... (21.11.2004)

Dva roky před tématicky podobným Tarkovského Ivanovým dětstvím natáčí Karel Kachyňa Práče, film válečný, přesto film poetický, film zachycující válku dětskýma očima, a hlavně film neméně dobrý než Tarkovského legendární a mezinárodními cenami ověnčený snímek. Nejsilnější je v obrazech ryzího dětského světa, třeba ve scéně, kdy Marijka objeví na Františkově dětském předloktí vytetované vězeňské číslo z lágru a on jí v intencích dětského chápání vysvětluje, co to koncentrační tábor je... Kachyňa se k modelu světa viděného dětskýma očima vracel opakovaně (Ať žije republika, Vlak dětství a naděje, ale i v dalších filmech s mimoválečnou tématikou) a tady ho použil vůbec poprvé, je to možný únik těžké době, která umělecky přála dosud jen ryze schematickým dílům, rok 1960 už byl ale prodchnut (zatím jen velmi nezřetelně) počínajícím táním tuhých politických poměrů 50. let a tak se Kachyňa pokusil v Práčeti o úkrok ze schematické kinematografie té doby - jeho druhý válečný film již stojí někde mezi 50. a 60. léty, tedy dobou schematismu a výrazné umělecké svobody. A možná právě díky tomu Kachyňa upřednostnil ve své tvorbě poetický rozměr, natočil o válce v podstatě milý film, s vynikajícími dětskými hrdiny a přijatelnou dávkou patosu, který na samém konci příběhu získá až rozměr národně obrozenecký... (18.11.2013)

Vzpomínky na dětství a povinné angažované filmy jsou vždy tíživou chmurou. Revize zralého věku buď tento dojem raného věku potvrzuje, nebo naopak od základů bourá. Jistým vodítkem při hledání odpovědi na tuto otázku jsou v případě PRÁČETE jména tvůrců filmu, ale i doba jeho vzniku. Bez výjimky se jedná o jména jasná a často i o špičkové osobnosti. V Kachyňově tvorbě představuje PRÁČE volnou řadu obdobných, na vidění dětských hrdinů založených děl: AŤ ŽIJE REPUBLIKA (1965), ROBINSONKA a PAVLÍNKA (obě 1974), POČÍTÁNÍ OVEČEK (1981) a famózní seriál VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE (1984). Neobvyklý pohled do života týlových složek 1. československého armádního sboru během nejtěžších dnů karpatsko-dukelské operace připomíná svou atmosférou slavný Bondarčukův film OSUD ČLOVĚKA natočený o rok dříve podle stejnojmenné novely Michaila Šolochova. Válka, aniž se stírá cokoliv z jejích hrůz, je tu stále tak trochu dětskou hrou obohacenou o hrozivé rysy bezprostřední zkušenosti s dospělým světem koncentračního tábora. Věrohodně působí i příhoda s krávou a holčičkou i česko-slovenské dětské přátelství, které z ní vzniká. Poetický obraz dětského světa vrcholí symbolicky překročením československé státní hranice 6. října 1944 (pomíjím o zhruba 6 týdnů mladší vstup sovětských vojsk na území Podkarpatské Ukrajiny), jímž se psychologicky láme průběh války z pohledu našeho druhoodbojového exilu. Exil vlastně končí a obnovená československá státnost pokračuje a sílí každou hodinou, každým dnem, týdnem i měsícem, které přibližují konec druhé světové války. Obraz, podepřený kvalitními výkony všech protagonistů s jasnou dominancí slovenského velikána Gustáva Valacha, i po letech a přes propast desetiletí přibližuje válečné hrůzy také dětem naší doby. V této souvislosti zůstává nezodpovězenou otázkou, nakolik jsou zralé generace naší současnosti s to pochopit hloubku a závažnost tohoto Kachyňova pozoruhodně zralého, civilně pojatého svědectví. (27.01.2008)

Je úplně jedno, zda se jedná o film ze západní nebo východní fronty. Pro mne je důležitý příběh, který z filmu vyplývá, který popisuje lidskost, která z filmu vyznívá. Žádná válka není dobrá, protože ničí rodiny, dělá z lidí ještě větší zvěř, než sami jsou. Z války nemůže vzniknout nic dobrého, ať si to zdůvodňuje kdo chce, jak chce. V tomto filmu jsem viděl drobná hrdinství lidí, kteří byli hrdinové, i když nebyli v první linii. (30.09.2009)

Film mi evokuje film Na žižkovském válečném voze. Oba dva filmy jsou válečné. Jeden z doby husitské a druhý ze Světové války. V obou dvou ač mezi dispělými se odvíjí příběh z dětské perspektivy. Navíc malému hrdinovi říkají práče podle vzoru bojovníků obshuhující prak za Žižky. Práče si zahraje pozdější vůdce Rezavých klíčů ze sseriálu Záhada hlavolamu. (19.07.2020)