Práče

Mam rad praci Karla Kachyni a jeho vykresleni pribehu. Pokud budeme Prace vnimat jako rodinny/detsky film, pak je vse v poradku a myslim, ze i po letech se snimek, zvlast chlapcum bude libit. Jinak bych ale film vubec nezaradil jako valecny ci drama, to by bylo hodne spatne. Parta hodnych strycku co na fronte perou docista do cista, myslim, ze se film mohl dotknout vojaku, bojujicich na vychodni fronte. Ne vsechny herecke vykony byly dobre, vynikajici byla Maruska Magdolenova. Priznam se, ze jsem mel problem s postavou Frantiska, ktery nenesl ani minimalni znamku pobytu v koncentraku ( s vyjimkou cisla a pohmozdenin na zadech ) a choval se jako rozmazleny spratek, kradl naboje, zbrane, hazel po holce jablkem, delil se tak, ze si vetsi kus nechal... Zaver byl ale, az pohadkovy a Kachynsky, vice jak tri hvezdicky ze sebe ale nevymacknu. (24.03.2009)

Vzpomínky na dětství a povinné angažované filmy jsou vždy tíživou chmurou. Revize zralého věku buď tento dojem raného věku potvrzuje, nebo naopak od základů bourá. Jistým vodítkem při hledání odpovědi na tuto otázku jsou v případě PRÁČETE jména tvůrců filmu, ale i doba jeho vzniku. Bez výjimky se jedná o jména jasná a často i o špičkové osobnosti. V Kachyňově tvorbě představuje PRÁČE volnou řadu obdobných, na vidění dětských hrdinů založených děl: AŤ ŽIJE REPUBLIKA (1965), ROBINSONKA a PAVLÍNKA (obě 1974), POČÍTÁNÍ OVEČEK (1981) a famózní seriál VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE (1984). Neobvyklý pohled do života týlových složek 1. československého armádního sboru během nejtěžších dnů karpatsko-dukelské operace připomíná svou atmosférou slavný Bondarčukův film OSUD ČLOVĚKA natočený o rok dříve podle stejnojmenné novely Michaila Šolochova. Válka, aniž se stírá cokoliv z jejích hrůz, je tu stále tak trochu dětskou hrou obohacenou o hrozivé rysy bezprostřední zkušenosti s dospělým světem koncentračního tábora. Věrohodně působí i příhoda s krávou a holčičkou i česko-slovenské dětské přátelství, které z ní vzniká. Poetický obraz dětského světa vrcholí symbolicky překročením československé státní hranice 6. října 1944 (pomíjím o zhruba 6 týdnů mladší vstup sovětských vojsk na území Podkarpatské Ukrajiny), jímž se psychologicky láme průběh války z pohledu našeho druhoodbojového exilu. Exil vlastně končí a obnovená československá státnost pokračuje a sílí každou hodinou, každým dnem, týdnem i měsícem, které přibližují konec druhé světové války. Obraz, podepřený kvalitními výkony všech protagonistů s jasnou dominancí slovenského velikána Gustáva Valacha, i po letech a přes propast desetiletí přibližuje válečné hrůzy také dětem naší doby. V této souvislosti zůstává nezodpovězenou otázkou, nakolik jsou zralé generace naší současnosti s to pochopit hloubku a závažnost tohoto Kachyňova pozoruhodně zralého, civilně pojatého svědectví. (27.01.2008)

Československý válečný film odehrávající se na jaře roku 1945, kdy je během osvobozování koncentračních táborů v Polsku nalezen malý chlapec. Opuštěného hocha Františka Bureše (M. Koblic) se ujme skupina československých vojáků zabývající se praním prádla pro armádu a tam chlapec pomáhá s potřebnými pracemi a dostává i lekce z vojenského výcviku. Práče, jak je hoch nazýván podle kluků ozbrojených praky během husitského povstání, velmi touží po skutečné bojové akci a ochotně doručuje alespoň depeše. Jeho nápadná touha aktivně se zapojit do probíhajících bojů, je odměňována úsměvy přátelských vojáků, jimiž je obklopen. V rolích vojáků, kteří se k práčeti chovali otcovsky a s velkým pochopením jeho nelehké situace, se objevil vždy dobře naladěný V. Menšík, vedoucí skupiny V. Hlavatý, G. Valach, M. Ťapák či B. Záhorský. Z důstojníků se představil nadporučík S. Remunda a major M. Holub. Přestože snímek pojednává o neveselé době, kdy sice už bylo jasné, že konec války se blíží, ale Němci stále urputně bojovali, z filmu pana K. Kachyni sálá optimismus, naděje a lidskost, neboť válečné útrapy jsou odsunuty do pozadí a celková situace je viděna dětskýma očima. Pan Kachyňa proslul svou úspěšnou spoluprací s dětskými herci a tento film tuto jeho schopnost jen potvrzuje. Snímek vyzařuje pohodovou a odlehčenou atmosféru, ale obsahuje i dramatickou složku, v níž oddíl z prádelny zneškodní skupinu německých špionů, k jejímuž odhalení přispěl též i malý František. Film mi v některých ohledech připomíná jiné dílo z Kachyňovy kuchyně, a sice o něco mladší Ať žije republika. V závěru filmu nedokázali vojáci skrýt stopy dojetí, neboť právě spolu s Rudou armádou překročili československé hranice a mohli tak konečně začít osvobozovat svou vlast. Práče je jedno z prvních Kachyňových filmů, které následovalo hned po legendárním Králi Šumavy a domnívám se, že už v těchto svých počátečních dílech si nastavil pomyslnou uměleckou a filmařskou úroveň hodně vysoko a celý život se jí držel. (19.11.2023)

Pravda, je to už nějaký ten pátek, co jsem tenhle film viděl, ale silný dojem ve mně zůstal dodnes.Režisérovi se podařilo skloubit poetiku, romantiku, pseudorodičovskou lásku,a to vše drsnou realitou války.Franta Bureš se stal okamžitě miláčkem kluků od prádla a prožívá nádherné i divoké situace.Jeho snem je, tak jako snad u každoho malého kluka, zabojovat si. No a co se nakonec stalo...?Podívejde se na to.Je to krásný film. (18.11.2013)

Po všetkých tých depresívnych a tragických vojnových filmoch dobre padne Kachyňov pohľad detskými očami ako VOJNA HROU. Chlapec Franta, sirota z koncentráku, je celkom veselý, šikovný a vo vojenskej práčovni pomáha, ako vie. To mu veľmi skoro už ako vojakovi elévovi nemôže stačiť, no nevie, že zbrane deťom do rúk nepatria a tak mu často ide o holý život. Aj to je ale brané skôr rozprávkovým štýlom a tak som sa ani trochu neobával, že by sa mu niečo mohlo stať. Optimistický film o vojne s Menšíkovým humorom a dobrými detskými hercami mi síce nepriniesol maximálny zážitok, ale nadpriemer to určite bol. –––– To jsou takový baráky a do těch zavírají lidi, víš? Kolem je plot z drátú a nikdo nesmí ven. Všichni mají hlad a chtějí domů. (05.06.2015)