Sestřičky

Jedna z výnimiek, u ktorých idem pri opakovanom zhliadnutí s hodnotením hore. Film je krásne obyčajný, pravdivý, vrátane uveriteľných hereckých výkonov, je aj vtipný a ak nájde spolupracujúceho diváka, určite ho nesklame. Bez problémov ho zaradím do svojej Top 100 CS, len musím nájsť iný, ktorý na to doplatí. (05.04.2010)

Jestli jako já pozorujete úpadek západní civilizace, chcete pochopit jeho příčiny a usilovně se při tom snažíte se nestat misogyny, tak se snad raději vyhněte tomuhle filmu, protože to je úplný female dumpster fire a možná poslední kapka. Začíná tím, že dívčí kolektiv šikanuje protagonistku za to, že je ještě panna, načež protagonistka otevírá klín každému, kdo ji věnuje trochu pozornosti. Hlavní herečka se na tuhle roli asi náramně hodila, protože začala spát s režisérem filmu = s člověkem, co mohl být její děda. Hlavní postava se taky překotně hledá v životě, navazuje vztah se starší mentorkou a ke konci se i pokouší zaujmout autoritativnější roli, čemuž se ale nedá moc věřit, protože se jinak chová pořád stejně blbě. V kontextu kultury, která tvrdí, že ženy jsou rovny mužům, se cítím ohrožen a uražen. Snad to není skutečná sonda do ženské duše, nýbrž jen fikce z per mužských autorů předlohy a scénáře. (14.03.2024)

Všední den venkovského komunistického Československa umístěnek, prudérie, padesátých let, ale ne jejich první, ale druhé poloviny s patrným ulevením a zmírněním praktik, kterými vstupoval po roce 1948 do života. Pozorný divák si všimne řady výroků, které dobu přesahují a současně charakterizují (náznaky generačních sporů mezi Marií a babi). Kachyňa dal v tomto díle prostor hercům tehdejší střední a mladé generace (Vízner, Vetchý, Mihulová, Husák); kvalitní scénář zo umožnil i dalším výborným hercům, z nichž do paměti mi vstoupil nejvíce ve stínu poněkud stojící Bořivoj Navrátil. Přechodné období mezi koncem budovatelské generace a nástupem generace Pražského jara výstižně dokreslují nevzhledné budovy a domy poloslamového vzhledu, úděsně zanedbané interiéry chlévů prvních kolektivizačních družstev a státních statků a celá řada dalších prvků, které jsou tak samozřejmé pro pamětnickou a neobvyklé pro současnou mladou generaci. Skloubení lyrických i realistických prvků, skutečné tváře režimu i nesnadného venkovského života, křehkého dívčího dospívání i lidské malosti a všednosti jsou největším přínosem SESTŘIČEK. Báseň vdechnutá do všedního života normálních lidí. Lehce se to píše, podstatně hůře uskutečňuje. A úspěch bývá trpce vydobytý a vzácný. I v té generaci báječných mladých mužů a žen šedesátých let. Víznerova bonusová slova o tom, že až s odstupem času začíná doceňovat výjimečnost a nadčasovost tohoto skvělého filmu jsou charakteristická i výstižná zároveň. Opravdu k nim není co dodat. (27.01.2008)

Zablácené prostředí pohraničního zapadákova padesátých let je kulisou černé komedie o dvou zdravotních sestřičkách, nenaplněných láskách a zcela všedních věcích všedního života. Karel Kachyňa po filmu "Pozor, vizita!" opět sáhl do bibliografie Adolfa Branalda a natočil film v podobném stylu. Když se spojí režisérský um Karla Kachyni a herecký um Jiřiny JiIráskové a Aleny Mihulové nic jiného než kvalitní film vzniknout nemůže. (26.04.2006)

Syrová poetika života - trpká i úsměvná ... nadčasová. Poválečná doba se nezastavila, jen kráčela trochu smířlivěji ke světlým zítřkům - a v marastu všedních dnů si každý hledal své místo na slunci ... tak jako vždycky - neboť zmiňované světlé zítřky nám patrně nebyly, nejsou a nebudou souzené ... v žádných časech ... minulých ani budoucích. Kromě jiného možná proto, že tu a tam se kolo dějin pootočí - a my někdy dostaneme dokonce i to, co jsme chtěli ... (10.01.2013)