Smrt krásných srnců

Kombinace Ota Pavel a Karel Kachyňa klape na jedničku, tedy v tomto případě na pět hvězd. Nicméně anglický název je Forbidden Dreams - Zakázané sny.  A já v tento večerní čas bych chtěl mít sen reálný, abych nemusel psát tento komentář v den úmrtí velkého herce Karla Heřmánka. Odpočívejte v pokoji mistře. (25.08.2024)

Smrt krásných srncú je herecký film a tým pádom film Karla Heřmánka. Možno aj jeho životná úloha. "Fešák Hubert" tu znova dokazuje, že sa dokáže presadiť v silnej konkurencii a po tom, čo pochopí, že na vesnici sa jeho cieľové publikum nenachádza, vydáva sa do mesta a okusuje všetky slasti, čo výstup na vrchol prináša. Lenže z vrcholu sa rýchlejšie padá. Som rád, že Kachyňa sa neubral smerom jednoduchej moralitky a my tak Heřmánkovu postavu berieme so všetkými jej kladmi a zápormi. Je to film viac o osude, ako o tom, že naše činy sú príčinami našich neskorších úspechov či neúspechov. Môže sa vám dariť akokoľvek, vonkajšie okolnosti, ktoré nedokážeme ovplyvniť, sú ale silnejšie. (02.05.2014)

Mohlo snad spojení Karla Kachyni s předlohou od Oty Pavla dopadnout jinak? Nemluvě o vynikajících hereckých výkonech Karla Heřmánka a Rudolfa Hrušínského. Scéna s představováním vysavače či celá situace kolem rybníka je už asi natolik legendární, že není třeba je více rozmazávat. A pointa se smrtí krásných srnců je neskutečně silná. (25.05.2017)

Další z Heřmánkových hereckých galakoncertů. Ten chlap prostě byl chodící charisma. Tady si švihnul roli Leo Poppera, který by vnutil i beznohému mast na bradavice. Režie Karla Kachyni je často nalepená na postavách, takže by se dala nazvat dokonce i akční. Ve druhé půlce se přitvrdí a jde do tuhého. "Holane, běž!" mě nikdy nepřestane znít v uších. 85% (20.09.2024)

S tímhle filmem mám prostě problém. Kdo viděl Zlaté úhoře a zná tu prosluněnou poetiku Pavlových povídek, bude na tom možná podobně. Tenhle film totiž není poetický, ale dryáčnický. Kachyňa jej přisprostil, žel však směrem, který dává poetice na zadek, a asi jako jeden z prvních použil rozkomíhanou kameru, která štve lidi dnes více, než kdy jindy, protože je všude. Vadí mi i podivné skoky charakteru postavy či ve scénáři, nevyužité možnosti momentů zamyšlení (Co je, co vidíš? - Rybník, klidná hladina. - tato scéna je rovněž vychrlená rychlostí formule, bez oné chvilky ke klidu, bez předělu.) Také ty filtry u kamery, co nejvíc ze všeho připomínají objektiv namazaný sádlem, tady moc nesedí. I herecké projevy mi přijdou hysterické, ačkoliv je hezké vidět jednu z Kamélií. (11.03.2013)