Směšný pán

Mám rád neznámé a zapomenuté filmy, tím spíš když jsou z nové vlny. Směšný pán vyniká hlavně svým žánrovým rozsahem-je to mysteriózní drama, kritika režimu a občas i tragikomedie. Tradiční Kachynovy řemeslné kvality nechybějí (kamera často používá k navození snové atmosféry rozostřené okraje záběrů), Liškova hudba je výtečná a Vladimír Šmeral exceluje tak, že jsem mu při jeho sabotážích nepokrytě fandil. To se ovšem nelíbilo doktorovi Adamírovi a jeho jeho hláška "pokud nám to tady budete takhle jebat" mne docela hodně pobavila :) (25.04.2010)

Film, který mě uchvátil. Pokud ho dokážete docenit, zůstane v paměti a vyvolává i zpětně pozitivní dozvuky v myšlenkách. Má výtečnou nemocniční atmosféru, melancholickou, posmutnělou, což doplňuje nádherná osobitá poetika a hudba. Vůle žít, překonávat problémy, hledat naději... úžasné a nejednoznačné prolínání snů a reality, kde si s námi režisér hraje, potřebujete hlavně vlastní fantazii... a tady se ukazuje, jaký byl Karel Kachyňa filmařský génius! Úchvatné filmové rozuzlení... 90 % (03.11.2017)

Spojenie Karel Kachyňa a psychologická dráma nie je žiaden materiál pre sobotný prime time. Nemusí to ale byť aj nutne bohatý materiál pre podrobný kritický rozbor. Dráma starého človeka na smrteľnej posteli, ktorý hľadá na poslednú chvíľu ešte aký taký zmysel života pôsobí mierne televíznym dojmom a stojí na výkone hlavného predstaviteľa Vladimíra Šměrala. Príbehy z nemocničného prostredia bývajú zo svojej podstaty depresívne, Směšný pán je ale skôr také nostalgické, melancholické nahliadnutie do života starého človeka. Že tí majú svoje muchy typu "nebudem brať lieky a nebudem" je bez diskusie. (21.03.2014)

Dojemný příběh o konci života na mě silně zapůsobil především díky fantastickému výkonu Vladimíra Šmerala, charizmatu Jiřího Adamíry a taky atmosféře Starého města 60. let, viditelné zvláště v závěru filmu. Užila jsem si ty záběry fasád a ozdob historických domů, podbarvené nádhernou Liškovou hudbou. Všechny tyto součásti Kachyňova a Procházkova dramatu postupně utvořily dokonalý celek, který mě opravdu vzal za srdce. (15.01.2016)

„Musíte se usmívat, budete v novinách.“ - „Už jsem byl.“ Navzdory názvu nejde o nic směšného. Pominu-li úsměvné odhalování „klukovin“ pacienta, je to velmi smutný a dojemný film. Zlomený, osamělý a nešťastný muž se začne upínat k tomu poslednímu, co ho ještě zaujme; dívce, která na střeše vypouští holuby. Unavený životem, léčbou a prostředím nemocnice, napne všechny své myšlenky a síly k neznámé, která náhle zmizí. Okolím považovaný za blázna, vytrvává v hledání příčiny. Kde mu nestačí chatrné tělo, zaskočí bystrá mysl. A zatímco v úvodu ho spíš soucitně litujete, později mu (i díky excelentnímu výkonu jeho představitele) maximálně fandíte až do samotného konce...s bohužel naprosto zbytečným vysvětlovacím dovětkem, který výsledný dojem dost kazí. Za mě to každopádně budou silné 4*, moc hezký film. „Ještě jste neposlal ani jednu čumkartu, nemám vám jich pár koupit? No aby se přijeli mrknout, že jste neumřel.“ - „Kdo má přijet?“ - „Kdo…já nevim kdo, to vy musíte vědět kdo.“ - „Kvůli mně by mohli poštu zrušit.“ (05.04.2017)