Smrt krásných srnců

Pomaly zisťujem, že kedysi sa točilo veľmi veľa umeleckých, poetických filmov plných inotajov v tejto našej oblasti. Príbeh tohto židovského obchodníka som spočiatku považoval za niečo zo 70. či 80. rokov, veď som ani spočiatku netušil, že je žid alebo Žid, ani to vlastne neviem, každopádne ma to trocha prekvapilo. Bral som to ako príbeh podomového obchodníka a jeho starostí, či hlúpostí, ktoré narobil. Postupne ma to však čoraz viac nudilo a scénky mi prišli zbytočné. Taktiež humoru tu veľa nebolo, myslím, že u Čechov to je preceňované dielo. (15.02.2014)

Smrt krásných srncú je herecký film a tým pádom film Karla Heřmánka. Možno aj jeho životná úloha. "Fešák Hubert" tu znova dokazuje, že sa dokáže presadiť v silnej konkurencii a po tom, čo pochopí, že na vesnici sa jeho cieľové publikum nenachádza, vydáva sa do mesta a okusuje všetky slasti, čo výstup na vrchol prináša. Lenže z vrcholu sa rýchlejšie padá. Som rád, že Kachyňa sa neubral smerom jednoduchej moralitky a my tak Heřmánkovu postavu berieme so všetkými jej kladmi a zápormi. Je to film viac o osude, ako o tom, že naše činy sú príčinami našich neskorších úspechov či neúspechov. Môže sa vám dariť akokoľvek, vonkajšie okolnosti, ktoré nedokážeme ovplyvniť, sú ale silnejšie. (02.05.2014)

Karel Kachyňa zkrátka uměl. A Ota Pavel taky. Rybářské prostředí mě nikterak nevzrušuje, a přesto v jeho povídkách a románech je tolik nadšení, že to zapůsobí snad na každého. A když to ještě zfilmuje režisér Ucha a obsadí hereckým výkvětem osmdesátých let, musí to dopadnout dobře. Ale že až takhle dobře, to je pro mě překvapení. Totiž, jak už tu bylo mnohokrát napsáno, natočit film podle knížky Oty Pavla, to je kolikrát těžší než zastřelit srnce s upřímnýma, téměř lidskýma očima... (12.05.2007)

Portrét tatínka Oty Pavla, "ďábelského" prodavače ledniček a vysavačů, svůdce žen, fandy boxu, rybáře atd., očima Karla Kachyni se mimořádně povedl. Panoptikum českých postaviček nádherně předvedené panoptikem českých herců, od bohémského Poppera, přes lehce nevrlého Proška, excentrického profesora Nejezchleba, lehčí dámičky až k profesorově papouškovi. "Máš prdel?" ptá se papoušek. Mám, tuhle prdel, srandu, legraci, ve své sbírce mám. I s tím méně veselým koncem, který se mi nelíbil tak jako počátek filmu. Ale i konec je dobrý a k příhodám Oty Pavla nepochybně patří. BTW - Z nějakého důvodu jsem dostal při filmu chuť zajít po letech k Rozvědčíkovi a něco tam zbaštit... Silné ****. (20.09.2008)

Ono vystihnout doslova "rybářskou poezii" Oty Pavla není příliš jednoduché ! Ale pane Kachyńo smekám opravdu.Sledovat osud napůl židovské rodiny v předválečném Československu a následně ve fašistém protektorátu je doslava balzámem pro duši. Takové lidské pohlazení s plátna opravdu funguje skvěle.Pan Heřmánek v životním výkonu, pan Hrušinský nezapomenutelný. (21.06.2006)