Sestřičky

Jako malý parchant jsem Sestřičky snad nikdy ani neviděl celé a tak jsem z nich získal pocit, že je to špinavý, depresivní, chlupatý film, ke kterému se nemá smysl vracet... No, tak jsem se zas splet! :-P Jo, špinavý to je, ale jinak je to Kachyňa přesně, jako ho máme rádi - poetický a dojemný... Pro mě to bylo opravdu obrovské překvapení, tím spíš, že jsem byl zdejším "modrým hodnocením" ukolébán, že mé dětské dojmy nebyly mimo.. ale byly! ..... Nejsou nakonec ty 4 hvězdy taky málo..? (12.12.2009)

Takhle milou Mihulovou jsem snad ještě neviděl. A nikdy bych neřekl, jak jí to bude herecky slušet vedle Jiráskový. Fajnově odvyprávěnej příběh, charismatickej Husák a sympaticky ukecanej Vízner, to musí fungovat. Ono z toho možná nic není tak skvělýho, ale dohromady to Kachyňa umí poskládat parádně. (12.11.2020)

Život nám dá tu nejlepší školu. O tom se na vlastní kůži přesvědčí i mladá a nezkušená sestřička Alena Mihulová, ale nemusí si zoufat, protože ochranou ruku nad drží skvělá Jiřina Jirásková. Ta byla tak přirozená, že v minulém životě musela tuto práci určitě vykonávat. Všechno dělala nenuceně a s velkou samozřejmostí. (02.07.2009)

Jedna z výnimiek, u ktorých idem pri opakovanom zhliadnutí s hodnotením hore. Film je krásne obyčajný, pravdivý, vrátane uveriteľných hereckých výkonov, je aj vtipný a ak nájde spolupracujúceho diváka, určite ho nesklame. Bez problémov ho zaradím do svojej Top 100 CS, len musím nájsť iný, ktorý na to doplatí. (05.04.2010)

Všední den venkovského komunistického Československa umístěnek, prudérie, padesátých let, ale ne jejich první, ale druhé poloviny s patrným ulevením a zmírněním praktik, kterými vstupoval po roce 1948 do života. Pozorný divák si všimne řady výroků, které dobu přesahují a současně charakterizují (náznaky generačních sporů mezi Marií a babi). Kachyňa dal v tomto díle prostor hercům tehdejší střední a mladé generace (Vízner, Vetchý, Mihulová, Husák); kvalitní scénář zo umožnil i dalším výborným hercům, z nichž do paměti mi vstoupil nejvíce ve stínu poněkud stojící Bořivoj Navrátil. Přechodné období mezi koncem budovatelské generace a nástupem generace Pražského jara výstižně dokreslují nevzhledné budovy a domy poloslamového vzhledu, úděsně zanedbané interiéry chlévů prvních kolektivizačních družstev a státních statků a celá řada dalších prvků, které jsou tak samozřejmé pro pamětnickou a neobvyklé pro současnou mladou generaci. Skloubení lyrických i realistických prvků, skutečné tváře režimu i nesnadného venkovského života, křehkého dívčího dospívání i lidské malosti a všednosti jsou největším přínosem SESTŘIČEK. Báseň vdechnutá do všedního života normálních lidí. Lehce se to píše, podstatně hůře uskutečňuje. A úspěch bývá trpce vydobytý a vzácný. I v té generaci báječných mladých mužů a žen šedesátých let. Víznerova bonusová slova o tom, že až s odstupem času začíná doceňovat výjimečnost a nadčasovost tohoto skvělého filmu jsou charakteristická i výstižná zároveň. Opravdu k nim není co dodat. (27.01.2008)