Vodník

A na topole podle skal, koncesionář ČT zatleskal. Tedy samozřejmě ne každý.. Stíny horkého léta 87´ využily podobně jako severské kriminálky koncept konfrontace dávného zločinu s vyšetřováním v současnosti a to včetně promítnutí vlivu oné tragické události na všechny zainteresované. Tauš a Douba opět formou nakrkli tradicionalisty, ale zvolené audiovizuální estetično snového oparu vzpomínek tomu baladickému tónu posloužilo dobře a i to krajské policejní ředitelství alias partyhouse v opuštěném autosalónu uprostřed polí přineslo kouzlo odlišnosti. Pro vnímavějšího diváka možná škoda, že jeho cesta k identifikaci pachatele až příliš těžila z principu odhalení „zelenouchého špagetového monstra“ z první řady True Detective (důvěra v podceňované a přitom tak přesné vnímání světa dětskýma očima), ale svou prostotou uprostřed složitého labyrintu pokřivených rodinných vztahů nakonec našla své opodstatnění.. (16.04.2019)

Na rozdíl od Modrých stínů to Viktor Tauš s těmi samoúčelnými hrátkami s obrazem přehnal. Jinak je to zajímavé ozvláštnění mezi těmi všemi televizními detektivkami, ve kterém vlastně Klára Melíšková v pravém slova smyslu nevyšetřuje, a taky nic nevyšetří. I když se divák nakonec dozví, co všechno se vlastně před těmi více než třiceti lety stalo. Václav Neužil ve své starší masce vypadá spíš jako karikatura. Celkově dobré, ale režisér si minule nastavil laťku výš (70%). (16.04.2019)

Pro ceskou serialovou kriminalni tvorbu mam slabost, Vodnik me televizni choutky ovsem neumel uspokojit. Scenar i cele vysetrovani mi prislo naivni. Ackoliv Meliskova dostala dostatek prostoru, nevedela co hrat... Jakesi poeticke ztvarneni mi k zanru taky moc nesedlo. Pro me zklamani, tesil jsem se tentokrat zbytecne. (14.04.2019)

Jako začátek hodně hroznej, ale pak to dobře nabralo spád a dodíval jsem dva díly najednou. Sice té hudby, kamery a rozostřovaček tam bylo až příliš, ale budiž, napínačka to docela byla a tohle odhalování po letech má něco do sebe. Kasijana Džakič! A Neužil namaskovanej jak sviňa, v první scéně v bytě sice trochu přehrávačka, ale pak to hrál dobře. (27.05.2019)

DoNT4 Já na to přijdu Pavle. Třeba jen proto, abych té zrůdě co to udělala mohla jít na hrob a říct jí, že o tom vím. Výrová prakticky sólo vyšetřuje 30 let starý případ dekapitace nemluvněte cirkulárkou. Jedním z podezřelých je místní vodník... Sýkora pokračuje v sycení své série o olomouckých fízlech novými prvky, jímž jsou v případě Vodníka především značné časové rozpětí mezi zločinem a pokusem o objasnění a bezmála nadpřirozený rozměr. Tauš, který pojal svou účast v DoNT na rozdíl od Hřebejka jako možnost plně se realizovat, staví na baladickém potenciálu předlohy. Srovnání s též skvělými Modrými stíny (na něž odkazuje ve Vodníkovi stejnojmenným lynchovským podnikem, v němž se občerstvuje Výrová) dokládá, že eskapády kamery nejsou samoúčelné - od jejich využití v Modrých stínech se totiž značně liší. Styčné body jako využití architektury (stará vs rekonstruovaná budova vesnické usedlosti, nový, ale chladný open-space policejního oddělení; ulítlé vtípky, nabourávající hutnou atmosféru; pozornost věnovaná detailům, jako jsou dokonalé titulky) zůstávají. Až při srovnání DoNT3 a DoNT4 jsem si naplno uvědomil, jak velkou roli v efektivitě jednotlivých dílů hraje hudba. Zatímco Hřebejk angažoval Kryštofa Michala (Portless, ex-Support Lesbiens) a René Rypara, který kupř. DoNT3 zamořuje trapnými variacemi na východoasijské motivy, Taušova spolupráce s Petrem Ostrouchovem nese podstatně zralejší plody. Vrcholem série jsou právě ty neexcentričtější prvky, které televizního diváka soudě dle komentářů zde spíše ruší - surreálné, snové výjevy modrý samet / zelený satén, 'vodník', policejní ředitel v kuchařské zástěře, trierovská cesta Výrové lesem. Nedokážu posoudit, zda jde o Sýkorovu či Taušovu invenci, který jen využívá, co předloha skýtá, nicméně Hřebejkovy příspěvky jsou jich ke škodě výsledku spíše prosty. (26.11.2021)