Sestřičky

Velmi slušný Kachyňa, ovšem srovnání s filmem "Pozor Vizita" jasně dokládá, jak moc u Kachyni záleží na hereckých výkonech. V Sestřičkách citelně chybí herec Hrušínského formátu. Jiřina Jirásková hraje sice slušně, ale nic víc. Polohu hudrající glosátorky zvládla bezpečně, ale bez jiskry, rutinovaně, jako ostatně většinu svých rolí. Alena Mihulová příjemně překvapuje bezprostředností. Role křehké, zamindrákované, nezkušené, hledající se dívky jí byla takříkajíc napsána na tělo. (27.10.2006)

Bezesporu jedno z nejlepších děl Karly Kachyni a hereckého mistrovství Jiřina Jiráskové v její komediální poloze. Už ten film znám nazpaměť a stále mě nepřestává bavit. Každá scéna má tu svůj význam, není tam nic zbytečného. České pohraničí na počátku 50. let takhle podobně vypadalo, pamatuji si to z vyprávění svého otce, který tam začínal učitelskou dráhu. Noví osídlenci přicházeli často ze Slovenska, bývali to mnohdy lidé prostí až rozumově omezení, a podle toho to tam vypadalo. I ten sedlák, zatrpklý tím, že mu "sebrali" pole a sám musí pracovat na státním statku, spousty bláta, hnojiště... Těžko se rodil nový život v českých Sudetech... A k tomu všemu přišla mladičká dívka (mimochodem zde se stárnoucí Kachyňa zamiloval do o 40 let mladší Aleny), aby zde poznala tvrdé stránky života a dobrala se skutečné lásky a stala se ženou. Scéna, kdy přiváží do nemocnice novorozeně, mě vždycky dojme. (15.07.2019)

Co že tak nízko??? Hej lidi (někteří)??? Koukali jste do háje na stejný film co já??? Ne že by Kachyňa nenatočil většé pecky (ne že by tento film ovšem nebyl pecka), ale když se člověk podívá, jaký píčoviny jsou zde často hodnoceny tak vysoko, měli by sestřičky rozhodně mít alespoň svých zasloužených 85%!! (23.05.2007)

Celkem nedávno mě dva Kachyňovy filmy z osmdesátých let navnadily i na tenhle osvědčený televizní flák. Sestřičky sice podobně jako Dobré světlo a Kam pánové, kam jdete charakterizuje existnciální zájem o trampoty jednotlivce v tranzitní fázi, jíž se anglicky říká trefně coming-of-age, ale vyloženě schází společensko-kritický osten, který činil z výše jmenovaných filmů dodnes zajímavá pokoukání. Je s podivem, že Kachyňa, příkrý vůči nešvarům let osmdesátých, jen o několik let dříve celkem explicitně omlouvá excesy padesátých let (nejen scéna, kde se stará panna Jirásková naváží do kulaků); možná výsledek nostalgie. Další potíží je představitelka hlavní role Alena Mihulová. Nelze jí upřít jistý sexuální apel dívky, která jen o pár měsíců odrostla zájmu pedofila, ale jisté nesouměrnosti brání hovořit o klasické filmové kráse. To vše by se dalo pominout, kdyby byla Mihulová s to podat výrazný herecký výkon, do něhož má její postsynchronní kuňkání daleko. Na postavě aspirantky na profesi zdravotní sestry jsou nakonec spolehlivě nejzajímavější její mužští kolegové, především shovívavý sexuální neschopa Oldřich Vízner. Nečekaně nemastné pokoukání trochu narovnává ponurá výprava, umísťující příběh do zimních měsíců - nejspíš inspirace Kleinovým Jak básníkům chutná život. (23.10.2015)

Zvláštní, tento film jsem zřejmě vlivem ne úplně trefně sestříhaných upoutávek vždy považoval za jakousi odlehčenou komedii a ekvivalent k Básníkům. Inu, víc splést jsem se nemohl. Kachyňa jako vždy více než skvostný a jeho exkurz do počátků lékařské péče ve špinavých kolektivizovaných zapadákovech rozhodně zanechal hluboký dojem. Velké ocenění za ty exteriéry, natočili to tak, že jsem to bahno a hnůj cítil i v pohodlí novotou zářícího gauče a čerstvě vymalovaného obýváku. (15.12.2022)