Práče

Vzpomínky na dětství a povinné angažované filmy jsou vždy tíživou chmurou. Revize zralého věku buď tento dojem raného věku potvrzuje, nebo naopak od základů bourá. Jistým vodítkem při hledání odpovědi na tuto otázku jsou v případě PRÁČETE jména tvůrců filmu, ale i doba jeho vzniku. Bez výjimky se jedná o jména jasná a často i o špičkové osobnosti. V Kachyňově tvorbě představuje PRÁČE volnou řadu obdobných, na vidění dětských hrdinů založených děl: AŤ ŽIJE REPUBLIKA (1965), ROBINSONKA a PAVLÍNKA (obě 1974), POČÍTÁNÍ OVEČEK (1981) a famózní seriál VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE (1984). Neobvyklý pohled do života týlových složek 1. československého armádního sboru během nejtěžších dnů karpatsko-dukelské operace připomíná svou atmosférou slavný Bondarčukův film OSUD ČLOVĚKA natočený o rok dříve podle stejnojmenné novely Michaila Šolochova. Válka, aniž se stírá cokoliv z jejích hrůz, je tu stále tak trochu dětskou hrou obohacenou o hrozivé rysy bezprostřední zkušenosti s dospělým světem koncentračního tábora. Věrohodně působí i příhoda s krávou a holčičkou i česko-slovenské dětské přátelství, které z ní vzniká. Poetický obraz dětského světa vrcholí symbolicky překročením československé státní hranice 6. října 1944 (pomíjím o zhruba 6 týdnů mladší vstup sovětských vojsk na území Podkarpatské Ukrajiny), jímž se psychologicky láme průběh války z pohledu našeho druhoodbojového exilu. Exil vlastně končí a obnovená československá státnost pokračuje a sílí každou hodinou, každým dnem, týdnem i měsícem, které přibližují konec druhé světové války. Obraz, podepřený kvalitními výkony všech protagonistů s jasnou dominancí slovenského velikána Gustáva Valacha, i po letech a přes propast desetiletí přibližuje válečné hrůzy také dětem naší doby. V této souvislosti zůstává nezodpovězenou otázkou, nakolik jsou zralé generace naší současnosti s to pochopit hloubku a závažnost tohoto Kachyňova pozoruhodně zralého, civilně pojatého svědectví. (27.01.2008)

Průměrný film s dobrými hereckými výkony. Představitelé dětských Marie Magdolenová jako Marijka, ale především Michal Koblic jako Franta Bureš - Práče, zvládli své role lépe, než mnozí z dospělých herců. Vladimír Hlavatý jako velitel moc přesvědčivý nebyl a na Vladimíru Menšíkovi již bylo vidět, kam budou jeho budoucí role směřovat. (27.10.2006)

Předloha tohoto filmu mi kdysi pomohla přežít jednu z nejtěžších nocí mýho života. Skočil jsem tehdy omylem do rozžhavenýho popela a spálil si nohu až po kotník do černé pečínky. Bolelo to, smrdělo to, nechtělo se to hojit. První noc jsem měl nohu zapatlanou pantenolem a ponořenou ve studené vodě v kyblíku proti bolesti (neměli jsme tam tehdy žádný léky). Protože jsem nemohl spát (k bolesti se přidala i horečka), četl jsem si a protože to bylo na chatě, neměl jsem moc věcí k výběru. Práče se tedy stalo jasnou volbou a díky němu jsem celou noc přežil ve zdraví, neusnul jsem a noha se mi nakonec uzdravila. Film je trochu jiný, z knížky mě nikdy nenapadlo, jakej je Frantík holomek. V knížce mi přišel jen jako trochu větší kvítko. Změnil se, některé části jeho příběhu zmizely, některé přibyly nebo se změnily. Michal Koblic byl podobně intuitivní herec, jako Tomáš Holý a celý tenhle film drží jeho výkon pohromadě. Příběh, no, kdyby hráli jiní herci, jak už jsem řekl - nedopadlo by to tak dobře. I takhle to je k nerozeznání podobný většině ostatních dětských komunistických dramat, ale nad průměr to vytahuje Michal Koblic, Gustáv Valach a samozřehně Menšík, jehož je to v tehdejší době vlastně jen jedna z klonových rolí ( viz třeba Hledá se táta) pábitele a baviče. Tenhle film je civilně natočený, s nijak přehnanými hereckými výkony a bez zvláštních okras, akčních scén, bez kterých se dnešní filmy neobejdou (filtry, střih atp). Domácký, skutečně rodinný. Příběh Frantíka Bureše si vás získá, pokud ještě pořád máte v srdci trošku toho dětství, té radosti z jednoduchosti bez přetvářky, toho dobrodružného naivismu a optimismu a důvěry. Já ještě pořád mám, naštěstí. (03.08.2007)

