Smrt krásných srnců

Co ve mně měl film zanechat? Nezáleží na tom, jestli jste věrný, poctivý člověk nebo vychcaný kurevník, protože náckové vás budou šikanovat tak jako tak? Přesně to jsem si z filmu odnesl. Nepřišel žádný trest za Leošovo amorální chování. A závěr, kdy asi dvacetkrát zopakoval, že musí klukům dovézt maso, aby byli do koncentráku silní, mně přišel až směšný... 50% (17.06.2012)

O řece Berounce mohu zcela sobecky prohlásit, že je „moje“ a zcela neskromně, že jsem její znalec, protože jsem na ní strávil nejhezčí chvíle svého života. Všechny volné chvíle… To platí i Otovi Pavlovi, který téměř básnickou řečí dokáže rozesmát i rozplakat. Jan Werich o něm kdysi řekl: „Kdyby to byl anglicky píšící autor, ležel by mu svět u nohou.“ Který sebevrah se může pokusit převést tu jedinečnou poetiku na filmové plátno? Karel Kachyňa! A povedlo se mu to na 300%! Pochopil nejen Otu Pavla, ale i kouzlo nejhezčí řeky na světě. Tak jako Jiří Menzel pochopil Bohumila Hrabala! Díky Pane režisére za jeden z nejlepších českých filmů (03.05.2008)

Autobiografické povídky Oty Pavla krásně a souvisle pospojovány v jedno souvislé dějové pásmo, které vrcholí tragickým osudem jedné česko-židovské rodiny za okupace. Bezprecedentní vyjádření radosti, štěstí a úsměvů, ale i strachu a nervozity, velmi vážné životní osudy-události, prolínající se nenapodobitelně osobitým způsobem, a to právě ve formě zpracování. Které bylo asi i nejsilnější složkou celého tohoto filmu, i když samozřejmě zde bych po této stránce, velmi nerad odsuzoval film i jako vynikající příběh. Žili v Čechach, byli stejní jako my, ale po příchodu Němců se něco změnilo-těžká loučení, změny profesí, profesní růst-hodně peněz vs. chudoba, dobré jídlo vs. nic, veselí vs. žal. V tomto filmu můžete najít opravdu mnoho protikladu. Ale také se můžete jen zamyslet nad tím čeho všeho jsou, nebo byli lidé schopni... Film který i přes časné reprísování nikdy nezklame, brilantní příběh se zajímavými postavami a hereckými výkony dokáže zaujmout od začátku až do samého konce, ať už díky opravdu životní roli Karla Heřmánka a nebo jen nezapomenutelnou v podání starého rybáře Proška (Rudolf Hrušinský)-jediného kamaráda Poppera. (12.05.2007)

Za nedlouho budu maturovat a tak jsem si rozhodl ze Smrti krásných srnců udělat takový výtah, co bych tam tak mohl říci, kdybych chytl Otu Pavla. Každopádně se mi to válelo na stole a oko padlo přesně na tento film. Neváhal jsem a s radostí jsem ho vložil do přehrávače. Ze začátku mě příběh okamžitě vrazil do očí, plno známých herců, ale hlavně fantastický Karel Heřmánek. Uvědomil jsem si, že jsem vlastně tento film viděl jako malý, jen jsem si na to nemohl vzpomenout a tak jsem koukal. Bavil se příjemným průběhem, který později zkomplikovala válka. Příběh výborně funguje jak po komediální stránce tak po dramatické, rozdělený nenápadně na dvě části. Každopádně bych ho po shlédnutí vyslal do kolonky jedněch z nejlepších českých filmů vůbec. Zvláštní, ale neskutečně silný a neobvykle rychlý příběh mi před očima proběhl jako čára života na mé ruce a já po skončení filmu civěl na obrazovku jak vyvoraná myš. Nádherné na tom všem je, že člověk si vždycky po takové kráse uvědomí jednu věc a to tu, že překvapit dokáže opravdu cokoliv a kdykoliv i když si myslí, že už nic překvapit nedokáže. Příjemný a opravdu hodně svižný film, což je neobvyklé, ale postupem času si uvědomuji, jak hodně silná stránka filmu to je. (06.05.2008)

Nádherný film s jednou velkou nevýhodou pro mne: už ho nikdy nemůžu vidět. Příběh tak silný, že mně svírá a škrábe v krku, přes slzy toho stejně moc nevidím...A jedno určitě zbytečné doporučení: projít místa, kde se tento film natáčel je tip na báječný výlet s překvapením- exteriéry se téměř nezměnily. Křivoklát, Berounka, U Rozvědčíka...vše v klidu stihnete za půlden (ale zůstat budete chtít navždy...) (22.06.2010)