Na tento film bohužel nebudu úplně hodný. Motiv, kdy vojenští prádelníci vezmou do party chlapce osvobozeného z koncentráku, sliboval lepší podívanou, než jakou jsem nakonec dostal. Problém byl, že kluk se nechoval zrovna dvakrát sympaticky, navíc jeho představitel tomu svým dost patetickým projevem také moc nepomohl. O to více mě zaujala parta prádelníků skládající se ze správných chlapů, kteří jsou boje v předních liniích moc staří nebo churaví. O to zodpovědněji přistupují k tomu, aby voják, který si na frontě pohodlí opravdu moc neužije, si mohl užít čistého oblečení. Ale když je příležitost k významnému ozbrojenému zásahu, neváhají ani chvíli. Ovšem jejich chování k chlapci jsem moc nechápal. Ve chvílích, kdy měl dostat pořádnou sodu, se mu ještě div neomlouvali či ho neplácali po zádech. (05.02.2021)

Československý válečný film odehrávající se na jaře roku 1945, kdy je během osvobozování koncentračních táborů v Polsku nalezen malý chlapec. Opuštěného hocha Františka Bureše (M. Koblic) se ujme skupina československých vojáků zabývající se praním prádla pro armádu a tam chlapec pomáhá s potřebnými pracemi a dostává i lekce z vojenského výcviku. Práče, jak je hoch nazýván podle kluků ozbrojených praky během husitského povstání, velmi touží po skutečné bojové akci a ochotně doručuje alespoň depeše. Jeho nápadná touha aktivně se zapojit do probíhajících bojů, je odměňována úsměvy přátelských vojáků, jimiž je obklopen. V rolích vojáků, kteří se k práčeti chovali otcovsky a s velkým pochopením jeho nelehké situace, se objevil vždy dobře naladěný V. Menšík, vedoucí skupiny V. Hlavatý, G. Valach, M. Ťapák či B. Záhorský. Z důstojníků se představil nadporučík S. Remunda a major M. Holub. Přestože snímek pojednává o neveselé době, kdy sice už bylo jasné, že konec války se blíží, ale Němci stále urputně bojovali, z filmu pana K. Kachyni sálá optimismus, naděje a lidskost, neboť válečné útrapy jsou odsunuty do pozadí a celková situace je viděna dětskýma očima. Pan Kachyňa proslul svou úspěšnou spoluprací s dětskými herci a tento film tuto jeho schopnost jen potvrzuje. Snímek vyzařuje pohodovou a odlehčenou atmosféru, ale obsahuje i dramatickou složku, v níž oddíl z prádelny zneškodní skupinu německých špionů, k jejímuž odhalení přispěl též i malý František. Film mi v některých ohledech připomíná jiné dílo z Kachyňovy kuchyně, a sice o něco mladší Ať žije republika. V závěru filmu nedokázali vojáci skrýt stopy dojetí, neboť právě spolu s Rudou armádou překročili československé hranice a mohli tak konečně začít osvobozovat svou vlast. Práče je jedno z prvních Kachyňových filmů, které následovalo hned po legendárním Králi Šumavy a domnívám se, že už v těchto svých počátečních dílech si nastavil pomyslnou uměleckou a filmařskou úroveň hodně vysoko a celý život se jí držel. (19.11.2023)